Alenka opět nevěřícně sledovala pohostinnost lidí, která ji neustále obklopovala vlastně již od Turecka. Předtím Arméni, teď Írán! Fascinovalo ji, jak by se rozdali! Často pozdě do noci nahlas přemýšlela, jak to je vůbec možné. Proč jsou takoví? Proč se k sobě nechováme tak pěkně všichni na světě...
Igor Brezovar neboli motorkářská legenda a nezkrotný rebel. Je cestovatel narozený ve Slovinsku. V 16 letech se s rodinou přestěhoval do Československa. A jako náplast, za to, že se musel vzdát domova a kamarádů, dostal svou první motorku - stopěta dvacítku. Nejprve to začalo výlety po okolí, které se stále prodlužovaly, až po cestu kolem světa. Momentálně společně s hercem Martinem Písaříkem točí pokračování cestopisného seriálu Po jedné stopě.
Brezovar už jako zkušený cestovatel v tomto díle projede poslední část trasy a to zbylou část Asie a celou Ameriku od severu k jihu. Tenhle nezkrotný rebel bez předsudků tentokrát zavítal na route 66, plovoucí ostrovy Titiccaca či majestátní vodopády. Projel kolem hory Fudži, mongolských jut, transsibiřské magistrály, navštívil celou řadu národních parků a potkal se s indiány i amiši.
Ohrožovat sebe i rodinu a nechávat ji samotnou. Sobec jeden! Vesna přistoupila, pohladila mě a řekla: "Buď rád, přišel čas a dokončíš, co sis zadal. Budeš šťastný! Čekají tě hezké chvíle a to, co máš rád! O nás se starat nemusíš, budeme s tebou!" Domluvila se slzami v očích.
Na zmapovaném posledním úseku cesty se dočteme o pohostinnosti hned v několika zemích třeba hornaté křesťanské Arménii nebo Turecku, kde vaří výborné jídlo, projedeme chudé státy, na kterých je znát tvrdý život, ale i honosný diktátorský Turkmenistán, kde vůdce zavedl tvrdý režim se samými kontroly, přesto jsou lidé spokojení, nic jim nechybí. S hrdinou projedeme další těžkou etapu s cestami bez asfaltu, kde bylo potřeba se brodit a kde bylo těžké sehnat i jídlo. Brezovar se po cestě mnohdy potil, mnohdy mrznul, ale užíval si poznávání a mrzelo ho, že původní kultura pomalu mizí.
Autor píše nejen o cestování, ale i o osobním životě. Popisuje, jak pro něj bylo těžké dokončit svůj sen, jelikož už měl dvě malé děti. Naštěstí ho chápavá žena popostrčila, aby cestu kolem světa dokončil a vy čtenáři můžete být u toho. Píše o místních lidech, dopravě, motorkách, o jejich výdrži, výbavě, opravách, byrokracii, kontrolách na hranicích, kde je nutné být výborný vyjednávač i diplomat. Popisuje veselé i hořké chvíle, úsměvné okamžiky, ale i ty nebezpečné nebo děsivé. Kniha obsahuje prostě všechno - vzlety i pády. Primárně se zaměřil na to, aby popsal, co viděl a slyšel než na líčení památek a měst. Nejedná se o klasický cestopis. Přizná se, že cestování je nádherné, ale často osamělé. Ale stojí za to.
Bylo mi smutno, když jsem viděl, jak se jejich kultura pomalu, ale jistě přibližuje ke zkaženosti našeho západního světa. Jak jsem řekl, je to vidět pomalu na každém kroku.
Kniha má kolem 350 stran a jedná se o autorovo prý poslední dílo mapující jeho dobrodružství, které skončilo 6.12.2009. Autor předává čtenáři i cenné rady, které se mohou hodit v případě, že se chystá vrhnout do podobného dobrodružství. Čtenář si tak lépe představí realitu a náročnost cest. Na úplném konci nalezneme statistiky poslední etapy, o pádech, defektech, najetých kilometrech, počtů fotek, pozvání do domů, zastavení policisty, spotřeby paliva, atd.
Já si moc ráda jednou za čas přečtu nějaký cestopis a rozšířím si tak své obzory. Je to neskutečně poučné a zajímavé čtení, které vás obohatí. Jsou místa, na která se nikdy nedostanu a tak je "procestuji" alespoň zprostředkovaně. A naopak na nějaká místa mě autor nalákal a mám zase trochu víc chuť poznávat překrásný svět.
Pokud máte dobrodružnou duši, rádi se projedete na motorce, nebo nemůžete odolat cestování a poznávání nových míst, knihu si přečtěte. :) Brezovar se snaží v lidech vzbudit touhu cestovat a odhodit svůj strach. Já jsem důkazem, že dílo zaujme nejen vášnivé motorkáře a dobrodruhy, ale i ženu na mateřské dovolené. Já jsem spolu s Brezovarem procestovala svět a byl to skvělý zážitek.
Ukázka:
Občané Turkmenistánu se nemohou volně pohybovat po státě. Potřebují povolení. Nemohou se režimu vzepřít, nemohou ho ani pomlouvat. Vlastně nesmějí nic. Velice snadno se tam člověk dostane do vězení. Nesmí dělat velký, ale ani menší byznys, pokud není ve firmě účasten Nijazovův člověk, který samozřejmě rozděluje zisky. Ale lidé si nestěžují. Jsou spokojeni. Že jsou divní? Ne! Spal jsem v několika rodinách, kde tekla ve vaně voda nonstop, šel plyn a neustále se svítilo, i když venku žhnulo slunce.
Hodnocení: 4/5
Velice děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku!
Beautiful blog
OdpovědětVymazat