Nejhorší noční můra ožívá

Nejhorší noční můra je prvním dílem nové temné série od známé autorky Brendy Novak. Jde o drsný, temný příběh, který nám poodhalí myšlení krutých a bezcitných psychopatů.

„Jsem vaše nová doktorka.“ „Ne, jste moje další oběť,“ řekl a pak jí naznačil polibek a usmál se, čímž odkryl zlomený přední zub. Ten měl z toho, že v minulém vězení okusoval zdi.

Hlavní hrdinka si prošla peklem, zažila na vlastní kůži neskutečnou hrůzu. Její přítel Jasper Moore, kterému z celého srdce věřila a milovala, ji udělal nepředstavitelné věci. Evelyn Talbotová po strašlivém incidentu zasvětila celý svůj život práci - chce přijít na kloub duševní poruše, která dělá z lidí monstra a chránit tak nevinné občany.

Hrdinka poznamenaná hrůzným zážitkem má problém někomu věřit. Jediný sexuální zážitek prožila se sériovým vrahem, od té doby se vyhýbá jakémukoli partnerskému vztahu. Ovšem mladý seržant Amarok se nevzdává a snaží se k Evelyn proniknout. Ve vzduchu se začíná vznášet erotické napětí, které zastiňuje paranoia. Na Aljašce  je objeveno mrtvé tělo a Evelyn má strach, že se pro ni Jasper vrátil. Ve městě se děje něco děsivého a ohrožuje vše, na čem hrdinka tak tvrdě dřela.

„Ta žena, která byla dnes zavražděna, je jen začátek. Slyšíte mě? Vymaluju tohle zasrané místo krví na červeno. A pak si přijdu pro vás!“

Nejde o klasickou detektivku, příběh je zvláštní tím, že se zabývá psychikou psychopatů. Autorka čtenářům podává mnohé zarážející skutečnosti, které jsou rozseté napříč celým dílem a jsou dávkovány postupně. Odlišnost lidského chování a charakteru je opravdu obrovská. Lidé trpící úchylkou necítí soucit ani lásku. Jsou přesvědčeni o svojí nadřazenosti a rádi odhalují v druhém slabinu, kterou pak využijí. Po dočtení knihy jsem se přistihla, že si opravdu pozorněji prohlížím lidi, které potkám a v průběhu čtení Nejhorší noční můry mi chvílemi přebíhal mráz po zádech.

Psychopati obvykle trpěli přehnanou jistotou o svém talentu a schopnostech. Měli tendenci si myslet, že jsou jiní, výjimeční a oprávnění ke všemu.

Kniha je netypická i svým prostředím. Nejen, že se děj odehrává na odlehlé Aljašce, plné sněhu, kde je komplikovaná doprava a kde žijí jen otužilí lidé. Ale většinu příběhu probíhá uvnitř nově otevřeného institutu, který zkoumá psychopatii pomocí různých testů a experimentů. Hanover House je zařízení plné těch nejhorších zločinců z celé Ameriky. 

Avšak psychopati se často chovali jako by jejich činy nebyly tak významné. Jako kdyby ti, kdo je považovali za příšerné, přeháněli. Psychopati se přes vraždu přenesli tak snadno, jako když obyčejní lidé zapomenou, že někomu poslali poděkování.

Každá kapitola začíná úryvky citátů vrahů, násilníků nebo třeba nekrofilů. Jde až o mrazivý vhled do myslí těchto lidí trpící duševní poruchou. Některé výpovědi zaráží svou strohostí a zvráceností.

Tenhle krutý, syrový příběh je plný monster a strachu. Jde o šokují, temné čtení. 

 Nejhorší noční můra je vyprávěna vypravěčem, který nejprve ukáže hrůznou minulost hrdinky a pak skočí do přítomnosti, která se odehrává o 20 let později. Autorka si po celou dobu udržela moji plnou pozornost. Příběh je čtivý, dramatický a navíc nečekaný. 

zdroj

„Doktor Fitzpatrick říká, že každý nosí masku. U psychopatů je ta maska spíše něco jako zrcadlo. Když chcete vidět, co si myslí, vždy se jim to odráží ve tváři. Jsou prázdní.“

Brenda Novak se ke psaní příběhů dostala opravdu nevšední cestou. Zjistila, že paní na hlídání, kterou najala, omámila děti sirupem na kašel, aby spali a ona je nemusela hlídat. Po této šokující situace Novak zůstala s dětmi doma a ve volném čase se obrátila na psaní knih a slavila úspěch. Od začátku na sebe byla přísná a svoji první knihu vydala až po pěti letech, kdy se zdokonalovávala ve psaní. Její knihy od té doby získaly mnoho ocenění a stávají se pravidelně bestsellery.

Nakladatelství Omega si pro nás v příštím roce chystá pokračování s názvem Jsem zpět, takže se alespoň máme, na co těšit.

Ukázka:

Rodiče se nikdy nesmířili s tím, že svoje vzdělání využila ke studiu psychopatie, a doufali, že se od psychopatů bude držet, co nejdál to půjde. „Nechápu, jak se můžeš vyrovnat s minulostí, když o ní pořád přemýšlíš,“ mumlal její otec. Pak matka dodala: „Nemyslíš si, že psychopatie je sama o sobě trochu… depresivní?“ Oba rodiče byli spokojení s tím, že Jasper měl nálepku „zlého muže“ a dál to nechali být. Nevadilo jim, že slovo „zlý“ to všechno nevystihuje. Prostě chtěli zapomenout a jít dál, jako kdyby přesunutí těch vzpomínek za oponu způsobilo, že zmizí. Evelyn si přála, aby mohla žít jako normální člověk. Jasper ji to ale znemožnil. Otevřel jí oči vůči problému, o kterém by jinak vůbec nevěděla, alespoň ne z vlastní zkušenosti. Teď byla odhodlaná s tím něco dělat.

Hodnocení: 4/5

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu si můžete koupit zde.