pátek 13. května 2022

Dohoda

 Dohoda je prvním dílem erotické série vycházející v edici Red. Autorkami jsou dvě polské kamarádky píšící pod pseudonymem. Paulina Świst vystudovala práva v Krakově. Pracovala jako právnička se zaměřením na trestní právo. Mezi její koníčky patří fotbal, Long Island Iced Tea a válečné počítačové hry, navíc miluje rychlou jízdu. Lilka Płonka miluje pivo, metalovou hudbu a vůbec nenosí šaty. Za to se pyšní tím, že prý oplývá dokonalou znalostí mužů.

Kulisou eroticky laděného příběhu se stává Polsko, ve kterém figurují jak polská místa, tak i jména. Dohoda přináší břitký humor, který rozhodně není pro každého, ale věřím, že si své fanoušky najde. Navíc se čtenář v ději může těšit na honičku v autě, biliard, party, túry po horách či dobrodružství na kánoích.

„Hledám modrookého sexuálního boha, co mě nedávno opíchal, a já si nepamatuji, kam se poděl, protože mám vokno. Ahoj 600.“ Přísahám, že bych to tma klidně vyvěsila, kdyby to neznělo tak debilně a nezavánělo totálním zoufalstvím.

Mala je divoká třicátnice, která je spontánní a ráda se napije. Na poslední party se vyspala s drsným cizincem a byl to pro ni ten nejlepší sex jejího života. Taková směsice chilli a vanilky, neznámý poznal její touhy a dopřál ji všechno, co si vždy přála. Od té doby ho hledá. Nemůže na něj přestat myslet, stále po něm teskní a jen pomalu se vzpamatovává z tohoto úžasného zážitku. Na obzoru se objevuje milý, kamarádský soused Pawel, který je pravým opak muže, kterému propadla. Na první pohled totiž působí jako dobrák a správňák a Mala chce dobývat pouze zlé hochy. Přesto všechno si k ní Pawel pomalu nachází cestu a najednou se zase všechno změní, když se na scénu vrací sexy neznámý.

Já po Dohodě sáhla, jelikož jsem si oblíbila autorku Paulinu Świst. A velmi mě překvapilo podprůměrné hodnocení příběhu, kterého jsem se až zalekla. Naštěstí pro mě mi autorčin styl psaní vyhovuje. Baví mě její humor i neobvyklé a originální průpovídky a přirovnání (například civíš na něj jako had na krysu v teráriu apod.).

Zatím jsem na dotaz. „Nemáte náhodou problémy s alkoholem?“ odpovídala jako Ozzy Osbourne: „Ano, jednou jsem měla. To, když se mi nedařilo najít otevřený bar.“

Hlavní hrdinka není typická kladná postava, což mohlo některé čtenáře odradit. Neustále mluví sprostě (a vulgárních výrazů v ději bylo pro útlocitné povahy opravdu hodně), je závislá na alkoholu, vybírá si jen zlé hochy. Chová se neuváženě, dřív jedná, než myslí, a navíc dělá hlouposti. Ale tím vším je alespoň pro mě tato postava zajímavější.

Malu uhranul Bůh sexu (jak ho sama přezdívá), který je nebezpečný, žhavý, atraktivní, sexy, panovačný, pozoruhodný i namakaný. Prostě pro Malu naprosto ideální kombinace – později hrdinka zjišťuje, s kým měla tu čest a jakou dohodu uzavřela v alkoholovém opojení.

„Co když jsem vrah, násilník nebo magor. Co když jsem ženatej? Co když jsem terorista? Ale tobě je to fuk, že jo?“

Na konci tohoto díla naleznete anotace již vydaných románů s přídavkem erotiky, které již u nakladatelství Knihy Dobrovský v minulosti vyšly. Za mě mohu doporučit od autorky Pauliny Świst sérii, která spojuje erotický román a kriminální zápletku. Tenhle mix podle mého skvěle zafungoval, a navíc mi přijde, že má tahle série vzestupnou tendenci. Možná proto, že jsem si jednotlivé hrdiny oblíbila a objevují se i v pokračování. Knihy jsou plné rvaček, násilí, sexu, nadávek i vydírání.

Dohoda není nikterak obsáhlá, rozkládá se ani ne na 250 stranách. Příběh je čtivý a rychle odsýpá. Výhodou je skladnost knihy, jelikož je vydaná ve formě paperbacku, tak zabírá jen málo místa v knihovně. Nevýhodou je, že končí otevřeně, a tudíž lze očekávat pokračování, na které si musíme nějaký čas počkat.

Jedná se o oddechové, jednoduché, milé čtení s peprným slovníkem. Které je plné myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, které se prolínají se vzpomínkami na party. Postupně je čtenáři kouskovaná minulost, do které se střípkovitě vracíme a zjišťujeme, k čemu všemu mezi dvojicí došlo.

Ukázka:

Byl menší, než se mi původně zdálo. Převyšoval mě, ale maximálně o půl hlavy. Pohlédl nejdřív na mou pravačku, v té jsem držela tu rtěnku, a pak na levačku, ve které jsem zase křečovitě svírala zrcátko. „Zrcátko, zrcátko, řekni, kdo je ta největší trubka na světě?“ pomyslela jsem si, když jsem viděla, jak se dívá. Byl si jistý, že ulovil gazelu… a pochopitelně měl stoprocentní pravdu. Je tedy navíc ještě inteligentní, což zvětšovalo mou potupnou, totální a historickou porážku. Vzal mi z ruky nejdřív rtěnku, pak zrcátko a odložil je na stůl. Znovu jsem si pomyslela, že má v sobě něco z dravce. Jako by si místnost oskenoval už v momentě, kdy do ní vstoupil, a měl teď v hlavě exaktní a naprosto konkrétní plán lovu. Jako výsostně spontánního člověka mě tyhle vědecké typy fascinovaly. Precizní, věcný, schopný přirozeně si poradit i v situacích, co by u normálního smrtelníka způsobily přepálení pojistek. I nadále jsem setrvávala v nehybnosti, ruce jsem měla zvednuté jako idiotka, i když jsem v nich nic nedržela. Až po chvíli jsem si uvědomila, že by bylo fajn spustit je dolů, ale nestihla jsem to. Zvedl ruce a propletl své prsty s mými.

Hodnocení: 3,7/5

Velice děkuji nakladatelství Knihy Dobrovský za poskytnutí recenzního výtisku!


Žádné komentáře:

Okomentovat