"Spoléhají na to, že lidi z nich mají strach, z jejich peněz, z jejich postavení. Já se jich nebojím. Ale i kdybych promluvil, tak co? Je to moje slovo proti všem jejich. "
Dílo má kolem tři sta stran a outsideři se v něm stanou lovnou zvěří. Jedná se o debut, který získal hned několik ocenění. V začátku knihy dochází k představení postav, autorka také čtenáře seznámí s elitní neobyčejnou školu a neopomněla popsat i historii či platná pravidla. Studenti se zde učí o krvavých sportech, hlavním tématem je lovení, které je v příběhu mnohokrát zmíněné a i dopodrobna popsané a mimo něj i rybolov a střelba.
Greer McDonaldová získala stipendium na prestižní škole svatého Aidana Velikého v Anglii. Jedná se o tajemnou budovu skrývající velkou hrozbu. Greer bohužel brzy zjistí, že nezapadá. Škole vládnou Středověcí - takový malý kult vládců, kteří o všem rozhodují. V čele stojí pohledný a oblíbený Henry de Warlencourt, který se hrdince líbí, ale nikdy se o ní nezajímal. O to víc jí překvapí, že obdržela pozvánku do jeho honosného sídla Longeross. Od tohohle nečekaného pozvání od elity školy na pobyt plný zábavy ji jistá studentka odrazovala. Ale Greer se nechala zlákat a byla odvezena do krásné krajiny v ústranní, kde ji uvítali, nakrmili, ale je v pasti.
Samozřejmě jsem v hloubi duše věděla, že ta věc s mobily je jedna velká póza, stejně jako celý kult Středověkých. Ale pro Henryho a jeho kumpány to byl prostě další způsob, jak demonstrovat, že vládnou škole a můžou všechno libovolně ohýbat. Mohli ostatním vnutit, cokoli si přáli.
V úplném závěru knihy je sepsaná historie STAGS, kde nechybí její založení i vyjmenovaná místa, ze kterých je složená. Zapsané jsou zde i koleje se svými znaky a předepsaným stejnokrojem. A v neposlední řadě na závěrečných stranách nechybí slovníček pojmů, z kterého se dozvíme, že například STŘEDOVĚCÍ jsou prefekti, bývá jich obvykle mezi třemi a šesti a jsou vybíráni ze studentů závěrečného ročníku na STAGS.
V knize je spousta odkazů na mnoho filmů, ale největší vliv měl na autorku právě snímek Střelecká společnost z roku 1985, natočený podle knihy a režírovaný Bridgesem. Benettová si kvůli příběhu dělala i velký průzkum o lovení. V díle nechybí nábožensky založená škola, nehody, lovení, snobství, paranoia či flirt.
"Spoléhají na to, že lidi z nich mají strach, z jejich peněz, z jejich postavení. Já se jich nebojím. Ale i kdybych promluvil, tak co? Je to moje slovo proti všem jejich.
Obálka knihy mě na první pohled zaujala, anotace mě nalákala, ale bohužel jsem od příběhu očekávala více než jsem dostala. Autorce se nedá upřít, že umí zlákat čtenáře, ale bohužel plně nevyužila potenciál námětu, který byl více než zajímavý. V začátku Bennett vlastně vyzradí celou zápletku díla. A retrospektivně je vypravováno co se stalo a jak došlo k tragédii. První část knihy jsem tedy četla s velkým nadšením a čekala jsem až se příběh rozjede. Tenhle styl vypravování byl pro mě překvapivý a oživil děj. Autorka si vybrala zajímavé téma, ale zpracování se tolik nepovedlo.
Za mě tedy poněkud zklamání. Očekávala jsem příběh podobný mým oblíbeným Hunger Games, ale dostala jsem jen protahované vypravování bez nějakého výrazného napětí či šoku. Navíc označení za thriller je trochu přehnané, opět je čtenář připravován na něco trochu jiného, než opravdu dostane. Příběh poněkud líně plyne, ale možná si autorka nechávala trumfy v rukávu pro další díly.
Ukázka:
"Nechoď tam," řekla. Spolu s naléhavostí se jí do hlasu vloudil zpátky severský přízvuk. Ihned jsem uhodla, co tím myslí. Mluvila o Pozvánce. Říkala: Nechoď tam, na hon střelbu rybolov. Dívala jsem se, jak to může vědět. "Proč ně?" "Prostě ne." Pronesla to s takovou rozhodností, jakou jsem ještě nikdy u nikoho neslyšela. Pak se protlačila kolem mě a nechala se unést davem pryč. Chvíli jsem zůstala stát, zatímco kolem mě proudili studenti, a uvažovala jsem nad tím, co řekla. Ale nezanechalo to ve mně žádný hlubší dojem. Spolu s tím, jak zmizela v davu, ze mě vyprchal i pocit znepokojení. Pravda byla taková, že po týdnech ignorování, podceňování a společenské ostrakizace mi lichotilo, že o mě někdo projevil zájem. Že jsem dostala pozvání od Středověkých. Večer před odjezdem jsem potkala samotného Henryho, jenž zrovna procházel velkou síní v Honoriovi. Také on se dotkl mojí paže a promluvil na mě - opravdu na mě promluvil, úplně poprvé v životě. "Přijdeš o víkendu, že?" naléhal. "Bude to děsná švanda." Vyslovil to jako šfanda. "Jaká švanda?" Stejně jako on jsem řekla šfanda. Znovu se usmál a mně v břiše zatančili motýlci. "Uvidíš."
Hodnocení: 3/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Cosmopolis!
Na této knize mne odrazuje to, že se jedná o sérii.. :( Ale jinak zní dost lákavě.
OdpovědětVymazat