Najdi mě

Kniha Najdi mě je vyzrálejší, dospělejší a prostě jiná než předchozí příběh nesoucí název Dej mi své jméno, který byl lehčí a mladistvější  - šlo o letního romantické drama odehrávající se v Itálii.

   

Všechno v mém životě bylo až doteď pouhou předehrou, pouhým zdržením, pouhou kratochvílí, pouhou ztrátu času, dokud jsem nepoznal tebe.

Opět jde o vztahový román v žánru LGBT, který si ani tentokrát na nic nehraje a působí opravdicky. Znovu jde o osobní a intimní zpověď hrdinů.

Oficiální anotace:

Autor světového bestselleru Dej mi své jméno znovu oživuje své postavy, aby si položil otázku: může opravdová láska uvadnout? V novém románu zachycuje Eliova otce Samuela na cestě z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Náhodné setkání s krásnou mladou ženou však Samiho plány obrátí vzhůru nohama a navždy změní jeho život. Elio se brzy přestěhuje do Paříže, kde i on naváže milostný vztah, zatímco Oliver, nyní ženatý vysokoškolský profesor v Nové Anglii, začne znenadání uvažovat o návratu do Evropy. Nezapomenutelný román Andrého Acimana Dej mi své jméno svým líčením podstaty lásky dnešní čtenáře oslovil jako žádné dílo z nedávné doby. Jeho pokračování Najdi mě zve čtenáře, aby si nepřestal klást otázky o tom, co láska je.

Najdi mě je příběh o lásce, ale nejenom o ní. Čtenář nalezne okouzlení i souznění. V díle se spojují dvě generace a dochází k odkrývání citů, minulosti, bolesti či přelomových životních okamžiků. Celá kniha na mě působila chvílemi melancholickým dojmem. Jde o milostné drama -  trpké i šťavnaté zároveň, takový mix všemožných emocí. André Aciman ukazuje život z té dobré i špatné stránky.

Nejde o typický sequel. Autor má svůj originální styl psaní, v textu opět nechyběla celá řada citátů i myšlenek k zamyšlení. Najdi mě pojímá více jednotlivých příběhů v jedné knize. A vlastní prostor dostává i Samuel - otec Elia.

„Nejsou to ty absolutně nejhorší scénáře? Věci, které se mohly stát, jenže se nikdy nestaly, a které se ještě stát můžou, i když jsme už přestali doufat?“

Recenzi na předchozí dílo Dej mi své jméno naleznete zde – stalo se předlohou k oskarovému stejnojmennému filmu z roku 2017, ve kterém exceloval mladý herec  Timothée Chalamet. Samotný film určitě stojí za zhlédnutí, už jen kvůli hereckým výkonům.

Na začátku čtení jsem byla zmatená, ale pak jsem se do příběhu pohroužila a postupně pochopila jeho seřazení a smysl. Příběh opět útočí na city, vyprávění je to niterné, důvěrné, opojné a opravdové. Jde určitě o čtenářský zážitek, pokud si čtenář čtení náležitě vychutná a pokud v tomto krátkém příběhu vnímá všechny nuance.

Po tomhle tajemství už nemám co skrývat. Ty takové tajemství nemáš? Tajemství, co tě tíží, až se z něj stává zeď, kterou nejde zbořit? Já chci tu svoji zbořit dřív, než se pomilujeme.

Plné citů, myšlenek, nejrůznějších zajímavých citátů vycházejících ze života. Vidíme několik náhodných lidských seznámení. Jedna nevině prohozená věta může vést k láskyplnému vztahu. O setkání dvou lidí, cizinců, kteří se během vzájemně strávených chvil poznají a ovlivní svůj život. Osudového člověka můžete poznat kdekoli, třeba jako hrdinové ve vlaku či na koncertě.

Životní příběh o jedné nevšední romanci je pro fanoušky Olivera a Elia očividně nutností. Jejich společný životní příběh bude konečně řádně uzavřen a dovyprávěn. Knihu vydává pod svoji značkou Booklab nakladatelství Slovart, které přichází ze zcela odlišných zpracováním, mě osobně se nový sjednocený design romantického příběhu evokující léto líbí.

Ukázka:

„Myslím si třeba, že nejste moc šťastný člověk. Ale jste trochu jako já: někdo se může trápit ne proto, že mu někdo ublížil, ale protože nenašel někoho, na kom mu záleželo dost na to, aby mu takový člověk mohl ublížit.“ Pak zaváhala – snad měla pocit, že zašla příliš daleko. „Nazvěte si to dalším z mých paradoxů vylovených z přeplněné tašky představ. Zármutek nemusí mít příznaky. Nemusíte ani vědět, že jím trpíte. To mi připomíná, co se říká o plodu, který dlouho před narozením sní svoje dvojče. Po chybějícím dvojčeti nemusí být ani stopy, jenže to dítě vyroste a celý život bude mít pocit, že mu chybí sourozenec – bude mu chybět láska. Když pominu tátu a to, co jste říkal o synovi, oba máme podle všeho v životě hodně málo skutečné lásky nebo důvěrnosti. Ale co já můžu vědět.“

 „Kouzlo někoho nového prostě nikdy netrvá dost dlouho. Chceme jen ty, které nemáme. Stopu zanechají ti, které jsme ztratili, nebo ti, kteří ani nevěděli, že existujeme. Ty ostatní si sotva zapamatujeme.“

 Děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!