DNA

Oblíbená islandská autorka přichází nejen s novou mrazivou detektivní sérií, ale i s novými postavami a vyšetřovateli. Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že vyzkouším opěvovanou Yrsu, a díky skvělé spolupráci s nakladatelstvím Metafora se mi dostala do rukou DNA. Jak už vyplývá z předchozí věty, jde o mé první setkání s královnou islandské krimi a její nejnovější počin na mě zapůsobil pozitivně. Tuhle novinku bych popsala jako kvalitní, napínavou a především nepředvídatelnou detektivku.

„Kdo chodí na návštěvu uprostřed noci? To určitě nebude hodný člověk.“ „Ale jdi. Nikdo tady není, a basta.“

Na Islandu došlo k brutální vraždě mladé maminky, vrah si pro ni připravil pomalou a krutou smrt. Po celou dobu jeho surového řádění byla přítomná sedmiletá dcerka oběti, která se v té době schovávala pod postelí. Margrét se tak stává jediným svědkem, ovšem psychicky je na tom opravdu špatně a tak odmítá vypovídat. Do vyšetřování se tedy zapojuje orgán na ochranu dětí. Kriminalisté mají plné ruce práce, vrah je disciplinovaný a nezanechává žádné usvědčující stopy, jeho počínaní je vypočítané a navíc pracuje metodicky. Zvrhlý maniak si vyřizuje účty a policie je téměř bezradná. Tenhle složitý a citlivý případ dostává dosud nezkušený mladý detektiv, který pracuje ze všech sil, ale zdá se, že to nestačí.

Schoulená do klubíčka tam jen v noční košili ležela holčička se zavřenýma očima, bradou zarytou do hrudníku a dlaněmi na uších. K Huldarově obrovské úlevě se hubené tělíčko pohnulo.

Kniha DNA je vyprávěna nezúčastněným pozorovatelem (vypravěčem), který v prologu zabrousí do minulosti z roku 1987, kdy bylo rozhodnuto o osudu trojice sourozenců a zbytek děje pak tvoří kapitoly ze současnosti, přesněji řečeno z roku 2005, kde se v ději střídají různí hrdinové.

Do příběhu zasahuje i kryptografie a radiokomunikace, což bylo milým oživením. S tímto tématem jsem se zatím v žádné knize nesetkala, takže to pro mě bylo i poučné. Aby vyprávění bylo autentické využila Yrsa pomoc odborníků z oblasti radioamatérů a radiokomunikace.  Taktéž vděčí za mnohé informace úřadu na ochranu dětí a dětskému domovu.

Způsob provedení je tak prapodivný, že bych se na vašem místě zaměřil právě na něj. Snaží se vrah zapsat do učebnic dějepisu? Trpí fobií z krve, anebo radši zabíjí metodou, u které nedojde k porušení pokožky? Nebo má jít o nějakou symboliku?

DNA je prvním dílem připravované trilogie o dvou hlavních hrdinech detektivu Huldarovi a psycholožce Freyje, která je hlavou úřadu na ochranu dětí. Tahle zajímavá dvojka měla v minulosti nepovedený románek, takže vzájemná rozpačitost je při jejich práci zjevná. Posledním výrazným hrdinou prvního dílu je osamělý outsider Karl, který ve vysílačce zachytí podivné zprávy, které souvisejí s obětí.

Yrsa na nic nečekala a akční pasáže nám naservírovala hned na začátku. Poté navazuje zdlouhavé vyšetřování, kde autorka mnohdy použila slovní vatu - přesto nelze knize upřít napětí. Samotná zápletka knihy a konečné rozzuzlení mě velmi mile překvapilo svou propracovaností a překvapivostí. Viníka, který měl na svědomí surovou smrt, jsem opravdu neodhalila a nebyla jsem ani blízko, autorka mi opravdu popletla hlavu.

zdroj

„No nevím, nakolik to zní přesvědčivě, ale třeba chtěl vrah naznačit, že mu z účtu vyluxovala peníze, proto jí to oplatil stejnou mincí. Tím, že z ní vysál život.“

Poslední dobou se mi zdá, že jsou detektivky čím dál více brutálnější. A nezdá se to jen mně, brigádničím v knihkupectví a mnohé důchodkyně si u nás stěžují na děsivý obsah knih a naříkají, že se pak doma bojí.

V případě DNA autorka taktéž zvolila nepěknou smrt, ovšem není to prvoplánově kruté a navíc způsob usmrcení je originální a  styl psaní čtivý. Yrsa se vyhnula barvitému popisu průběhu smrti a mnohé spíše naznačuje.

Yrsa Sigurdardóttir je islandská autorka, která se narodila v Reykjavíku. Pracuje jako stavební inženýrka a ve volných chvílích se věnuje psaní knih. Kromě napínavých detektivek píše i knihy pro děti. Momentálně žije v Seltjarnarnes s manželem a dvěma dětmi. Čtenáři si ji oblíbili díky mnoha dílům například Poslední rituál, Mrazivé světlo nebo Ohnivý anděl.

Ukázka:

„Jsi moc důležitá, Margrét. To jsi samozřejmě byla vždycky, ale teď jsi ještě důležitější než kdy dřív. Můžeš totiž policii pomoct vypátrat, co se stalo mamince.“ Holčička tam seděla jak vosková figurína. „Jsi hrdinka, víš. Nikdo ale bohužel nemůže být hrdinou, pokud nezažije i něco zlého.“ Margrét mlčela. „Je mi jasné, že se ti na tu noc nevzpomíná lehce – a právě tehdy se ukáže pravý hrdina. Pokud se pokusíš rozpomenout na všechno, cos viděla a slyšela, a pak mi o tom povíš, zanmená to, že policistům pomáháš. Ze všeho nejvíc potřebují zjistit, co se stalo.“

Hodnocení: 4/5

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku!