Josephine roky dřela, aby se prosadila v branži plné mužů. Místo očekávaného povýšení, dá nakonec výpověď. Je naštvaná, a aby přišla na jiné myšlenky, rozhodne se pomoci kamarádce, která zoufale hledá chůvu pro pohledného Francouze. Josephine s dětmi nemá velké zkušenosti, ale je spolehlivá a věří, že ji změna prostředí pomůže a kývne na nečekanou nabídku práce. Dostává se tak k rozkošné desetileté Dauphine a zlomenému Xaviérovi. Dopředu jsou dána pevná pravidla, ale zdá se, že se budou porušovat.
„Prosím,“ žadonila Tabitha. „Já fakt nikoho jinýho na
poslední chvíli neseženu, Bude to báječný, slibuju.“ „Moment, moment,“ namítla
jsem. „nenecháváš se náhodou trochu unést? Jsem architektka, ne kvalifikovaná
chůva. O hlídání dětí nevím ani ň. Vlastně děti ani moc nemusím…“
Francouzská lekce vypráví o žhavém létě, kdy se střetne
osamělý miliardář se zhrzenou architektkou. Součástí díla jsou i sms zprávy.
Kniha je vyprávěna především z pohledu svéhlavé Josie, ale čtenáři se mohou
těšit i na části od zlomeného Xaviera, který určité momenty osvětlí a ukáže
čtenáři jeho pohled na věc.
Hlavní hrdinové Josie Marinová a Xavier Pascale jsou jako
oheň a led. Ona je loajální a nemá ráda změny. Měla svůj život naplánovaný, ale
charlestonské firma ji podrazila a nyní potřebuje pauzu, aby zjistila, co dělat
dál. Zjišťuje, že se nyní cítí volná a může dělat věci po svém, i když má
velkou zodpovědnost za dědičku a ví, že se časem bude muset vrátit do reality,
jelikož prázdniny jednou skončí. Velice rychle se sbližuje nejen s posádkou,
ale i Dauphine a postupně se uvolňuje a nesnaží se za každou cenu někomu
zavděčit.
Protivný, nabručený, arogantní, namyšlený, zlomený,
nedůvěřivý nadutý a zraněný Xavier řídí velkou firmu a má často plno schůzek.
Po smrti manželky potřebuje k ruce chůvu, aby mu pomohla s malou dcerou. Má
velký strach se znovu zamilovat a vyhýbá se ženám. Ovšem Josie v něm znovu
zažehla touhu. Jelikož ho to děsí, snaží se ji držet od těla, aby úplně
nerozhodila jeho vnitřní rovnováhu.
„A ano, měl jsem zlost. Na sebe. Ne na tebe. A ano, je to
sprostý. Jenže tak to prostě je. Nemůžu pracovat. Nemůžu spát. Když jsi
nablízku, nedokážu do prdele ani normálně myslet. Úplně mě ničíš. A to nesmím
připustit. Kvůli sobě. A kvůli Dauphine.
Když byla Tasha Boyd malá hrozně ráda jezdila s rodinou do
jižní Francie (bylo to v době, kdy ještě žila v Anglii). A jelikož si tohle
prostředí oblíbila a má s oblastí spojené vzpomínky, chtěla sem zasadit některé
ze svých děl. A to se jí s Francouzskou lekcí splnilo. Autorka zda zmiňuje i
konkrétní podnik Club 55, který má ráda. Kromě Francie se část knihy odehrává v
Americe a zde autorka vyzdvihla Charlestonskou historickou nadaci, kterou
obdivuje, jelikož se stará o zachování dědictví města.
Příběh má přes 470 stran, což se na první pohled může jevit
jako opravdu hodně, ale já si čtení užívala a byla jsem ráda, že si tenhle
romantický a chvílemi dojemnými příběh mohu vychutnávat, co nejdéle. Dílo se
odehrává na dechberoucí francouzské riviéře a to především na moři na luxusní
jachtě. Francie nabízí středověká městečka, dlážděné uličky, staré venkovské
domy, zámky, kavárny, ale i dobré jídlo a já bych se do téhle oblasti jednou
moc ráda podívala.
Tahle svůdná romance, přináší chemii mezi hrdiny, luxusní
prostředí výletní jachty, průzračné moře, pláže, slunce, dobré jídlo, trhy,
léto, dovolenou i touhu. Kniha mě moc mile překvapila svojí čtivostí. Líbilo se
mi prostředí, děj i postavy. Vžila jsem se do jejich situace a párkrát jsem
měla blízko k slzám. Takhle si představuji ideální oddechové letní čtení.
Ukázka:
„Tady u vás jste možná hvězda,“ zavrčela jsem a došlo mi,
že mě přemáhá únava a hlad, ale nedokázala jsem zabrzdit. „Ale já měla za
oceánem důležitější starosti než pročítat bulvární časopisy a snít o tom, že se
vdám za bohatýho prince. Je mi fuk, jak si tu připadáte důležitej. Pro mě jste
akorát příležitost. Džob. Nic víc.“ Něco mi našeptávalo, ať proboha zmlknu.
„Mrzí mě to. Mám za sebou pár hodně hnusných dnů. Umírám hlady. Jsem unavená. A
hlavně nesnáším lodě, do prdele.“ Pokračovala jsem v tom smyslu, že pokud už
vyčerpal svoje zásoby pomýlené mužské nadřazenosti, měla bych si jít sbalit
věci a napsat Tabitě, že se bohužel musím vrátit domů, jelikož můj šéf je
nadutý, sexistický, arogantní pitomec. Chtěla jsem jí s tou zakázkou pomoct, ale
nesnesu, aby ze mě někdo dělal ubohou zlatokopku.
Hodnocení: 4,5 /5
Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního
výtisku!
Jednoznačně s tebou sohlasím. Byla to nečekané, ale jde o opravdu výbornou knihu. :)
OdpovědětVymazatHm, já si nechala knihu ujít - jedním z důvodů byl počet stran a úplně mě nezaujala anotace, ale dle tvých řádků to zní jako příjemné letní čtení :-)
OdpovědětVymazatÚžasná oddechovka. ;-)
Vymazat