Nejdelší den Adama T.

Čerstvá novinka od oblíbeného autora Patricka Nesse s názvem Nejdelší den Adama T. přináší intimní zpověď hlavního hrdiny, kterému se během jednoho dne převrátí život naruby.

Adam Thorne je osmnáctiletý gay, který měl tu smůlu, že se narodil v rodině, která je silně věřící (jeho otec je dokonce duchovním) a bere jeho sexuální orientaci za nemorální. Hrdina se tedy musí každodenně vypořádávat s různými omezeními, zákazy a příkazy, které ho mají donutit být „normální“. Kromě problémů s rodiči Adama ještě trápí zlomené srdce, které se stále nemůže vzpamatovat z nenadálého rozchodu, k tomu přidejte hodně závažnou překážku v práci a je zaděláno na chaotický a vyčerpávající den, který prověří Adamovu odolnost a vztahy s okolím.

„Já budu vždycky gay?“

„V každém vesmíru.“

„To dává smysl. A ty budeš pořád malá?“

„Kromě vesmírů, kde jsem Beyoncé.“

„V některých vesmírech jsme všichni Beyoncé.“

Kniha Nejdelší den Adama T. zabírá opravdu krátký časový úsek, pohybujeme se v rozmezí pouhého jednoho dne, a přesto se toho tolik stane a mnoho se toho změní. Můžeme říct, že šlo o osudový moment nejen v životě hlavního hrdiny.

Tenhle tragikomický příběh je plný naděje, ale i bolesti, útrap, zlomených srdcí, odvahy, vnitřní síly, tělesné, ale i duševní lásky, přátelství a zapeklitých rodinných vztahů. Jde o milé, chvílemi vtipné vyprávění, které plynule přechází do smutných, emotivních částí, které čtenáře přimějí o nich přemýšlet. 

Protože z veškeré mojí výchovy vyplývá, že je jen jeden způsob, jak můžeš existovat. Že jakýkoliv jiný způsob je špatný. Odchylka od jejich přesvědčení.

Kniha se pyšní nápaditou obálkou a nevšedním dějem, kde se mísí tragikomické prvky s fantasy tématikou. V celé knize se totiž prolínají dva příběhy. Jeden řekněme nadpřirozený, snový, který se od zbytku vypravování liší tím, že je psán kurzívou a pak hlavní dějová linie, která patří Adamu Thornovi. Pokud se nezalekneme poměrně častých sexuálních scén či nevšedního námětu, tak se vydejte na nečekanou cestu hlavního hrdiny za poznáním sama sebe.

Nejdelší den Adama T. jsem si mohla přečíst díky spolupráci se Slovartem, které tuto krásku vydalo pod značkou Booklab (young adult by slovart). Knihu jsem přečetla ihned, jak mi ji pošťák předal a skončila jsem až večer poslední kapitolou. Pak jsem ji pár dní vstřebávala a nakonec jsem se pustila do recenze. Po dočtení jsem nevěděla, co si o knize myslet. Je totiž o všem a zároveň o ničem. Je zvláštní, ale v dobrém slova smyslu. Abyste pochopili, musíte si jí také přečíst, protože se nedá přenést na stránky recenze ta intimita, s kterou autor tento příběh psal, jde opravdu o osobní výpověď, z které mrazí a zároveň z ní sálá naděje.

Proč každý, kdo už není pubertální kluk či holka, automaticky podceňuje jakékoliv city toho věku? Komu na něčem takovém záleží, když z toho přece vyrostl? Ale to přece nijak neumenšuje ryzost citů v těch bolestivých a euforických dnech, kdy je člověk prožívá.

Tohle je mé druhé setkání s Patrickem Nessem. A pokaždé jde o neobyčejný zážitek. Tenhle americký autor je prostě svůj a jiný. Jeho příběhy se snaží něco sdělit, jsou svým způsobem křehké, dojemné a především osobní. U čtení Volání netvora mi ukápla nejedna slza, příběh mě uhranul, rozechvěl a zároveň měl hloubku. Kniha je navíc i zfilmovaná a film je taktéž povedený. Kdo nečetl, doporučuji, nejen díky úžasným ilustracím.

Patrick Ness je americký autor, který se narodil poblíž armádní základny ve Virginii. Když začal pracovat na svém prvním románu, osud ho zavedl do Londýna, kde se nakonec usadil a dodnes zde žije. Ness je autorem několika příběhů například - My ostatní tu prostě žijem, Něco víc, Jízda nebo série Chaos.

Ukázka:

Protože co když mají pravdu? Co když s ním opravdu není něco v pořádku? Co když, na nějaké úrovni, hluboko uvnitř v jeho nitru, až v té nejjednodušší očištěné formě toho, čím je, co když tam je zkažený? Co když se v základních kamenech toho, kdo je, vyskytla nějaká drobná, droboučká vada a všechno od onoho prvního okamžiku života je jenom oblepování oné prvotní trhliny papírem? A on je pouhou omítkou na fasádě podepřené lešením a není v něm žádné opravdové jádro, žádná skutečná podstata? Vůbec nic?

Mohu milovat? Pomyslel si. Mohu?

Mohu být milován?

 Hodnocení: 3,9/5

Děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!