Dvůr trnů a růží – mé vězení nebo spása?

Dvůr trnů a růží si mě naprosto získal. Talentovaná autorka mě vtáhla do děje a díky napětí, lásce a nebezpečí jsem si knihu zamilovala. A už netrpělivě čekám na další díl.

Feyre je nezdolná, odvážná bojovnice a lovkyně, která se ze všech sil snaží uživit svoji rodinu a nemyslet na hrozbu vílích vladařů.

Dlouholetá, krutá válka skončila mírovou smlouvou a země byla rozdělena. Na severu od té doby žijí mocné, kruté víly a cíp na jihu obývají lidé, kteří platí žoldákům, aby hlídali hranice před nebezpečnými tvory. Za zdí se totiž se potulují nejrůznější bytosti, některé jsou smrtelně nebezpečné například martaxové – tělo mají velké jako medvěd, hlavu podobnou lvu a tři řady ostrých zubů.  Nebo nágové, kteří jsou stvořeni z nenávisti hniloby a stínu, ale zdaleka to nejsou nejobávanější stvůry. Lidé žijí ve strachu, proti magii mají malou šanci, jedinou účinnou zbraní je dřevo z jasanu. Feyre bydlí s rodinou u hranic a zima, chudoba a hlad ji vyženou hluboko do lesů, kam by za normálních podmínek nikdy nevstoupila a shodou náhod, zabije velkého vlka. A to se ukáže jako osudová chyba, která všechno změní.

Má krev se proměnila v led, když kolem proběhl závan plíživého chladu, který jako by ze mě vysával život. Neviděla jsem nic kromě chabého třpytu, jejž jsem zachytila koutkem oka.

Kniha mě úplně pohltila, já jen četla, četla a najednou byl konec. Opravdu skvěle vykreslený a napsaný příběh na motivy Krásky a zvířete. Kniha, která předčila má očekávání.

Dvůr trnů a růží je vyprávěn z pohledu odolné, zatvrzelé a nebojácné Feyre, spolu s kterou budeme uneseni naštvaným zvířetem a budeme cestovat po Prythianu. V knize nechybí ani mapa, která pomůže čtenáři s lepší orientací mezi říšemi.

„Potřebujeme naději stejně jako chléb a maso“, přerušil mě a jeho pohled byl v tu chvíli výjimečně živý. „Potřebujeme naději, jinak nepřežijeme. Tak jí tu naději ponech, Feyre. Ať si představuje lepší život. Lepší svět.“

Napětí se v tomto romantickém fantasy příběhu neustále stupňovalo, a i když má kniha přes čtyři sta stránek vůbec nenudila, naopak druhá část knihy se rozjela ještě ve větších obrátkách a já byla velmi mile překvapena, jak autorka umí psát. Ze začátku jsem knize chtěla vytknout chování postav. Nemohla jsem pochopit, proč by Tamlin (zvíře) unesl Feyre a chtěl, aby s ním žila na zámku, když ona zabila jeho věrného přítele. Nějak mi to k popisu zlých, sobeckých a mocných víl nesedělo, ale v průběhu knihy mi byl odhalen důvod. A tím pádem nemám absolutně nic, co bych vytkla. Prostě pohádka, která zaujme nejen děti, ale i dospělé.

Americká autorka Sarah J. Maasová žijící v Kalifornii je známá svoji sérií Skleněný trůn (na konci října by měl vyjít už čtvrtý díl), se kterou v Česku boduje a to první podobu série napsala v pouhých šestnácti letech. U mě zabodovala i touto novinkou. V příštím roce by měl v nakladatelství Cooboo vyjít druhý díl s názvem Dvůr mlhy a hněvu a já se na něj už hrozně těším.

Ukázka:
Měla jsem s ním žít. Zbytek svého smrtelného života jsem měla prožít na jeho území. Možná to bylo milosrdenství – jenže na druhou stranu se nijak určitě nezmínil o tom, jak vlastně bude můj život vypadat. Úmluva vílám zakazovala si nás zotročovat, ale co když se to nevztahovalo na lidi, kteří zavraždili někoho z vílího rodu? Nejspíš zamíříme k průrvě ve zdi, kterou sem netvor přišel, aby mě ukradl. A jakmile projdeme skrz neviditelnou zeď, jakmile vstoupíme do Prythianu, má rodina nebude mít šanci mě znovu najít. Budu sotva něčím víc než jehnětem v království vlků. Zabila jsem kouzelnou bytost. To byl můj zločin.

Hodnocení: 5/5

Recenze psaná pro Literární svět.

Četl někdo Dvůr trnů a růží? Jak se vám kniha líbila? Byli jste stejně nadšení?