pondělí 17. prosince 2018

Naslouchej noži


Další kniha od Patricka Nesse – tedy osobitého autora, jehož díla jsou prostě svá a svým způsobem zvláštní. Já a autor k sobě neustále hledáme cestu a zatím jsme nenašli společnou řeč.  Bohužel jsem si s jeho stylem úplně nesedla a něco mi na jeho příbězích prostě schází. Přesto jsem se na sérii Nespoutaný chaos už dlouhou dobu těšila, taky už ji nějaký ten čas vlastním. Kupovala jsem si starší vydání, ale nikdy k jejímu přečtení nebyl čas. Tímto děkuji Slovartu, že mě k tomu konečně dokopali. :D A myslím to jen v tom dobrém. ;-)

Tahle dystopie je složená ze tří dílů. Popisuje svět, ve kterém došlo k válce, ve které byly použity takové zbraně, které v okolní krajině zmutovaly a mužské myšlenky nadále nezůstaly soukromou záležitostí. Právě naopak každý mohl vědět, co si druhý myslí. Další sloučeniny způsobily to, že zvířata najednou uměla mluvit a svět byl tak zamořen všemožným hlukem a chaosem. V tomto světě se narodil hlavní hrdina, který pomalu odkrývá pravdu o jeho rodném městě.

A právě do tohohle všeho jsem se narodil já, do toho neskutečnýho chaosu. Močál byl přecpanej mrtvolama a lidskej hřbitov taky, a město bylo naopak skoro vylidněný, takže si nic jinýho nepamatuju, vůbec si nepamatuju svět bez Hluku.

Příběh pro mládež, který přináší odstrašující verzi budoucnosti, která mnohé vyděsí a zastraší. Naslouchej noži je poměrně depresivní dílo, ve kterém se mnoho věcí opakuje a působí na mě zbytečně zdlouhavě. Někomu může vadit i nespisovný styl, který autor použil. Chaos to je to správné pojmenování celé série. V začátku čtení mi chvíli trvalo, než jsem se v ději začala aspoň trochu orientovat.

Bohužel jsem od série čekala trochu něco jiného. Pro fanoušky Nesse, to bude opět pecka a věřím, že budou nadšeni. Ovšem já mám s autorovým stylem problém. Výjimku tvoří úžasné Volání netvora s ještě úžasnějším zpracováním, to je opravdu obdivuhodné a velice emotivní dílo, které ovšem vzniklo na motivy námětu Siobhan Dowdové. V případě Naslouchej noži musím alespoň ocenit mluvícího psa, ten byl k nezaplacení. Hrozně oživil samotný děj a za mě byl tím nejlepším, co daná kniha nabízela. Na druhou stranu má většina lidí na knihu opačný názor. Má spoustu kladných hodnocení a věrných fanoušků.

A i když pro nás starosta Prentiss představuje nekonečnou noční můru, tak aspoň za tohle mu musíme bejt vděční, páč jen díky němu přežíváme samotný v celým tomhle velkým prázdným světě bez ženskejch, o kterým se nedá říct vůbec nic dobrýho, ve městě s počtem obyvatel 146 mužů, přičemž tenhle počet se s každým dnem snižuje.



Postapokalyptické příběhy vyhledávám, mám jich načtených opravdu hodně, bohužel Naslouchej noži musím zařadit mezi průměrné příběhy, které nenadchnou, ale ani neurazí. Hlavní hrdinové mi nebyli sympatičtí, nerozuměla jsem jejich počínání. Po celou dobu se v knize podstatě jen utíká. Upřímně doufám, že následující díly budou o poznání zajímavější.

Kolonizace země, totalitní společnost, cestování vesmírem to je pouze zlomek toho, co čtenáře při čtení čeká. Na konci se mohou ještě těšit na krátkou bonusovou povídku od Nesse. Taková zajímavost na závěr v roce 2019 se chystá filmové zpracování příběhu v hlavní roli se představí miláček mladých Tom Holland, který se proslavil rolí Spidermana.

Ukázka:
„Jazyk, mladý Todde,“ řekne, „nás spojuje jako vězně spoutané řetězem. Copak jsi z našeho náboženství nic nepochytil?“ A pak pronese svoji nejslavnější větu. „Padne-li jeden z nás, padneme všichni.“ Ano, Aarone, pomyslím si. „Řekni to ústy, Todde.“ „Ano, Aarone,“ řeknu nahlas. „A co to jdi do háje?“ opáčí. „Co to sakrování? Nemysli si, že jsem tě neslyšel. Tvůj Hluk tě odhaluje. Odhaluje nás všechny.“ Všechny ne, pomyslím si, ale zároveň nahlas řeknu: „Promiň Aarone.“ Skloní se ke mně, tak blízko, až se jeho rty ocitnou u mýho obličeje a já cejtím dech, co mu vychází z úst, cejtím jeho tíhu, skoro jako by po mně hráb prstama. „Bůh slyší,“ zašeptá. „Bůh všechno slyší.“ A znova zvedne ruku a já sebou škubnu, ale on se jen zachechtá a jde pryč, jen tak, míří zpátky do města a svůj Hluk si odnáší s sebou. 

Hodnocení: 2,8/5

Děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!


2 komentáře:

  1. Chaos už jsem četla před nějakou dobou. Mám staré vydání, černé, myslím od Joty. Ze začátku jsem tomu trošku nerozuměla, ale pak mě to hodně bavilo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knihu mám doma momentálně 2x, takže i to staré vydání a vážně mě mrzí, že jsem ji nepropadla stejně jako většina čtenářů. :( Ale stále věřím, že následující díl mě bude bavit více. :)

      Vymazat