Zimní lidé

Zimní lidé jsou návykovým čtením se zajímavým námětem, gradací děje a děsivou atmosférou. Pro dlouhé zimní večery jako stvořené, tedy pokud máte pro strach uděláno. Je to dramatické, napínavé a navíc strašidelné. Skvělá kombinace, která se nejlépe čte v pohodlí domova, pod teplou peřinou a s horkým čajem.

Jak se někdo může takhle ztratit? Z minuty na minutu a úplně beze stopy? Takové věci se občas stávají…

Mrazivý příběh se odehrává v zasněženém West Hallu, kterému se přezdívá Prokleté město. Už mnoho let se v oblasti Ďáblova pařátu ztrácejí lidé. Místní mají strach, protože čas od času prostě někdo beze stopy zmizí. Povídačky se rychle šíří a vznikají různé verze události.

Teorie byly různé – prý to mají na svědomí satanské kulty, šílený maniak, portál do alternativního vesmíru a samozřejmě také mimozemšťani…

Ve stejném domě, stojícím na tajemném místě opředeným pověrami, kde se před mnoha lety odehrála tragédie, momentálně žije tříčlenná rodina. Ruthie jednoho dne zjišťuje, že se její matka nevrátila domů a ona se tak musí postarat o domácnost i svou vyděšenou sestru. Dny utíkají a o matce nejsou žádné zprávy, dívky se rozhodnou pátrat na vlastní pěst a objeví deník Sáry, která popisuje průběh děsivých událostí, které se v tomhle domě odehrály. Dívky se tak dozví o Zimních lidech.  

Minulost se zde snoubí s přítomností a jednotlivé události se prolínají. Hlavní hrdinkou části z minulosti je Sára, která se nemůže vzpamatovat ze smrti své milované dcery Gertie a rozhodne se k nečekanému kroku - vše zaznamenává do tajného deníku, jehož stránky poschovávala po domě. Deníkové zápisky se střídají s vyprávěním v er-formě. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z pohledu několika postav a mísí se v nich současnost a minulost z roku 1908.

Zimní lidé jsou tragický příběh, z kterého vás zamrazí. Dočkáte se vraždy, odhalíte tajemství a vypátráte děsivou pravdu. Dílo je to originální, s propracovaným závěrem, ve kterém všechno sedlo na své místo.

Často jsem také slýchávala šeptem pronášené zvěsti o náměsíčních, které žalem zkroušení pozůstalí přivolali zpátky ze záhrobí. Vždycky jsem si myslela, že to jsou povídačky…

Při čtení této neobvyklé knihy jsem měla často husí kůži, jde o tajemný příběh, . Tenhle duchařský příběh mě upoutal od začátku do konce. Od první kapitoly jsem si říkala, že to bude stát za to a naštěstí jsem se nemýlila. Já jsem byla z knihy prostě nadšená, autorčin styl psaní je poutavý a čtivý. Horory nečtu (jsem takový strašpytel), ale tenhle thriller s hororovými prvky byl neskutečně dobře napsaný a skvěle byla dávkovaná i míra napětí. Navíc okamžitě, jak jsem uviděla povedenou obálku knihy a dočetla anotaci, tak jsem věděla, že knihu musím mít.  

Martinovi připadala jako bytost z jiného světa, jako siréna či víla. Připomínala mu kouzelná stvoření, o kterých četl v pohádkách, ale nevěřil, že by mohla existovat doopravdy.

Tajemný příběh, o kterém budete přemýšlet i po jeho dočtení . Dojemně zpracované dílo, které je opravdu čtivě podáno. V knize nechybí tragédie, smrt, nespravedlivost, tajemno, zima ani neutuchající láska.

zdroj

 „Opatrně, Sáro. Ať už ta studna vede kamkoli, věř mi, že se tam opravdu nechceš podívat.“

Jennifer McMahon je americká autorka, která získala nominace na Goodreads Choice Awards Best Horror, Goodreads Choice Awards Best Fantasy. Její díla jsou na seznamu bestselleru The New York Times. Upozornila na sebe už svým debutem Promise Not to Tell. Kromě něho napsala i Dismantled, The Night sister nebo Island of Lost Girls. Zimní lidé jsou její naposledy vydaným dílem. Ovšem na konci ledna 2018 by měla autorce v zahraničí vyjít další kniha s názvem Burn town. Se svým partnerem vychovávají ve Vermontu dceru Zellu ve viktoriánském domě. Jennifer je náležitě pyšná na to, že je její obydlí přirovnáváno k tomu Adamsonovu. Během svého života vystřídala celou řadu zaměstnání, například dělala vánočního zajíčka nebo donášku pizzy.

„My s Mimi do lesa nechodíme. Nikdy. Nechceme, aby nás to sežralo.“

Čtení Zimních lidí jsem si užívala. Četla jsem do noci a při scénách se skříní jsem si pro jistotu přetáhla deku přes hlavu, aby na mě Gertie nemohla. :D Snad se brzy dočkáme autorčiných dalších knih i v češtině. Určitě nebudu jediná, která po nich sáhne.

Ukázka:

Dala jsem si za úkol ty tajemné stránky během následujícího roku uspořádat do knižní podoby, a jakmile jsem pochopila, že její zápisky mohou zcela změnit náš náhled na život a smrt, pustila jsem se do toho s nadšením. Jsem však přesvědčená, že ta nejzásadnější děsivá odhalení teta sepsala až na posledních stránkách deníku, jen pár hodin předtím, než zemřela. Doposud jsem je však nenašla. Přepsala jsem tetiny zápisky bez jakýchkoli příkras či úprav, slovo od slova. Jsem přesvědčená, že jakkoli neuvěřitelně může její příběh znít, je přesto pravdivý. O jejím duševním zdraví možná leckdo pochyboval, moje teta však nebyla blázen. 

Hodnocení: 5/5

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu můžete koupit zde.