Moje tlustá opilá svatba

 Coco Pinchardová: Moje tlustá opilá svatba aneb Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř je humoristický román, který má na svědomí britský autor Robert Bryndza, žijící s manželem trvale na Slovensku. Proslul svými thrillery s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, předtím se několik let živil jako herec. Píše od svých 13 let, kdy dostal svůj první psací stroj, vystudoval herectví, ale kvůli nedostatku příležitostí si napsal vlastní divadelní hru, která sklidila úspěch. Kromě thrillerů se v začátcích věnoval i romantické komedii a po letech si je díky nakladatelství Cosmopolis můžeme přečíst i v České republice.

„Je mi líto, Coco, ale nechci se k tobě stěhovat. Už tě nikdy nechci vidět.“

Coco Pinchardová se vrací i ve druhém díle a popisuje svůj ztřeštěný život. Její dospělí syn se hodlá postavit na vlastní nohy a nachází si vlastní bydlení a dokonce i práci. Coco si ovšem mnoho klidu neužije, jelikož rodina bývalého manžela se jí stále vrtá do života. Navíc řeší trable s láskou. Její milý, pohledný, mladší přítel Adam se s ní znenadání rozešel. V době kdy se jí profesně daří, zrovna získala cenu za Vévodkyni z Yorku a má ji vycházet nová kniha. Teď neví co s životem, který se jí neustále mění před očima. Ale čtenář už jistě tuší, že toho na ni čeká ještě hodně.

Robert Bryndza inspiraci našel v zážitcích, které sesbíral spolu s manželem Jánem za dobu, co spolu s pracovali v Hollywoodu. V této knize opět nechybí britský humor a ani nepřijdeme o část věnované návštěvě Slovenska a popisu místních zvyklostí.

Zdá se, že zážitek blízký smrti s Ethel nijak zvlášť nezamával. Pořád je to ta uštěpačná stará rachejtle, jakou byla, než sletěla čtyři patra do kontejneru. Od okamžiku, kdy ráno otevřela oči, nepřestala hudrat.

Dílo vypráví hlavně o lásce, kterou doprovází trapasy. Romantická komedie na motivy Bridget Jonesové zabírá časový úsek od listopadu roku 2010 do srpna 2011 a nalezneme v ní flirtování, stěhování, oplétačky s policií, rozchod, odchod syna i svatbu. Celá kniha je psána formou emailů zasílaných různým adresátům. Hrdinka v nich píše o svých běžných dnech, ale i nevšedních zážitcích a tudíž o komické scény není nouze.

Tenhle humoristický román s romantickou linkou je druhým dílem pětidílné série o Coco Pinchardové. Patří mezi první díla Roberta Bryndzy, tudíž je jasné, že vyšly v zahraničí již před nějakým časem, a tak se v nich setkáváme s různými narážkami na minulost a vracíme se třeba ke královské svatbě prince Williama a Kate. Nebo k promítání filmu Harry Potter a Relikvie smrti jako novinky v kinech.

• Pořád jsem si omílala v hlavě, na co nesmím zapomenout.
• - Nakrmit psa – nemám
• - Nakrmit kočku – nemám
• - Zalít kytky – nemám
• - Obstarat frajera – nemám
• - Obstarat syna – nemám (alespoň ne doma)

Můžu zkrátka všeho nechat a z minuty na minutu vyrazit do New Yorku. Celé roky toužím mít tu možnost všeho ze dne na den nechat a vyrazit na nějaký last minute, a když na to přišlo, zas tak skvělý pocit to není. To jsem dopadla!

Jedná se o úplně něco jiného, než na co jsem od Bryndzy zvyklí a já osobně bych vůbec nepoznala, že se jedná o stejného autora, který stvořil Ericu Fosterovou. Na druhou stranu těžko porovnávat dva zcela odlišné žánry, ale podle mého názoru detektivní linka sedla autorovi mnohem více. Dobrodružství Coco je sice osvěžující, ale nijak zvlášť zapamatovatelné. Prostě takové jednoduchá oddechovka, na které je nejzajímavější její zpracování, kdy je celý děj vyprávěn pouze formou e-mailů, které hlavní hrdinka posílá nejrůznějším známým. Co se týká děje, byl čtivý, místy vtipný, ale neměla jsem pocit, že knihu nemohu odložit, jako to bývá u autorových detektivek. Děj vás neuhrane, ale ani nenudí. Mě osobně zajímá, jakým směrem se hrdinčin život posune.

Ukázka:

Ale to, co se stalo pak… Adam nám šel dolít šampaňské. Natáhl si boxerky a zrovna ve chvíli, kdy jsem obdivovala jeho svaly, si uprdl. Neudělal to vůbec náhodou, trošku se na to dokonce našteloval… a pak pokračoval v dolévání našich sklenic. Ten zvuk (nemůžu uvěřit, že o tom vůbec píšu) úplně zabil romantickou atmosféru (a málem i sfoukl svíčky tu atmosféru dokreslující). „Ups,“ zašklebil se, když pokládal mou sklenici vedle mě na kuchyňský ostrůvek. Já tam zůstala ležet s otevřenou pusou. „To jsi nikdy předtím neudělal!“ řekla jsem mu, posadila se a snažila dostat ke svým kalhotkám odhozený na druhou stranu kuchyně na odšťavňovač. „To víš, že udělal. Všichni to děláme.“ „Myslím tím, žes to nikdy neudělal přede mnou,“ vyhrkla jsem zděšená z toho, že se tahle nová fáze našeho vztahu ohlásila tak nečekaně. „Přece bys nechtěla, aby mě bolelo břicho. Nebo ano?“

Hodnocení: 3,2/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!