čtvrtek 9. června 2022

Poslední dny Archieho Maxwella

 Poslední dny Archieho Maxwella aneb láska není nikdy přímočará je knihou pro mládež od americké autorky Annabel Pitcherové, které v českém překladu již vyšly knihy Moje sestra žije na krbové římse, Mlčeti zlatá rybka a Kečupová mračna.

Kniha popisuje to, jak se hrdina smiřuje s nenadálou situací, která změní jeho život. Dozvěděl se, že jeho otec je homosexuál a nemá odvahu se přiznat svým kamarádům a vypovídat se. Naopak se stydí a nechce, aby to někdo věděl. Tohle tajemství ho dusí. A zdá se, že je toho na něj najednou moc. Ve škole řeší spory se spolužáky, kteří mu otravují život hloupými poznámkami, které zabolí. Dělají si z něj srandu, vydírají ho, on se cítí osamělý. Najednou má hrůzu z budoucnosti a chce všemu uniknout.

Mezi ním a zbytkem světa se táhl nekonečný prostor, zaplavoval ho podivně neskutečný pocit jako nějaké temné moře z jiného vesmíru. Topil se v něm. Všechny zvuky zněly přidušeně a před očima se mu dělaly mžitky.

Tahle útlá kniha okamžitě zaujme svojí duhovou ořízkou i svými rozměry. Je to opravdu tenoučké dílo, které ovšem popisuje vážné téma. Příběh je rozložen jen na 123 stranách, jedná se tedy o takovou jednohubku, kterou čtenář může v klidu přečíst během odpoledne.

Hned v úvodu je čtenář svědkem rozhovoru, kdy rodiče sdělují svým dětem, že se budou rozvádět. Nastává naprostý šok a přichází obrovská životní změna. Nečekaně se mění celá rodinná situace a otec se stěhuje. Kromě domácího dramatu je v knize nahodile zobrazena ukázka běžných dnů ve škole, kdy se hrdina stydí, čelí šikaně, dusí svými pocity a bojí se otevřít kamarádům. V knize se navíc vynořují hrdinovi vzpomínky na dětství, na prožité zážitky a dobrodružství s otcem. Po velkém odhalení si Archie říká, zda jeho předchozí život nebyla jedna velká lež.

Poslední dny Archieho Maxvella se zabývají homosexualitou, rozvodem rodičů, šikanou, vydíráním, láskou, sebevražednými sklony i duševním zdravím. Jedná se o knihu pro mládež, která vyšla pod značkou booklab. Vypráví o vypořádávání se s těžkou a především nečekanou životní situací. Autorka upozorňuje na to, že je důležité mluvit o tom, co vás trápí. Pokud nemáte blízkou osobu, které se můžete svěřit, stačí využít pomoci formou bezplatné linky například Linku bezpečí či Linku pro rodinu a školu.


„Hele, já to chápu, jasný? Vím, že se zlobíte a je vám z toho smutno. Mně taky. Váš táta a já… Oba máme vztek. Trápí nás, že vám to musíme říct. Není to pro nás snadné. Ani omylem. Ale prostě… s některými věcmi nic nenaděláme, jasné? Bez ohledu na to, jak strašně moc si přejeme, aby to bylo jinak.“

Kniha se zabývá těžkými tématy, ale na to, aby vše pořádně obsáhla je prostě přespříliš krátká a nejde tolik do hloubky. Čtenář nemá možnost se řádně sblížit s hrdiny a naplno s nimi prožívat trable. Jen okrajově jsou nakousnuty rodinné a přátelské vazby. Pořádně ani neznáme myšlenkové pochody protagonistů. Dílo nám ukazuje jen krátkou ohraničenou část, do které se autorka snažila vložit co nejvíc. Ale mě osobně to nestačilo. Doufala jsem, že dostanu víc.

Příběh je sice rychle přečtený, má krásnou ořízku, nezabírá místo v knihovně, ale neuškodilo by mu, kdyby byl propracovanější. V této podobě ve mně četba mnoho nezanechala. Taková jednohubka se zajímavým aktuálním námětem, kterému chyběla hloubka.

Ukázka:

„Bude to tak nejlepší,“ řekl táta, už podruhé za večer. Jiskra vzteku se v Achiem rozhořela ve skutečné peklo. Rozpálila ho doruda. Vymanil se z Amyina sevření a přitiskl dlaně na chladnou desku stolu. Zacukalo mu v pažích, když si představoval, jak ho převrhne, rozbije všechny talíře a máminu polévku rozlije po podlaze. Začal se povzbuzovat, aby to opravdu zkusil, pomalu počítal a v prstech mu tepala zoufalá touha udělat něco – cokoli -, jen aby táta konečně sklapl. Jedna… dva… tři… „Lidi se rozcházejí v jednom kuse,“ řekl táta. Čtyři… pět… „Ne nutně z tohohle konkrétního důvodu, časem se k němu dostaneme… časem se k němu dostanu. Už brzy.“ Šest… sedm… „Ale je to přece normální, ne?“ pokračoval táta. „Rozchody?“ Osm… devět… Máma začala až příliš horlivě přikyvovat. „Když se to vezme kolem a kolem, je to vlastně až zoufale předvídatelné.“ DESET.

Hodnocení: 2,8 /5

Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!

 

Žádné komentáře:

Okomentovat