Neplakej

Neplakej je po delší době napínavý thriller, který mě bavil a byl nepředvídatelný. Čtení jsem si užila a konec jsem ani v nejmenším nečekala a byla jsem opravdu hodně překvapená. Příběh je čtivý a poutavý, nechybí v něm láska, posedlost, strach či nebezpečí.

 Esther Vaughan zmizela. Její spolubydlící si až ráno po flámu uvědomí, že okno od Esteřina pokoje je otevřené a ona nikde. Hodiny běží a Ester se nevrací, chyběla v kostele, nedorazila do práce a mobil zůstal v pokoji. Quinn má o kamarádku velký strach, policie není moc nápomocná, protože předpokládá, že nešlo o zločin, ale že se dotyčná brzy vrátí domů. Quinn tak rozbíhá vyšetřování na vlastní pěst a nestíhá se divit, co všechno o své spolubydlící nevěděla. Často se klade otázku - Kdo je vlastně Ester? Quinn začíná o všem pochybovat a bát se o vlastní život.

A nikdo si nevšiml, že tam nejsem, protože už jsem byla nahrazená – jako bych tam nikdy předtím nebyla na prvním místě.

Rozjezd knihy je trošičku pomalejší, autorka hodně věcí do detailu popisuje, ale po pár kapitolách se děj začíná rozjíždět a napínavě se vyvíjí. Autorka má takový sympatický nenásilný styl psaní, který sice obsahuje i hodně popisů, ale Kubica umí i z „omáčky“ udělat něco čtivého. Kniha  je rozdělena na pět částí podle jednotlivých dnů v týdnu od neděle do čtvrtka. Neplakej je psaná  ich-formou z pohledu dvou hlavních hrdinů – Quinn a Alexe.

 Quinn je spolubydlící Ester, která po jejím zmizení pátrá a nachází různé stopy a je čím dál víc rozrušená. Alex je mladík, kterého matka opustila a jehož otec pije. Tenhle mladík je osamělý, práce ho nudí, nic ho nebaví, až jednoho dne uvidí Perlu (jak tajemnou dívku začne přezdívat). Dopředu netuší, s kým si zahrává a jak se celý jejich vztah vyvine. Hlavní postavy se osobně neznají, přesto oběma do života vstoupí osoba, která změní jejich život a vše se v závěru krásně propojí a uzavře.

Anebo možná podpálí celou budovu. V duchu vidím náš dům se čtyřmi byty v oranžových plamenech. A pak to ucítím: někdo si jemně pohrává s mými dlouhými blond vlasy.

Často se v ději odkazovalo na dílo Spolubydlící a je pravda, že v mnohých momentech jsem si i já vzpomněla na film, který jsem viděla i na samotnou knihu. Spolubydlící považuji také za zajímavý spisovatelský počin, který mě zaujal a dobře se četl, takže jsem podobné rysy uvítala s otevřenou náručí.

Jediné, co knize mohu vytknout je název, který vůbec nekoresponduje s dějem, s tím potažmo souvisí obálka, obě tyto věci mě přiměly si myslet, že si při čtení pobrečím, že to bude doják, prostě nějaký smutný příběh, ale to se nestalo. Je to kniha o posedlosti, pomstě, nebezpečí a strachu z minulosti, u které na nějaké slzy nebude čas ani místo.

zdroj

Vždycky jsem si myslela, že je Ester průhledná jako sklo. Že je přesně taková, jak vypadá. Ale teď, když klečím na podlaze její stísněné ložnice, s nohama celýma zdřevěnělýma, mám pocit, že jsem se mýlila, a to ve spoustě věcí.

Neplakej je pro mě příjemným překvapením. Jde o napínavou knihu, ve které děj postupně graduje. Od autorky jsem četla i knihu Hodná holka, ale Neplakej ji v mnohém předčila (tedy alespoň podle mého soukromého názoru). Dílo je čtivé, dramatické a nečekané. Jo tenhle thriller se vážně povedl a mně skvěle sednul.  Těším se na další příběh od této autorky, které si velmi ráda  přečtu.

Mary Kubica je americká autorka, která žije se dvěma dětmi a manželem nedaleko Chicaga. Na univerzitě v Ohiu získala magisterský titul v oboru dějiny a americká literatura. Ráda fotí, zahradničí a stará se o zvířata v útulcích. Na svém kontě má už romány, mezi které řadíme knihy jako Andílek nebo Hodná holka. Momentálně pracuje na svém další knize.

Ukázka:

„Máte podezření, že došlo ke zločinu?“ ptá se operátorka a já odpovím, že ne. „Má pohřešovaná osoba zdravotní problémy, kvůli kterým by tato událost mohla nějak ohrozit její život?“ ptá se dál a já znovu odpovídám, že ne. Její hlas je odměřený a nepříjemný, jako by jí to bylo jedno. Asi jí to jedno je, ale od operátora na tísňové nebo i běžné lince byste čekali aspoň kapku pochopení. Až se mi chce něco si vymyslet – říct jí třeba, že je Ester diabetička a že si nechala všechen inzulin doma nebo že má astma a nemá s sebou inhalátor. Pak by možná ta ženská projevila větší zájem. Možná bych jí měla říct, že ta síť proti hmyzu byla rozříznutá a sklo rozbité. A že tam byla krev, celá kaluž krve velká tak, že Ester určitě musela vykrvácet. Pak by mě možná připojila na tísňovou linku a z Esteřina zmizení by se stal případ tísně.

Hodnocení: 4,5/5

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku!Knihu můžete objednat zde.