Noční návštěva je dalším románem z pera americké
autorky Carol Goodmanové, která začala psát již ve svých devíti letech a
odmalička věděla, že chce být spisovatelkou, což se jí povedlo. Kromě toho učí
tvůrčí psaní a literaturu na Newyorské univerzitě. Autorka píše i pod svým
pseudonymem Juliet Dark, vyšla jí úspěšná fantasy s názvem The Demon
Lover.
Vystrašená Alice je rozhodnutá chránit dítě i sebe před
nebezpečím. Hrdinka se odvážila utéct od násilnického muže a vyhledat pomoc. Kvůli
zmatenému, ustrašenému Ortenovi je Alice plná bojového ducha. Shodou náhod se
dostanou pod ochranná křídla Mattie. Tato bývalá dobrovolnice neuposlechne
základní pravidla a vezme si Alice s Ortenem k sobě domů. Všechny tři
čekají perné chvilky, rozprostírá se před nimi nejistá budoucnost, ve které
budou v ohrožení.
Půjdu za tebou až na
konec světa, řekl mi jednou. Tenkrát mi to připadalo romantické, až později mi
došlo, jaká se v tom skrývá hrozba.
Noční návštěva je thrillerem s duchařskými prvky. Námět
autorku napadl při osobním setkání se studentkou, která utekla od násilnického
manžela a žila pod jinými jmény.
Goodmanová sama na vlastní kůži zažila domácí násilí, takže opravdu měla
z čeho čerpat. Navíc pracovala na krizové lince a pomáhá organizacím
zaměřeným na oběti domácího násilí.
Hrdinka s malým Orenem hledají bezpečný přístav. Autorka
Carol Goodmanová použila oblíbené téma týrané ženy, která prchá se svým synem,
přidanou hodnotou v tomto případě byly nadpřirozené části. Svižný příběh
s dílčími zvraty, ve kterém je rozhodně nejzáživnější závěr, ve kterém
celé drama vygraduje a duchařská zápletka taktéž není k zahození.
Tenhle pohled už jsem
totiž u týraných žen zažila – vyjadřuje, že tu další ránu čekají, ale navíc
jsou přesvědčené, že si ji zaslouží. Nikdy jsem si na něj nezvykla a nelíbilo
se mi ani to, jak se kvůli němu cítím: to vteřinové přesvědčení, že to tak
opravdu je.
Kniha je to jednoduchá, oddechová s velice pomalým
rozjezdem. Navíc jde o krátké dílo, které je brzy přečtené, alespoň není
nikterak zbytečně natahované. Právě
naopak vše je takové zrychlené, až to chvílemi působí chaoticky. V tomhle
případě by větší rozpracování nebylo na škodu, postavy mi tedy k srdci
nepřirostly, navíc se můj pohled na ně, v průběhu čtení neustále měnil.
Nejde o žádné originální ani nezapomenutelné dílo, ale chvílemi napínavý
thriller vyprávějící o týrané ženě na útěku, u kterého s i čtenář alespoň odpočine.
Ukázka:
„Takže jsem teď prošla vaším testem
mateřství?“ ptám se a mluvím rozzlobenějším tónem, než jak se ve skutečnosti
cítím, aby nepoznala, že se mi ulevilo. „To je nutná podmínka k tomu,
abych si dneska zasloužila jídlo a nocleh?“ „Ne,“ ujišťuje mě a v jejím
hlase náhle není po smíchu ani stopy. „To si zasloužíte jednoduše tím, že to
potřebujete. Nemusíte mi vůbec nic dokazovat, ale jestli si chcete promluvit,
jsem tady pro vás.“ „A když nechci?“ „Tak je to taky v pořádku. Předpokládám,
že určitě máte dobrý důvod, proč místo, kde se se synem schováváte, chcete
udržet v tajnosti.“ „Orenův otec ho uhodil,“ vyhrknu náhle. „A uhodil i
mě. Vyhrožoval, že mě zabije, jestli Orena odvezu… Já.. Já…“ Najednou se mi
těžko mluví. Připadá mi, jako by Davis byl v autě s námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat