Štěstí hřeje jako slunce

 Štěstí hřeje jako slunce je milým ženským romantickým románem od schopné německé autorky Pauline Maiové, která vystudovala literární vědu. Vyrostla v Berlíně, kde se také uchytila jako lektorka a redaktorka. Miluje cestování a především si oblíbila jižní Francii a Itálii. Hlavně místní způsob života i vřelost lidí, malebnou krajinu spolu se středomořskou kuchyní a drsným mořským pobřežím. Tohle vše se odráží v jejich knihách.

Jelikož si ráda pochutná na makronkách a miluje francouzský způsob života její literární prvotina a předchozí kniha se odehrává právě tam. Štěstí má barvu levandule je laskavé dílo inspirované Provance, které je provoněné levandulí a kulinářskými pochoutkami. Něžné kniha se odehrává v penzionu La Petite Sorciere, kam se po rozchodu s přítelem rozjela hrdinka, aby pomohla majitelce (své babičce) s provozem. V této knize čtenáři naleznou i ukázku.

„Podle mě,“ spustil rádoby žertovně, ale já jsem v jeho hlase slyšela ješitnost, „s tím budeš mít problém vždycky, i kdybys potkala prince z pohádky.“ „Myslíš?“ „Ty se bojíš, to je vidět na kilometry daleko. Na to tě nemusím znát. Kouká ti to z očí.“

Štěstí hřeje jako slunce se odehrává v Itálii. Carlotta Ricciová je servírka v kavárně po prarodičích. Jejich smrt ji zdrtila a nedokončila ani studium architektury. Zbyly jí jen dluhy se studentských půjček a děsný sdílený pronájem. Úplně se v životě zasekla v deštivém německém Marburku. Ovšem vše se změní, když ji stálý host kavárny odkáže svoji hračkářskou dílnu ve Florencii. Hrdinka se chopí šance na nový život a vrhá se vstříc dobrodružství.

Hrdinka objevuje jiný svět a vychutnává si místní pití, jídlo i obyvatele. Jejím plánem bylo prodat dílnu nejvyšší nabídce a získat prostředky na vlastní bydlení. Ale hned při první návštěvě na ni dýchla zvláštní atmosféra místa, která ji okouzlila. A rozhodla se sama vybrat kupce, který by splňoval její nároky. Postupně vyklízí prostory, uklízí a kromě spousty ručně dělaných hraček nachází i milostný dopis. Který ji přivede k bývalému majiteli Fabriziovi, o kterém se rozhodne dozvědět víc a lépe ho poznat a zároveň rozmotat příběh dávné lásky.

Není zapotřebí někoho dokonale znát, abyste pro něj mohli truchlit, to jsem teď viděla. Stačí, abyste ho každý den potkávali a věděli o něm třeba jen pár drobností, ano, abyste ho považovali za součást vlastního života.

Kulisou díla se stává neobyčejná Florencie plná italského slunce, bylinek, citronů, pečiva, kávy, těstovin, pizzy, toskánského prostředí i lásky. Postupně je čtenáři představena pravá tvář města bez turistů s útulnými zákoutími, ale i přeplněné hlavní dominanty a památky.

Hlavní hrdinka je impulzivní, tvrdohlavá a prchlivá realistka s italskými kořeny, která se vzdala svých snů. V úžasné Florencii začíná postupně rozkvétat a měnit se. Konečně bere věci do vlastních rukou a poznávat nové lidi. Její dráhu zkříží pohledný podnikatel, který je arogantní, panovačný cholerik a s kterým se od prvního dne popichují.

„Miluju Itálii a to slunce a temperamentní Italy, vinice v Toskánsku a to jídlo, pizzu!“ „Jak můžeš mít Florencii ráda? Je tam strašný vedro a smrad.“ „Cože? Ale to přece vůbec není pravda. Jak dole pod tebou město září, když stojíš nahoře na Piazzale Michelangelo. Když ti v baru přinesou studený aperol a ty se díváš na zapadávající slunce, jak se odráží od řeky Arno…“

Kniha má přes 400 stran, ale já si přála, aby neskončila a tenhle milý příběh nadále pokračoval. Na tohle dílo jsem se nesmírně těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Právě naopak, jedná se o jeden z nejlepších ženských románů, co jsem kdy četla. Jeho čtení mi zlepšilo den a musela jsem se usmívat.

Autorčin styl psaní je přímo neskutečně čtivý a hlavně její popisy vás dokáží okamžitě přenést do děje. Naprosto mě okouzlila slunná Florencie a vše jsem prožívala spolu s hrdinkou. Naprosto ideální oddechovka nejen na léto.

Ukázka:

„Taky to není žádný byt, jak jsme si mysleli, ale dílna. A je naprosto úžasná, má zdobený dřevěný strop a prkennou podlahu… Až ji obrousíme, tak se skácíš. Ale na bydlení by se to muselo celé přestavět, a to by stálo moc peněz. Kromě toho, co bych tady ve Florencii dělala?“ „Ale co myslíš tím, že si nejsi jistá?“ vyptávala se Fritzi. Chvíli jsem přemýšlela, jak shrnout do slov myšlenky, které mě předtím v dílně napadaly. „Prodám to, ale ne prvnímu zájemci za nejvyšší nabídku. Na to je ve Florencii už trochu moc luxusních obchodů, ne, to by byla škoda. Je to… je to vážně krásné místi, hodně zvláštní. Ta atmosféra… Těžko se to popisuje, ale chtěla bych ji zachovat, i když si ještě nejsem úplně jistá jak.“ „Ale co ty peníze? Myslela jsem, že až to prodáš, koupíš si za ně vlastní byt a najdeš si jinou práci.“ „Já vím,“ lehce jsem se kousala do nehtu u palce a kochala se pohledem na město. „To můžu udělat i tak. Ale nejdřív musím najít kupce, co bude mít stejný názor a nepůjde mu jen o to co nejvíc vydělat.“ „Ale Carli, co to s tebou je? Ty jsi pro tenhle svět moc dobrá.“ „Já ti nevím, prostě jsem ty místnosti viděla, a najednou jsem měla jasnou představu, co by se s tím dalo udělat. Je to nádhera a mohla by toho vzniknout jedinečná záležitost.“

Hodnocení: 4,8/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!