Měla jsem pocit, že se topím, neschopná udržet hlavu nad vodou, zatímco všichni kolem mě předstírali, že nevidí tu zdrcující paniku, která mě naprosto ochromila.
Nejprve se na scéně objevuje Alice, která tragicky přišla o svou životní lásku. Zlomilo jí to, cítila se ztracená a rozpolcená. Nebyla schopná normálně fungovat a tak našla únik v podobě antidepresiv a alkoholu. Dostat se z temnoty po smrti Toma ji pomohl až nový manžel Nathan. Nyní spolu vlastní úspěšnou firmu AT Designs. Alice se doteď se svým osudem nevyrovnala, je úzkostlivá a bojí se vycestovat ze země. Ví, že nedává do nového vztahu 100%, ale stejně ji překvapí podezření z nevěry. V hlavě se jí objevují tisíce scénářů a prolínají se toxické myšlenky. Dřív by Alice nenapadlo Nathana podezřívat, ale nyní se stupňují náhody a podivné události. Začíná pochybovat, jelikož nachází náušnici, poté jsou ji doručeny cizí květiny, objevuje účet za útratu pro dva, ale zdá se, že Nathan má v rukávu pokaždé výmluvu. Čemu má hrdinka věřit?
A pak tu máme Beth – Alicinu nejlepší kamarádku, které se se vším svěřuje. Beth hrdince ráda poradí, ale sama řeší problémy. Je chudou matkou samoživitelkou, která se pro svého syna rozhodne kontaktovat otce, který je opustil. Pomalu odkrýváme minulost a události, které ji dovedly až k tomuto bodu.
Po letech letargie, kdy jsem měla pocit, že mám mozek plný vaty, bylo osvobozující zbavit se zamlženého oparu, v němž jsem žila. Protože přesně tak antidepresiva účinkovala: možná mi pomohla z depresí, ale moje nervová zakončení byla tak otupělá, že jsem nedokázala cítit ani radost. Prostě jsem jen existovala uprostřed dlouhé cesty a kolem mě nebyly žádné barvy, jen šedá, kam se člověk podíval.
Tenhle mrazivý thriller se mi dobře četl. V knize nechybí pomsta, vztek, paranoia, lži, láska či nedůvěra. Nejedná se o nikterak náročné čtení. Autorka nepřišla s nějakou extrémně zapeklitou nebo propracovanou zápletkou, ale nedá se jí upřít hned několik nečekaných momentů, které se v příběhu přeci jen objevily. Dílo je to bezesporu čtivé, ale Jonesové předchozí díla mě zaujala více.
Od autorky jsem četla román Nevlastní sestra, který vypráví o napjatých rodinných vztazích. O rodině, která se navzájem citově odcizila. Při jedné vyžadované rodinné večeři dojde k neskutečnému překvapení. Na dveře nečekaně zaklepe nezvaný host. Mladá žena se ptá po mrtvém tátovi, který je údajně i jejím otcem. Nastupuje naprostý šok a nevěřícnost.
Od Sandie Jonesové jsem si oblíbila i Matčinu hru (která mi připomínala film Příšerná tchýně) – což je psychologický thriller o ničivém vztahu mezi Emily jejím přítelem a jeho matkou. Více se můžete dočíst v této recenzi. Je jasné, že autorka má čuch na zajímavé náměty.
„Kdy chlapi konečně převezmou zodpovědnost za svoje činy? Kdy konečně ženské, které spí se ženatými muži, připustí, že je vina taky na jejich straně? Všichni si myslí, že můžou dělat, co se jim zlíbí, bez ohledu na to, komu tím ublíží. Ale takhle to nefunguje – musí být připravení nést následky.“
První byla zároveň ta poslední… chyba přináší dvě naprosto rozdílné dějové linie. Dva na první pohled zcela odlišné životní příběhy, které přeci jen něco spojuje. Dílo je vyprávěno vypravěčem, který se zaměřuje na dvě ženy (na Alice a na Beth), z jiných společenských vrstev, s jinými názory, s jinými zážitky, které svede dohromady osud. Ve čtivé knize se navíc prolíná současnost spolu s minulostí.
Jedná se o takové nenáročné čtení, oddechový příběh, po jehož přečtení si budete dávat pozor na to, komu věříte.
Ukázka:
„Je to zvláštní a složitá věc, ale prostě se k tomu nedokážu odhodlat. Pokaždé když na to pomyslím, ochromí mě strach.“ „To je pochopitelné,“ řekne konejšivě. „Ztratit Toma ze dne na den pro tebe musel být obrovský šok – nedokážu si představit, že ve tvém světě bude ještě někdy něco jako dřív. Co tě děsí nejvíc? Představa, že se jim něco stane, až budeš pryč? Nebo možnost, že by se stalo něco tobě?“ „Jim. Mně. Obojí.“ Zavrtím hlavou. „Nevím.“ Zaplaším slzy, které se mi hrnou do očí. „Promiň, já jen…“ „nemáš se za co omlouvat, Alice,“ ujišťuje mě. „Prostě se necítím dobře, když je opouštím,“ řeknu. „Tom jednoho dne vyšel ze dveří a už se nikdy nevrátil. Nebyla jsem s ním, když umřel, a nikdy si neodpustím, že jsem ho nedokázala zachránit. Kdybychom tenkrát byli spolu, ještě by tady byl, a to se mi pořád honí hlavou, když nejsem s holkami. Jak je můžu zachránit, když s nimi nejsem? Každý den se musím přemáhat, abych je vysadila ve škole. Ale Nathan to nechápe. Myslí si, že bych měla být ráda za možnost vypadnout z domu.“
Hodnocení: 3,3/5
Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!
Už tahle si dávám pozor, komu co svěřuji... po téhle knize bych už asi opravdu nevěřila vůbec nikomu. :D
OdpovědětVymazatPři čtení podobných knih začínám mít s důvěrou taktéž velký problém. :D
Vymazat