NE/Promlčeno

 Dílo NE/Promlčeno vzniklo díky spolku Nepromlčíme, tvořeným lidmi napříč celou společností zaměřující se především na téma promlčení trestných činů. Jejich snahou je, aby došlo ke zrušení možnosti promlčení trestných činů a to především vraždy.

Spolek vznikl na popud pozůstalých a obětí, kteří nesouhlasí s promlčecí lhůtou, která stanovuje, za jak dlouho přestane být trestný čin trestný a tedy postihnutelný. Po nějakém čase tedy pachatelé zůstanou nepotrestaní, i když se případ vyřeší. Navíc pro pozůstalé zůstane skutek nepromlčený navždy a chtějí se dočkat spravedlnosti.

Dílo je složeno ze čtyř částí – divokých devadesátek, vražd jako na běžícím pásu (zabředneme do 90.let na Slovensku), nejhorších zabijáků světa a části nesoucí název beztrestně.

„Nedivím se, že je široká veřejnost proti institutu promlčení. Proč by také měla být pro promlčení vraždy? Promlčovat vraždy nedává smysl, mrtvý přeci nevstane z hrobu a dnešní kriminalistické metody dokáží odhalovat vrahy i hluboko do minulosti.“

V nedávné době vyšel v kinech film Roberta Sedláčka – Promlčeno, ve kterém hraje například Karel Roden, Vilma Cibulková nebo Igor Bareš a je inspirován právě tímto dílem. Dokonce snímek vyhrál více než 10 mezinárodních cen. V závěru publikace nechybí dovětek herečky Julie Šurkové, která si zahrála ve filmu Promlčeno. V dětství se jí ztratil otec, je přesvědčena, že je mrtvý a nesouhlasí s promlčením. Chce, aby byl vrah potrestán.

Tahle drsná „kriminální“ kniha kromě mapování vybraných případů nabízí i rozhovor s psychiatrem Cyrilem Höschlem. V jedné z kapitol jsou porovnávány promlčecí lhůty v různých státech, v mnohých zemích promlčení vraždy neexistuje. Nechybí ani průzkum u veřejnosti, 4/5 promlčení berou jako nemorální. Uvnitř publikace nalezneme řadu fotografií, mnohé nejsou pro slabé povahy. Obsahují i drsné snímky, z kterých až mrazí. A vše je doplněno komentáři pozůstalých či policie.

Díky knize jsem se dozvěděla, že existuje promlčecí lhůta a díky ní si vrazi po letech mohou oddechnout, protože zůstanou nepotrestaní, i když by nakonec byl zločin objasněn. Někdy může dopadení pachatele trvat prostě příliš dlouho. A na tyto kauzy se kniha primárně zaměřuje. Kromě toho vznikají i dokumenty, články i jiné publikace či popisy skutečných zločinů, na kterých se spolek Nepromlčíme podílí.

Čtení mi nedělalo dobře, já osobně se o kriminální případy příliš nezajímám, takže pro mě bylo vesměs všechno nové a tudíž zajímavé. Ale kdo se v tomto trochu orientuje, může být zklamaný. Nejde se do hloubky, celé se to točí kolem promlčecí lhůty. Dílo obsahuje hodně případů, ale jen ve zkratce poodhalí, k čemu došlo a zda se případ vyřešil či ne a zda se objevil nějaký podezřelý a přihodí se komentář pozůstalého spolu s fotografií obětí, místa činu či samotného pachatele.

Současným pohledem – tedy pohledem roku 2022, kdy vychází tato knížka, knížka svým způsobem drsná, „kriminální“ -, detektivní, je tento mord už sedm let promlčený. Bohužel. Znamená to totiž, že i kdyby byl vrah dopaden, unikl by trestu.

V závěru publikace nalezneme apel na zákonodárce, kteří mohou něco ovlivnit, aby zrušily nebo alespoň prodloužili promlčecí dobu. Odpůrci tvrdí, že společnost prý již nepociťuje potřebu trestat, argumentují oslabením důkazů v čase a předpokladem, že se viník sám napravil. S tím nesouhlasí řada lidí, nejen z řad veřejnosti, ale i kriminalisté.

Já osobně se teď asi budu bát chodit ven, když jsem si přečetla, jaké zrůdy chodí po světě a že se jim nevyhneme ani v České republice. Opravdu mi mnohdy bylo úzko při čtení, hlavně, když se to týkalo malých dětí či brutálních činů například Černá Dahlia nebo český Hannibal Lector – chladnokrevný deviant, který vyjímal lidské orgány.

Ve zkratce jsou přiblíženy vybrané případy. Spolu s výpověďmi pozůstalých či jejich zpovědí. Zločiny jsou jen nastíněny, v kostce je řečeno něco málo ke zločinům, většinou jedna až dvě strany textu. Kniha je tedy přečtená za chvíli. Ale mě osobně ji bavilo číst, i když mě z ní mrazilo. Rozhodně jsem ráda, že teď mám větší povědomí o promlčecí lhůtě.

Ukázka:

Přestože se Michelle i její matka snažily žít dál, myšlenka, že vrah jejich nejbližší chodí volně po světě, je ničila. Janelle Cruzová, osmnáctiletá servírka, byla nalezena mrtvá se stopami znásilnění. Obličej i čelist měla rozmlácené natolik, že nebylo jednoduché určit její totožnost. Přestože se jako u mnoha dalších případů kalkulovalo především se zlomenými srdci tajných obdivovatelů či bývalých partnerů, obviněn nakonec nebyl nikdo a případ byl odložen. „Já i moje matka jsme žily v neustálém strachu,“ dodala Cruzová. Vrah, který si napříč kalifornskými okresy vysloužil přezdívky jako „Východní násilník“ či „Noční stalker“, se stal známým pro obrovskou míru sadismu a krutosti, se kterou k obětem přistupoval. „Toto je skutečná verze Hannibala Lectera. Bezcitný, inteligentní, sadistický mnohonásobný vrah,“ řekla novinářům státní zástupkyně Anne Marie Schubertová. Veterán z války ve Vietnamu a bývalý policista, v době dopadení dvaasedmdesátiletý Joseph DeAngelo, který byl součástí dvou policejních sborů, se měl aktivně účastnit i vyšetřování vlastních zločinů. „Je velmi pravděpodobné, že byl zaměstnán jako policista, když páchal tyto zločiny,“ řekl médiím místní šerif Scott Jones. Možná i z toho důvodu vedla tehdejší vyšetřování často do slepých uliček a policie se nemohla pohnout dál.

Hodnocení: 3,5/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!