Čarodějnice Salem, 1692

Čarodějnice Salem, 1692 vám naservírují opravdu mnoho zajímavých informací a podrobně vás provedou čarodějnickými procesy, které se odehrávaly ve státě Massachusetts v 17. století.

Ponořte se do kruté historie Salemské tragédie, která trvala 9 měsíců a která mnohé fascinuje do dnešní doby. Čarodějnice Salem přináší pohled na temnou dobu plnou očerňování. Dočtete se, jak pochybně byla uplatňována spravedlnost. Lidé se beze studu obviňovali navzájem, proti sobě se postavili i členové rodiny. Obvinění z čarodějnictví byl prostředkem msty, nebo jako způsob zbavení se osoby, která nám vadila. Během let bylo vzneseno obrovské množství pochybných obvinění a šířila se hysterie.

Čarodějnice dělaly Nové Anglii potíže od jejího založení. Topily voly, způsobovaly, že dobytek vyskakoval výš než metr nad zem, vylévaly kotlíky do ohně, převracely vozy se senem, očarovávaly pivo, způsobovaly, že do sebe vrážela vědra a kotle tancovaly.

Kniha nepopisuje jen samotné procesy, ale i událostí, které k nim vedly – takové historické okénko USA, s podrobným popisem. (až tak podrobným, že bych se bez mnohých skutečností obešla např., že oblíbený nápoj byl cider nebo že brýle byly v té době opravdovou vzácností.) Popsaná je i situace po skončení nesmyslných procesů, čtenář se tak dozví, jak to dopadlo s některými obviněnými. Těžko si představ jaké to bylo se vrátit ke svému muži, který vás například obvinil, nebo koukat na sousedy, kteří jeho výpověď potvrdili. Informace dostaneme i o „očarovaných“ dívkách, které celé tohle šílenství přiživovali.

Od té doby se ve Státech zaklínáme Salemem – naší národní noční můrou, nedovařenou, přezrálou bulvární epizodou, dystopickou kapitolou z naší minulosti.

Knize se nedá odepřít propracovanost, radši nepočítat kolik práce a času musela autorka vynaložit na vytvoření takto komplexního díla. Není se čemu divit, že autorka Stacy Schiff je nositelka Pulitzerovy ceny.

Na knize jsem velmi uvítala podrobný seznam postav, které vystupují v díle. O každé postavě je uvedeno jméno, věk, zaměstnání a nechybí krátký popis, který představuje danou osobu a zařazuje jí roli v procesu. Tenhle seznam byl neocenitelným pomocníkem při čtení, kde se míhala jedna postava za druhou.

Čarodějnice měla na svém těle znamení naznačující její nadpřirozené spojení s duchy.

Další věc, kterou musím podtrhnout je přiložená barevná dokumentace  osob a věcí, které měly v čarodějnických procesech svoji úlohu. Můžeme tak nahlédnout na francouzský dřevoryt zachycující čarodějnice, ilustrace ze švédské epidemie čarodějnictví, reverenda Samuela Parrise, špendlíky ze salemských soudních procesů nebo unikátní část výpovědi Marthy Coreyové.

Další pozitivum a bohužel v mém případě posledním je zjištění nerůznějších zajímavostí. Dozvěděla jsem se například -  kolik bylo nejstarší (70 let) a nejmladší čarodějnici (5let), jaké dovednosti byli čarodějnicím přisuzováni nebo že byli obviněni i psi.

Kniha je složená z 11 kapitol uvedených citátem, nechybí seznam zdrojů, ani obsáhlé poznámky autorky k doplnění jednotlivých kapitol.

Přes všechny pozitiva se po první kapitole ukázalo, že Čarodějnice Salem, 1692 není kniha pro mě. I přes svoji literární hodnotu mi bohužel styl psaní absolutně nesedl. Což mě opravdu mrzí, protože jsem se na knihu velmi těšila. Já bych uvítala románové zpracování s jednoduchým dějem, kterým bych se mohla nechat unášet. Toto dílo je spíše propracovaným dokumentem, ve kterém je zpracována halda faktů, z kterých mi šla hlava kolem.

Čarodějnice dokázaly být na dvou místech najednou nebo zůstaly suché, přestože prošly mokrou cestou.

Salem bych doporučila zarytým fanouškům čarodějnických procesů nebo milovníkům historie. Obrovské množství podstrčených informací mi znatelně stěžovalo četbu a zahltilo mě informacemi. Problém mi dělalo i samotná koncentrace na text, jde o poměrně složité čtení a bylo těžké se soustředit na příběh. Na mě bylo samotné dílo příliš chaotické.

Čarodějnice Salem, 1692 jsou knihou, která je prošpekovaná informacemi o čarodějnických procesech. Je naprosto zřejmé, že si autorka dala obrovskou práci s vyhledáváním skutečností, našla opravdu zarážející fakta, ovšem příběh jimi přebila.

Ukázka:

V Oxfordu vystudovaný Glanvill, těšící se bezúhonné autoritě, dokázal, že čarodějnictví existuje stejně samozřejmě jako teplo a světlo. Pojem čarodějnice definoval takto: „Čarodějnice je osoba, která může dělat, nebo se zdá, že může dělat podivné věci mimo známou sílu dovednosti a obyčejné přírody na základě spolčení se zlými duchy.“ Z dohod s těmito duchy čarodějnice čerpaly moc přeměňovat se v kočky, vlky a zajíce. Ve zvláštní oblibě měly žluté ptáky. Čarodějnice mohla být mužského nebo ženského rodu, ale nejčastěji to byla žena.  

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu můžete zakoupit zde.