Láskohledači

Láskohledači jsou prvním dílem fantasy série od české autorky Terezy Barvíkové. Tahle krátká jednohubka v žánru young adult není žádným debutem, tím se stala v roce 2016 kniha Něco si přej!, která se již dočkala pokračování nesoucí název Přej si znovu!

Láskohledači jsou romantickou knihou plnou modrých skřítků, kteří pomáhají lidem, aby potkali svou pravou lásku. Takový malý amorci, kteří kují pikle za lidskými zády. Samotný příběh je velice jednoduchý, takže nad ním čtenář nemusí přemýšlet. Jde o takovou milou oddechovku pro mládež, která by mohla tenhle pohádkový příběh ocenit.

„To je pravidlo. Nemůžeme vám říct, kdo je vaše pravá láska, přímo, můžeme vás k ní jen nasměrovat.“

Kniha vypráví o plaché, tiché, stydlivé dívce, která se ve škole vypořádává s šikanou. Mariana prožívá první opravdový vztah a se svou láskou Jakubem prožívá šťastné chvíle do té chvíle, než jednoho dne uvidí v domě neznámého tvora. Tenhle modrý láskohledač se stane jejím důvěrným kamarádem a otevře jí dveře do fascinujících končin. Mariana zjišťuje mnoho informace o zemi láskohledačů, o druhých lidech, ale i o sobě samé.

Láskohledači jsou oddechovkou, kterou jsem přečetla za jedno odpoledne.  Kniha má kolem 200 stránek a navíc několik ilustrací, které jsou mimochodem vítaným zpestřením. Tenhle romanticky pohádkový příběh bych doporučila jen mládeži, mně osobně tenhle jednoduchý styl vyprávění  do kolen nedostal. Na díle je prostě znát, že autorka není pořádně vypsaná, ovšem pochválit musím námět, který mě osobně zaujal. Modrá stvořeníčka jsem si okamžitě oblíbila. Je to takové dětsky naivní, ale na odreagování ideální.

„Věříš na pravou lásku?“

„Kdysi jsem věřil,“ zavzpomínal Karel.

„A co se pak stalo?“

„Oženil jsem se.

Také musím pochválit, velice povedenou obálku, která mě nalákala ke čtení. A navíc musím ocenit krásné ilustrace, kterých je v knize hned několik. Samotní láskohledači jsou vyvedeni do nejmenších detailů a jsou opravdu roztomilí a každou kapitolou se o nich  dozvídáme více věcí. Také se mi líbí, že Barvíková vymyslela zcela nová stvoření nejen láskohledače, ale třeba gejzírové víly. Do děje zapletla i bájnou Atlantidu a propletla dvě dimenze.

Mladá autorka tedy přináší vyprávění nejen o středoškolském dramatu, o ponižování, ale především o lásce a nadpřirozených tvorech – láskohledačích, kteří lidem pomáhají s hledáním spřízněné duše, Barvíková má rozhodně bujnou fantazii i zajímavé náměty, teď už jen zbývá zapracovat na ztvárnění, děj více propracovat a vyhrát si s ním.

Ve výsledku, ale jde o milý příběh. Pokud od knihy nebudete čekat zázraky, ale stačí vám kouzelný oddechový příběh s roztodivnými stvořeníčky, Láskohledači jsou tu pro vás. Kniha se s čtenáři loučí otevřeným koncem, tudíž lze očekávat pokračování.

Ukázka:

Na kohoutku sedělo modré stvořeníčko. Ruce mělo dlouhé a tenké stejně jako nohy. Mezi prsty se mu napínaly průsvitné blány. Nad bambulatým nosem vykukovala dvě velká kulatá černá očka. Úzká fialová ústa se protahovala do širokého úsměvu a z hlavy mu trčela dvě tenká tykadla. Mariana se v rychlosti rozhlédla kolem sebe a popadla první věc, která ji přišla pod ruku – plastovou naběračku na těstoviny. „Co-co tady děláš?“ drkotala vyděšeně. Tvor, který seděl s jednou nohou přehozenou přes druhou, nevypadal strašidelně, spíš byl až podezřele roztomilý. Mariana byla natolik vyvedená z míry, že sála s naběračkou napřaženou do útočné pozice a čekala, co udělá záhadná bytost ládující se naproti ní jakousi růžovou pěnou. „Kdo jsi?“

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!

Hodnocení: 2,9/5