čtvrtek 2. července 2020

Vražda na blatech

Vražda na blatech je dalším kriminálním románem z pera nadané německé autorky, která používá pseudonym Catherine Shepherd. První detektivku vydala v roce 2012 a od té doby se pravidelně její díla umisťují na nejvyšších pozicích žebříčku Amazonu. Sepsala třeba sérii s hlavní postavou berlínské vyšetřovatelky Laury Kernové.

Vražda na blatech je úvodním svazkem série kriminálních příběhů s patoložkou Julií Schwarzovou, což je opravdu sympatická osoba, která má více kompetencí než by k její profesi bylo záhodno. Ale díky své inteligenci a postřehům často značně usnadňuje vyšetřování, do kterého se ráda zapojuje. Velkou výhodou je, že spolupracovník s kriminálního oddělení si Juliíných postřehů cení. Tito dva kolegové se navzájem profesně obdivují a zdá se, že sympatie nechybí ani v osobní rovině. Tentokrát spolupracují na sérii vražd mladých dívek, z nichž jedna byla nalezena v močálu. Vrah má své cíle promyšlené a celý akt nese znaky obětování. Vyšetřovatelé nemají mnoho stop a případ tedy nepůjde snadno rozlousknout, zvlášť když před připravenou pitvou zmizí tělo.


Každý vrah, kterého pomohla dostat za mříže, trošku léčil ránu, kterou ji hluboko do srdce zasadila bratrova smrt. Namlouvala si, že s každým usvědčením se mstí za smrt Michaela, a ve svém nejhlubším nitru věřila, že jednoho dne dopadne i vraha svého bratra.

Catherine Shepherd zasadila dílo do oblasti kolem německého Kolína nad Rýnem. Blata, o kterých se mluví v knize, jsou sice fiktivní, ale v okolí se opravdu vyskytuje celá řada bažinatých oblastí a v jedné této lokalitě bylo dokonce nalezeno tělo mrtvé ženy. Navíc tento případ nikdy nebyl objasněn a dořešen.

Autorka mě hrozně mile překvapila svým čtivým stylem vypravování a především mrazivou atmosférou. Samotný šokující začátek mě uhranul svojí děsivostí. Během chvíle mi běhal mráz po zádech. Vyprávění z pohledu oběti čekají na smrt je vážně znepokojující zážitek, který si ještě dlouho budu pamatovat. Takhle na mě nezapůsobila ještě žádná detektivka.



Ano, život umí být opravdu neúprosný. Občas stačí být jenom v nesprávnou dobu na nesprávném místě a osud hned udeří – a nikdo před tím není uchráněn.

Vražda na blatech si pro mě připravila opravdu zajímavý čtenářský zážitek. Líbilo se mi i střídání vypravěčů, kteří doplňovali děj z více úhlů pohledu a kteří doplnili celkový obraz. Autorka navíc do díla zahrnula mayskou kulturu, která je sama o sobě tajemná a pozoruhodná.

Celkově mě tahle kniha hrozně mile překvapila. Dílo je to vážně čtivé a především dramatické. Rozhodně jsem dostala víc, než jsem očekávala. Tahle autorka rozhodně stojí za pozornost, protože čtenáře umí okamžitě vtáhnout do děje. Já osobně jsem měla při čtení husí kůži a mrazivý pocit přetrval, až do samého konce.

Ukázka:
Tím zvukem mi zalehnou uši, ale dál mi rezonuje v hlavě. Chci si ho udržet, protože je to znamení života. Života, na kterém visím a kterého se nechci vzdát. Nadále se však vznáším vstříc konečnému cíli, svému cíli. Cítím pot, který mi stéká po těle. Vnímám silné paže, které mě neúprosně nesou pryč. Moje svaly jsou příliš oslabené, než abych tu cestu zvládla sama. Vidím silné šlachy, které se mu napínají na svalnatém krku, jeho hranatou bradu a špičatý nos připomínající čaroděje. Třeba to doopravdy je nějaký kouzelník. Každopádně mám dojem, že on tomu věří. Jinak bychom tu nebyli. Potetoval mě. Dosud cítím jemné vpichy jehly. Vytvořily mi na břiše obraz, který si vezmu s sebou. Stejně jako zbytek mého těla se propadne do temnoty a zřejmě už nikdy nespatří světlo tohoto světa. Já už ho nikdy nespatřím.


Hodnocení: 4,3/5


Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!

2 komentáře:

  1. Je dobře, že tě kniha zaujala a překvapila. Vždycky je fajn, když je člověk mile překvapen. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hodně zajímavý námět! A nejvíc se mi líbí, že hlavní postavou je patoložka :) super změna po všech detektivkách s ústřední postavou detektiva

    OdpovědětVymazat