Rebelky z Oxfordu: Jak zkrotit svůdníka

 Rebelky z Oxfordu: Jak zkrotit svůdníka je druhým dílem série pojednávající o spolku výjimečných žen. Dílo sepsala Evie Dunmore, která vystudovala diplomacii a to konkrétně na Oxfordské univerzitě. Živí se jako konzultantka a je členkou Asociace romantických spisovatelů RNA. Její velkou vášní je historická romance.

Autorka momentálně žije v Berlíně, ale lásku k Velké Británii přenáší do svého psaní. Konkrétně si v tomto díle vybrala jako svoji kulisu kouzelnou scenérii města Oxford a její univerzitu, kterou zná osobně z vlastní zkušenosti.

Existovaly věci, které žena mohla dělat právě proto, že byla ženou, jako například omdlít kvůli sebemenšímu rozčarování, a existovaly věci, které z téhož důvodu dělat nemohla. Zjevně se prostě běžně nestávalo, že by si žena koupila padesát procent nakladatelství.

Čtenáři jsou přeneseni do Anglie - do minulosti roku 1879, kdy svět ovládají muži a zpátečnické názory. Kniha má přes 460 stran. A v úplném závěru nalezneme i úryvek z prvního dílu.

Hlavní hrdinkou je Lucinda Tedburyová hraběnka z Wycliffu a vůdkyně hnutí za volební práva žen, která chce změnit společenský řád. Je to svobodná, drzá, silná, energická, radikální, kurážná, politická aktivistka a zachránkyně padlých žen, která bojuje proti nespravedlnosti, dvojímu metru i bezpráví. Nejen kvůli svým názorům je ve společnosti považována za kontroverzní osobu. Dlouhou dobu shromažďovala vliv a peníze, aby konečně koupila většinový podíl v uznávaném nakladatelství. Který chce využít jako prostředek pro své cíle, ale do cesty se jí nečekaně postaví její dávný nepřítel lord Ballentine. Který je ochotný smlouvat a předat ji většinový podíl, ale za nehoráznou cenu - požaduje, aby s ním strávila noc.

Od debutantek až po matrony si ženy dělaly legraci z toho, že je každá alespoň trošku zamilovaná do lorda Ballentina. Jedna polovina ho zbožňovala pro jeho výjimečně pohledné, mužné rysy, hedvábné kaštanové vlasy, dokonalou čelist a svůdně měkká ústa. Druhou polovinu přitahoval příslib nemravnosti.

Tristan Ballentine hrabě z Rochestru je pohledný, charismatický, výřečný, nemravný svůdník s pověstí Casanovy, který píše romantikou poezii. Odmala Lucindu provokoval a štval ji už v mládí chlípnými pohledy a přihlouplými žerty. Líbila se mu, ale ona zůstává nedobytná a stala se pro něj posedlostí. Přitahuje ho už mnoho let svojí divokostí, odhodláním a prudkostí. Nyní se usadil ve městě Oxford a přetahuje se s Lucindou o práva. U toho ji svádí, i když ví, že nesnáší jeho nemravné chování a požitkářství. Mezi nimi dochází ke slovním soubojům i vzájemnému jiskření. Snaží se jeden druhého přelstít. Kromě toho ho vydírá vlastní otec, aby se slušně oženil a napravil tak svoji reputaci.

Tahle historická romance pojednává o viktoriánské éře, ve které bojovaly ženy průkopnice za odpíraná práva. Jak zkrotit svůdníka čtenářům nabízí sufražetky bojující za práva žen, špehování i konfrontace vlivných mužů, strategie, manipulace, ale i odvahu a lásku. Nechybí ani části z dětství hlavních hrdinů, které vykreslují jejich seznámení i složité vztahy v rodině.

Chtělo se jí skučet a vrčet jako lišce lapené do pasti. Nemohlo být žádné my. Právě sabotoval všechny naděje a plány, které s tímto podnikem měla, zatímco si u toho bezstarostně popíjel whisky. Krev jí hučela v uších. Cokoli teď řekne, bude znít malicherně. Takové uspokojení mu nedopřeje.

V knize vystupují silné ženské hrdinky. Luciin příběh je inspirován viktoriánskou básní a dopisem, která autorku objevila, když psala první knihu. Autorka zkoumala i skutečné viktoriánské páry, i ženy, které vedly hnutí za práva žen či volební práva a procházela i zákonem o majetku vdaných žen.

Politické spolky zmíněné v knize skutečně existovaly. Postava Tristana byla inspirována několika umělci pařící k britskému dekadentnímu hnutí, v jehož čele stál Oskar Wilde. Dunmore sice něco trochu pozměnila, ale držela se faktů.

Série Rebelky z Oxfordu mě mile překvapila. Nepatřím totiž k milovnicím historické romance, ale přesvědčila mě reklama a pozitivní ohlasy čtenářů. Nakonec si čtení užívám a obdivuji takto kurážné a především odvážné ženy, které změnily historii. Celým dílem prostupuje feminismus a odhodlání hrdinek, kterým se prostě musí fandit a přát jim šťastný konec. Líbilo se mi i prostředí, obálka i mužský hrdina Tristan. Navíc se jedná o čtivé, milé, oddechové dílo, které mi v mnohých situací vykouzlilo úsměv na tváři.

Ukázka:

Neoplývala půvaby, které muže přitahovaly, jako oblé křivky a něžné oči slečny Barnesové, které slibovaly veškeré domácí pohodlí, jaké si jen muž mohl přát. Ne, Lucie byla politická aktivistka rychle se blížící třicítce. Nejenže zůstala na ocet, ona si kyselá jako ocet připadala, protože v Anglii neexistoval jediný džentlmen, který by se zajímal o to, co mohla nabídnout. Musela však připustit, že toho nebylo mnoho. V jejím přijímacím salonku stál tiskařský lis a její život se točil kolem věci, za níž bojovala, a jedné náročné kočky. Nebyl v něm prostor pro muže lačnícího po její pozornosti. Kromě toho bylo její nejvýznačnější kampaní vést válku proti zákonu o majetku vdaných žen, což byl ve skutečnosti důvod, proč právě teď seděla na této židli a jednala s panem Barnesem. Pokud by ten zákon nebyl pozměněn nebo úplně zrušen, její svěřenecký fond spolu s jejím jménem a právnickou osobou po svatbě připadl jejímu manželovi a ona by se stala jeho majetkem, a to doslova, následkem čehož by pro ni i volební právo bylo už navždycky mimo dosah.

Hodnocení: 4/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!