Skrytá píseň

Skrytá píseň se může pochlubit krásnou obálkou, která skvěle koresponduje s dějem, který se točí kolem hudby, která tvoří základ celého záhadného příběhu. Další zajímavostí, kterou kniha zaujme je styl vyprávění příběhu – vedený formou zpráv přes sociální síť. Skrytá píseň je čtivým thrillerem a zároveň debutem ruské autorky Valentiny Nazarové.

Moje první teorie je, že jsi byla unesena obchodníky s bílým masem. Na Wikipedii se uvádí, že odhadovaný obrat téhle činnosti přesahuje 30 miliard dolarů ročně. To je docela lukrativní.

Začátek knihy tvoří milá konverzaci dvou sester, která se mění ve výbušný a naléhavý monolog Niky, která se ze všech sil snaží dostat odpověď od Jeniy, která je (jak se později ukáže) nezvěstná. Nika tak využívá Facebook k tomu, aby si mohla vylévat své srdce a ulehčit si tak od bolesti. Začátek knihy je opravdu hodně emotivní a z každé věty čiší nějaká hluboká emoce. Vzkazy byly opravdu hodně osobní a vycházely z hrdinčiny duše. Poté přeskočíme v ději o pár roků dál a dostaneme se ke stěžejní části, kterou je vyšetřování.

Kniha je psána ich-formou z pohledu hlavní hrdinky Niky Lukiny, která přišla o matku a ztratila sestru, která odešla studovat do ciziny a už se nikdy nevrátila. Niky v hloubi duše cítí, že se stalo něco hrozného, policie celou záležitost totiž nikdy nevyřešila. Nika je mnoho let naštvaná a snaží se na všechno zapomenout, až jednoho dne objeví na internetu video ze dne pravděpodobné smrti její sestry, které vystaví na internet a nečekaně dostává odpověď, Nika se tedy vydává do neznámého města, kde začíná vyšetřování možné vraždy a rozbíhá se nebezpečná hra plná tajemství. Poté, co se Nika po letech nečinnosti konečně postaví pravdě tváří a tvář a rozhodne se pátrat, tak příběh opravdu rychle nabírá na obrátkách.

Hudba měla schopnost dát všemu kolem mě nevysvětlitelnou, bolestivou hloubku, dvojí význam, smysl. Asi jsem byla typickou emo holkou – naštvaná, emocionální a obsedantní. Pořád je pro mě těžké důvěřovat lidem, pokud neznám obsah jejich IPodů.

Formou zpráv přes sociální síť se hlavní hrdinka vypovídává o všem, co se jí stalo, co ji trápí a co prožívá. Bere to jako zpověď. Každou zprávou taktéž okrýváme další dílek ze spletité minulosti. Používá je jako formu vypovídání se. U žádné zprávy nechybí přené datum a především rok, díky tomu se lépe orientujeme v ději.

Hlavní hrdinka je z Ruska a přijela studovat do Anglie (stejně jako autorka, která upozorňuje na předsudky, které lidé mají). Autorka se s hrdinkou ztotožňuje i tím, že obě milují hudbu. Nika se díky hudbě se cítí naživu a zároveň při jejím poslechu ztrácí hlavu. Je pro ni drogou, od té doby, co se její sestra ztratila, stále poslouchá její alba. Hudba ji dávala sílu všechno přežít a zachovat si zdravý rozum.

Stalo se mi něco špatnýho sestro. A ukázalo se, že ty, má dlouho ztracená sestro, jsi jediná osoba, se kterou mohu sdílet svou bolest beze strachu, že budu litována a souzena.

zdroj

Ze začátku jsem byla hodně překvapená, že kniha je opravdu celé složená ze zpráv. Přijde mi to jako opravdu dobrá volba a rozhodně jde o oživení děje. Zajímavé zpracování příběhů čtu velmi ráda, v téhle době je těžké přijít s něčím novým a neokoukaným a líbí se mi, že autoři jsou opravdu nápadití a stále ještě dokáží čtenáře překvapit.

Pokud byl spáchán a skryt zločin, vrah by mě mohl považovat za hrozbu. Vyptávala jsem se lidí a do všeho strkala nos, čímž jsem všem připomněla zapomenutý příběh.

Skrytá píseň vychvaluje hudbu, která je nedílnou součástí příběhu a hraje v něm obrovskou roli.  V celé knize se vystřídá opravdu pěkná řádka kapel a jejich písní, které tvoří kulisu samotnému ději. Jde o román plný bolesti ze ztráty, nespravedlnosti, smutku, odcizení, kde nechybí ani zrada, nebezpečí, ale i láska a vášeň.

Po celá léta jsem si dovolila cítit jen dvě věci – nenávist a hněv. Nadávala jsem, pila jsem, nechávala se osahávat náhodnými kluky. Hodně jsem poslouchala hudbu.

Kniha mi připomíná takový detektivní příběh v žánru young adult, který je prostoupený hudbou, sexem, alkoholem a krví. Skrytá píseň mě samotnou zaujala především svou obálkou a nevšedním stylem psaní, jde o čtivý příběh, kterému k dokonalosti přeci jen něco chybělo. Některé části byli zbytečně zdlouhavé a samotný konec jsem čekala ještě překvapivější.

Valentina Nazarova je ruská autorka, která se narodila v Petrohradě a šla studovat kreativní psaní do Velké Británie. Pracuje v  IT oblasti, kromě svoji prvotiny s názvem Skrytá píseň sepsala ještě několik básnických sbírek. Jak už je vidět ze zmíněného románu Nazarova miluje rock a hudební festivaly.

Ukázka:

Pět let, Jen. Nemůžu si už vybavit tvou tvář, je to jen rozmazaný obraz, krásná šmouha. Dokonce jsi mě přestala navštěvovat v mých snech. Snažím se na tebe vůbec nemyslet, je to jednodušší. Ale někdy malé věci, jako jsou písně, vůně nebo slova, který zaslechnu v přeplněným metru, mi tě připomenou. Nebo maminku. Ale většinou jen předstírám, že jsi nikdy neexistovala., e jsi žila je nv mý hlavě. Nemůžu být obětí, Jen. Nemůžu být tou holkou, která ztratila matku. Tou holkou, jejíž sestra se pohřešuje. Tou malou chudinkou. Nemůžu, kurva, vystát, když se kvůli lidem cítím jako oběť. Chci jim rozbít obličeje. Chci vyhodit tvoje cédéčka. Chci zapomenout. Chci být šťastná a normální a někým celým… Ne pouze někým, koho jste ty a mamka opustily.

Hodnocení: 3,8/5

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu můžete zakoupit zde.