Hned v úvodu se seznámíme s rodinou O´ Malleyových, která
uzavřela dohodu s mořskými lidmi. Ti ochraňovali jejich lodě, výměnou za jedno
dítě z každé generace. Rodina bývala dříve mocná, bohatá, a neohrožená. Byli to
známí obchodníci, kteří měli velký vliv. Nepohodli se ale s církví a ani
obyčejným lidem se na nich něco nezdálo, přesto je bylo téměř nemožné zničit. Ovšem
zkáza nakonec přišla a to zevnitř, v rodině se totiž rodilo stále méně a méně
dětí. A obsáhlé jmění se začalo pomalu vypařovat a sláva upadat.
Co se mnou bude? Co přinesou následující týdny a měsíce? Přijde mi to jako klid před bouří, i když podivně mírnou: dědeček říkával - Drž se a teď ho slyším také: Drž se něčeho pevného.
Miren O´Malleyová žije ve zrádném kraji, vychovali ji její
prarodiče ve zchátralém sídle na útesu. Se svojí babičkou jsou poslední z přímé
linie kdysi mocného rodu. Nyní jsou terčem pomluv a fám a zbyly jim jen dluhy,
které se navalují. Na Mirenina bedra spadá zajištění zachování rodu a
znovuvybudování moci. Moře s sebou přináší neodvratitelnou hrozbu, jelikož se dlouho
odkládalo splácení. A Miren postupně zjišťuje, že pověsti o mořských lidech
jsou pravdivé.
Babička Miren je velice náročná, přesvědčivá, tvrdá, silná i
chytrá osoba, která se rozhodla zachránit skomírající rod tím, že prodá vlastní
vnučku. Našla ji bohatého ženicha, ale Miren cítí, že si zaslouží něco lepšího
než muže, kterého ji vybrali. Je nahněvaná, jelikož si představovala jiný život.
Rozhodne se vzepřít, utéct a být konečně volná a svobodná.
A. G. Slatter zasahuje do děje a to pomocí závorek, díky
kterým doplňuje informace či komentuje vypravování. Autorka stvořila svůj
vlastní mýtický svět, který je pozoruhodný i děsivý. Vytvořila neobyčejné prostředí – tajuplné,
poutavé, temné a plné nejrůznějších tvorů. Nechybí ani magie či čarodějnictví.
Sem tam v trávě zahlédnu i nafouklé tělo, kterému pod
kůží prosvítají pavučiny tmavě zelených cév plných mrtvé krve. Nejsou to
duchové, tyhle bytosti mají stále svá fyzická těla. Jsou to živé kadávry,
bytosti, které po smrti nenašly klid. Obvykle se zdržují na hřbitovech a číhají
na ty, kdo si nedávají pozor.
Součástí díla je i celá řada krátkých samostatných příběhů,
legend a vyprávění, z kterých mrazí. Jsou vypůjčené a přetvořené z autorčiných
jiných sbírek a románů. Upravila i verzi pohádky Three Wishes od bratří Grimmů.
Jedná se o pochmurné a zádumčivé pověsti s nepříliš slavným koncem.
Příběh má přes 300 stran a je pohádkový a zároveň děsivý.
Odehrává se ve světě povídek ze Sbírek Sourdough a Bitterwood. V ději se
vyskytují silné a odhodlané ženy, které mají vlastní názor a bojují za svá
práva. Mrazivé, tajemné, zrádné, čtení o temných rodinných tajemstvích, magii,
čarodějnictví i mýtických bytostech jako jsou kadávři, kelpie, duchové,
rusalky, vlkodlaci, mořské panny či mechanické stroje.
Nikdy nás jen tak neberou! Vždy čekají, mají čekat na
svůj příděl! Slyším známý hlas: Vždyť už se jim dlouho nedostalo toho, co jim
náleží! Od narození babičky přece nejsou žádné volné děti. Proč by si měly
dělat hlavu, že já jsem poslední z pokrevní linie? Splácení dluhů odkládáme
příliš dlouho.
V roce 2022 vyjde autorky další román The Path of Thorns. Na
který jsem tedy hodně zvědavá. První střetnutí s A. G. Slatter mě velmi mile
překvapilo. Bylo to jiné, temné i neotřelé. Celým dějem procházela
melancholická atmosféra. Tahle ojedinělost, krásná obálka i pozoruhodný děj si
mě získaly. Čtení jsem si užila a s napětím čekala, jak to celé dopadne.
Konečně nějaký samostatný fantasy román, který nelze odložit.
Ukázka:
Široká ústa vyplňovaly ostré zuby, nos měla trošku
placatější, nosní dírky posazené víc nahoře, oči velké a černé, bez jakéhokoli
náznaku bělma. Děti ale zcela jistě viděla, protože se na ně zářivě usmála a
pokynula, aby šly blíž. V ten moment přestala zpívat, ale ozvěna jejího hlasu
pomalu stékala dolů z výšky tak vysoké, že hrubá skála se ztrácela kdesi v
temnotě, jako těžké kapky deště vytvářející měňavé potůčky, které jemně vlnily
hladinu jezírka. Aislin měla pocit, že něco tak podivného a zároveň krásného v
životě neviděla, zůstala stát jako přikovaná, jen na krku cítila, jako by se
stříbrný zvon na řetízku kolem jejího krku jemně rozhoupal. Její matka dobře
věděla, že dívenka je přirozeně ostražitá. Zato Connor, u kterého člověk nikdy
nevěděl, co se mu honí hlavou, přistoupil bytosti na dosah. Mořská panna si jej
však nevšímala, nespouštěla oči z Aislin. Dívka v nich viděla záblesk chladu i
inteligence, téměř obdiv, ale se špetkou opovržení. Obdivu proto, že dívka je
natolik rozumná, aby nechodila blíž, opovržení proto, že svého bratra nechala
beze slova jít.
Hodnocení: 4,3/5
Velice děkuji Megaknihám za poskytnutí neotřelého, temného a pozoruhodného recenzního výtisku!
O knize jsem uvažovala, ale nakonec jsem si ji nechala utéct. :) Musí se jí nechat poměrně zajímavý námět.
OdpovědětVymazatJé, tak to je škoda, že sis knihu nechala ujít. Příběh se opravdu povedl. ;-)
Vymazat