Dům na Riviéře

 

Dům na Riviéře aneb Pařížská špionka. Tajný kód. Odvážný plán sepsala Natasha Lesterová, australská spisovatelka, která opustila lukrativní místo u kosmetické společnosti L´oréal, aby se mohla na univerzitě věnovat tvůrčímu psaní. Její debut What Is Left Over, After získalo ocenění T.A.G. Hungerforda jako nejlepší beletristické dílo. The Age australský časopis ji označil za pozoruhodný talent a její práce byly publikovány v časopisech. Má tři děti a žije v Perthu, kde buď píše, nebo dělá lektorku tvůrčího psaní.

Kniha, která má téměř pět set stran je založena na skutečných osudech a událostech a to je Dům na Riviéře působivější. V ději se snoubí přítomnost roku 2015 odehrávající se ve Francii v Saint-Jean-Cap-Ferrat a minulost od roku 1939-1944. Dům na Riviéře je rozdělen na třináct částí, které uvozuje místo a rok, kde se konají.

„Z Německa a jeho nově nárokovaných území už všechny židovské umělce nebo ty, kteří nemalují přesně podle jeho představ, vyhnal, nebo se aspoň postaral o to, aby už nikdy nepracovali. On neničí jenom národy, ale i jejich umění a kulturu.“

Éliane Dufortová se stará o čtyři sestry. Studuje a pracuje v Louvru a jejím je stát se malířkou. Jako rodina mají málo peněz, souží je dluhy, musí rozprodávat majetek a často není ani na základní životní potřeby. Nemůže se věnovat sobě ani svým snům, ale žije jen pro práce a domácí povinnosti. Vše ještě přiostří postupně vznikající neklid z války, který přeroste do vtrhnutí nacistů do Francie. Éliane pociťuje ještě větší nedostatek jídla, tepla, ale hlavně strachu. Přesto se rozhodne zůstat a postupně se přidává k odboji. Shodou okolností se dostává ke katalogizaci a uspořádání uměleckých děl, které Němci zabraly. Jelikož se vyzná v umění, ukradený majetek roztřiďuje a přitom riskuje svůj život.

Část ze současnosti je věnována Remy Langové, ta prožila strašnou tragédii, při autonehodě přišla o manžela i o dceru. Stalo se to před dvěma lety, ale hrdinka se z tako obrovskou ztrátou doposud nevyrovnala. Dříve byla šéfka módního oddělení, nyní se živí prodáváním historického oblečení, které na sobě fotí a dělá katalogy. Jedině práce ji pomáhá, aby se nezhroutila. Je nahněvaná, smutná, bolavá a vyhýbá se lidem. Rozhodne se uchýlit do bezpečí domu na pobřeží, který je jejím dědictvím po biologických rodičích. Doufá, že odhalí i nějaké to tajemství o jejím původu a hlavně se znovu postaví životu. Jejími sousedy je veselá rodinka, která ji hned přijme mezi sebe. Navíc ji zaujme záhadný a pohledný fotograf Adam. Doposud se bránila intimnostem, ale Adam je okouzlující společník. A Remy potřebuje přestat truchlit a posunout se dál.

Než vklouzla pod peřinu, oblékla si kabát, šálu, rukavice a pletený šál přes hlavu. Oheň už vyhasl. Ruce měla zarudlé a pálily od omrzlin. Žaludek kručel na protest a do okna pleskal déšť. Venku na ulici zakřičel nějak nacista: Achtung! Élaine zavřela oči a snažila se myslet na něco hezkého, ale nešlo to.

Pro samotnou autorku to nebylo snadné psaní, pustila se do citlivého tématu, o krádeži uměleckých děl, z nichž některá se stále pohřešují. Lesterovou zaujal osud ženy (Rose Vallandové), která riskovala svůj život pro umění. A pak si přečetla článek o Göringově katalogu a začala pracovat na románu. Prošla spoustu zdrojů a vylepšila si tím svou francouzštinu. Prohledala především dokumenty týkající se drancování nacistů a zjistila, že je potřeba toho tolik povědět a odvyprávět. Přečetla si Vallandové memoáry, v nich popisuje, jak špehovala Němce a předávala informace. Pracovala na tom, aby se ztracené obrazy mohly vrátit zpět právoplatným majitelům. Pracovala sice pro Němce, ale aby se uživila a ochránila díla. I když se bála, tak víra, že něco změní, byla silnější. Volně se inspirovala i řadou dokumentů, článků i knih například Záchrana Mony Lisy – Gerri Chanelové nebo znásilnění Evropy – Lynn Nicholasova.

Znamenalo to, že se přesto přenáší? Bylo to jako příliv a odliv, ke kterým dochází každý den, aniž by je většina lidí zaznamenala, ale pro ty, kteří se nacházejí na břehu, jsou změny obrovské.

Pařížská švadlena a Skříň plná Diora jsou díla, která dosud vyšla v českém překladu. A právě nadšená reakce čtenářů, mě přiměla zkusit nějaké autorčino dílo. A to i přes fakt, že se povětšinou dílům o světových válkách vyhýbám, jelikož je to pro mě moc smutné a děsivé čtení.

Jedná se o silný příběh, u kterého si pobrečíte. Velmi dojemné, srdceryvné, strhující čtení, které vás chytne za srdce. O to víc, když víte, že vychází ze skutečnostmi, i když je pro potřeby románu poupravena a zestručněna. Ponoříte se do nacisty okupované Paříže u pobřeží jižní Francie, kde se budete snažit ochránit kulturní bohatství země. V ději nechybí majestátní Louver, přehršel uměleckých děl, vydírání, popravy, zrádcovství, napětí, intriky, zákazy, válka, ale i láska.

Ukázka:

„Přestěhujeme umělecká díla, aby byla v bezpečí. Stačila by jedna dobře mířená bomba a –„ monsieur Jaujard ani nedokončil větu a davem to zašumělo. „Ale neděsí mě jenom bomby.“ Jeho hlas se slavnostně rozezněl muzeem. „Adolf Hitler vede boj proti civilizaci. Na shromáždění v Mnichově si odplivl, když prohlásil, že povede neúprosnou vyhlazovací válku proti posledním živlům, které vytlačily naše umění. V Německu, Rakousku a Československu jasně ukázal, že zničí všechny obrazy, které považuje za degenerované – všechny naše velké impresionisty a kubisty. Taky ukázal, že pro sebe ukradne vše, co splňuje jeho mimořádně přísné požadavky na definici „umění“ – naše Rubeny, naše Tiziany, naši Monu Lisu. Modlím se, aby nikdy nevstoupil do Louvru. Ale pokud sem vstoupí, najde zde jen málo hodnotného, co by mohl zničit.“ Élaine se podívala na Xaviera. Zatímco všichni kolem jásali, ona se radovat nedokázala. Ne proto, že by nesouhlasila s panem Jaujardem, ale proto, že si dosud nepřipustila, že je situace tak zoufalá.

Hodnocení: 4 /5

Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!