Čistý

zdroj

Čistý je prvním dílem temné, dystopické trilogie, které vydalo nakladatelství Jota.

Tato série mě lákala už delší dobu, především tím, že byla přirovnávaná k mé milované sérii Hunger games. A opravdu jsem nevěřila, že by mohla být ještě drsnější, pochmurnější a mrazivější. Při čtení jsem měla „husí kůži“. Moje představivost pracovala na plné obrátky a já fascinovaně proplouvala příběhem.

Přeživší se belhali a klopýtali – procesí smrti, doufající, že najde místo, které zůstalo ušetřeno. Vzdali jsme to. Podlehli jsme malátnosti. Nekryli jsme se.

Čistý vypráví o bezútěšné budoucnosti, kterou zavinili sami lidé. Exploze zpustošily Zemi, zničily krajinu, kontaminovaly vzduch, vodu i půdu. Na přeživší se neustále snáší popel a prach. Slunce přes neodbytné mraky nesvítí. 

Zemí se pohybuje spousta krvelačných již neidentifikovatelných tvorů, kteří ztratili lidskost, jsou to takové smrtící bestie. Z příběhu čiší bezmoc, krutost, beznaděj, úzkost a děs. Přeživší jsou popálení, zdeformovaní a bojují o poslední zbytky jídla. Mutace neušetřily ani nebohé děti. Všichni byli vystaveni obrovské a mocné síle Exploze, která roztavila vše v její  blízkosti a nevratně spojila živé bytosti s neživou hmotou.

Ven vyskočil nějaký muž v zelené uniformě OSR. Chyběl mu kus nohy. Jednu nohavici kalhot měl vykasanou. A z kolene mu trčela psí hlava, chlupatá lebka, vypoulené oči, tlama, zuby. Splynula snad mužova noha ze zády toho psa?

zdroj

Hlavní hrdinové nemohou být odlišnější Pressia zažila na vlastní kůži mocnou a rozžhavenou vlnu výbuchů, která způsobila deformace, jizvy a znetvoření. Někteří lidé zemřeli hned, jiní v bolestech trpěli, ale všichni s něčím splynuli. Pressia má místo dlaně hlavu panenky, celý její zbývající život bude její součástí. Její dědeček má zase v krku větrák, přesto se mohou považovat za ty šťastnější. Někteří úplně splynuli s betonem, zemí či pískem a stali se z nich prašivci.

Partridge patří mezi ČISTÉ – obyvatele Dómu (který byl zkonstruován, aby odolal živelným katastrofám a vojenským konfliktům). Uvnitř žijí lidé v bezpečí, klidu a pohodě s čistým vzduchem. Nejsou vystaveni účinkům radiace.  Nemají žádné postižení, jsou zdraví a hlavně mají dostatek jídla. Proti ostatním znetvořeným bytostem působí jako pěst na oko. Na první pohled se liší. 

Čistého spálíš a jeho popel vdechneš

Střeva si kolem krku zavěsíš

Vyrveš mu vlasy a provaz si z nich spleteš

Z kostí si polívku navaříš

Raz, dva, tři tohleto mu patří

Raz, dva, tři, a Čistí jsme teď my!

Celý první díl jsem nepřečetla najednou, ale musela jsem si od té pochmurnosti dát pauzu. Je to opravdu jedinečná série, která vám určitě nevykouzlí úsměv na tváři, ani si u ní neodpočinete, ale zažije tísnivou a mrazivou atmosféra a svíravý pocit a jen tak na příběh nezapomenete. Byl to opravdový zážitek.

zdroj

 „Jestli existuje cesta ven,“ zopakovala žena znova, tentokrát velice pomalu a klidně, „znamená to, že existuje i cesta dovnitř.“

Ukázka:

Dětem narozeným před Explozemi se říkalo „staří“ a těm narozeným po nich „noví“. Noví by měli být teoreticky Čistí, ale takhle to nefungovalo. Mutace vyvolané Explozemi se usadily hluboko v genech přeživších. Děti se nerodily Čisté. Byly zmutované, přicházely na svět se stopami deformací svých rodičů. Pro zvířata platilo to samé. Místo aby příroda začala znovu, jako by jednotlivé živočišné druhy jen ještě víc navzájem splývaly, vznikala směsice lidí, zvířat, půdy a předmětů.

Hodnocení: 4/5

Moc děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku!