Stínozem

Stínozem je samostatnou fantasy knihou s hororovými prvky od plodného autora Petera Strauba, kterého pojí se Stephenem Kingem mnohaleté přátelství. Dokonce společně napsali dílo Talisman i jeho pokračování Černý dům.

Oficiální anotace:

Už jste tam byli… pokud jste někdy byli strachy bez sebe.
Pojďte zpět. Do temného domu hluboko v lesích Vermontu, kde dva přátelé prožívají skutečný děs. Dovídají se o tajemstvích, u nichž by bylo lepší, kdyby tajemstvími zůstaly. Vstupují do světa nepředvídatelného zla, které je starší než sama smrt. A také mnohem děsivější… a skutečnější.
Jen jeden z nich může přežít.

Na Stínozem mě právě nalákala recenze Stephena Kinga – Děsivé od první stránky. Knihu jsem si zamiloval.  – Já se na základě tohoto na knihu vážně těšila, počítala jsem s tím, že se u čtení budu bát a naskáče mi husí kůže, což se tedy bohužel nestalo. Nejděsivější na knize kromě (děsivě)nepochopitelného děje byla obálka, která evokovala pořádnou bouři.

Mám takový pocit, že mířím k něčemu, co se podobá konci těch knih – všude kolem led, všechno naprosto bílé, mrzne nebo vaří, ne, na tom nesejde… ledové věže. Není cesta ven – nic. Jenom ledové věže. A blíží se něco opravdu zlého…“

Stínozem je již starším titulem. Poprvé byla vydána již v roce 1980, ale českého překladu se dočkala až letos. Více než horor bych dílo popsala jako kuriózní fantasy protkanou magií.

Jde o temné čtení, kde hlavní roli hrají kouzla a magie. Kniha je složená ze tří částí. Kus vyprávění je věnována Carsonské škole a tvrdému režimu i šikaně. Pojednává o mládí hrdinů jejich denních starostech. Poté se přesouváme do Stínozemě, kde kluci tráví prázdniny u strýce Collinse jako učedníci.

Autor si s čtenářem vyloženě hraje. Do díla vsadil iluze, přízraky, znamení či náznaky, které matou.  A já jsem stejně jako hrdinové nevěděla, co je pravda a co lež.

Tahle kniha mně osobně absolutně nesedla a asi bych ji musela číst vícekrát, abych ji pořádně pochopila a ocenila. Ale na poprvé mi unikal její smysl. Dílo mě bohužel nebavilo a vyloženě jsem se těšila, až ho dočtu.

Má očekávání bohužel nebyla ani zdaleka naplněna. Stínozem nebyla úplně horor, jak je slibováno na obálce, ale takové chaotické čtení plné magických triků. Navíc příběh jako takový by se dal značně osekat, některé pasáže jsou zbytečně protahované, jiné by tam vůbec  nemusely být.  

Řekl, že zvládneš skoro všechno. On umí věci, kterým bys vůbec nevěřil, a nechce mi je vysvětlit. Tvrdí, že některé věci jsou umění, ne jenom iluze, a jelikož jsou umění, je to opravdová magie.

Klidně se přiznám, že jsem měla už problém se začíst. Skáče se tu od jedné postavy k druhé, z jednoho místa na jiné a navíc se mění doby.  Celé je to takové zmatečné, prostě opravdu zvláštní příběh, uvnitř kterého jsou vykresleny další příběhy.

Z čtení jsem byla poněkud zmatená a rozhozená, což běžně nebývám. Rozhodně šlo o netypické vyprávění a věřím, že komu sedne a kdo se zorientuje v ději, může být nadšený. Ale mně asi ujel v začátku vlak a už jsem ho bohužel nedohnala.

Ukázka:

A poslední dobou… poslední dobou… při pohledu na své nové nápady letmo spatřoval jejich sílu. Nějaký muž mu ukazoval, jakou má pravdu a jak málo dosud ví. Bylo to, jako by ten muž vystoupil z jeho stěn, vyšel z „věcí“ zvedl si z hlavy klobouk se širokou krempou a ukázal obličej zvířete. Muž, který byl všude a nikde, ukazoval se v jeho snech a držel se těsně mimo dohled, jak se kradl z místnosti do místnosti, byl zvíře, strom, poušť, pták… měl dlouhý kabát s páskem, tvář schovanou ve stínu klobouku – byl to, co bylo skutečné.

Děkuji Knihy Dobrovský za poskytnutí recenzního výtisku!