Láska přes hranice světů

 Láska přes hranice světů aneb Nic nemůže stát v cestě lásce, ani smrt je románem v žánru young adult od mezinárodně uznávané britské autorky Josie Williams, která prodala přes 860 000 výtisků v angličtině. Její debut The Boy Who Sneaks In My Bedroom Window se stal hned bestsellerem a finalistou nejlepších Goodreads titulů v kategorii YA. Williams se daří i v žánru New Adult. Žije ve Velké Británii a je závislá na kávě. Kromě toho je beznadějná romantička a milovnice psů, morčat a oslíků.

Myslel jsem, že vím, jaké to je být do ní zamilovaný, ale ve skutečnosti jsem o tom neměl ani ponětí. Teď, když jsem si přivlastnit veškeré smysly toho mladíka, uvědomuji si, o co všechno jsem přišel.

Ryder Edmonds je už pět let mrtvý a momentálně uvězněný mezi životem a smrtí. V 17 letech se utopil v divoké řece na raftech. Osaměle putuje světem, nikdo si ho nevšímá a ani ho nevidí. Je přízrak, který uvízl v pasti a neví, jak z ní ven. Rád by našel svůj klid a trpce lituje toho, že nevyužil šance a nepřešel na druhý břeh. Je mu úzko do té doby, než narazí na Maggie, do které se hluboce zamiluje. Pouze když je s ní se cítí naživu. A tak s ní tráví spoustu času. Jednoho dne je svědkem toho, jak se na jeho milou řítí auto. Ryder nezaváhá, vklouzne do nejbližšího cizího těla a Maggie odstrčí z cesty.

Maggie Nicholsová je tichá, uzavřená, sečtělá, odstrčená, nesmělá, nešikovná, citlivá dívka, která je v péči pěstounů. Nemá kamarády, jen knihy a babičku, kterou navštěvuje v domově. Bloumá ztrápeně životem do doby, než se ve škole zamiluje do třídního fešáka Charlieho, který je sice pohledný, ale arogantní a povrchní. Jaké je její překvapení, když ji třídní krasavec zachrání a navíc s ní chce trávit čas o samotě. A jak to, že je úplně jiný, když jsou okolo jeho kamarádi. Maggie je zmatená, ale konečně i šťastná.

Nejsem si jist, jestli pro to, co teď jsem, existuje nějaký odborný termín - já sám si říkám "potulný duch", protože právě tohle prakticky pořád dělám: bloumám bez cíle.

Jedná se o netradiční romantický román, který je zároveň melancholický a dojemný. Rozkládá se jen na necelých dvěstě padesáti stranách, ale obsahuje hodně emocí. V knize se náhodně střídají kapitoly z pohledy dvou hlavních hrdinů Rydera a Maggie.

Ryder je dívkou posedlý a nedokáže být bez ní. Touha být s ní je silnější než etický kodex. I když by si to moc přál, tak stejně nemají budoucnost. Ale zcela jí propadnul a rozhodl se zasahovat do osudu. Ale dá se odporovat nevyhnutelnosti? 

Příběh vypráví o ztrátě, touze, lásce, osamělosti i naději. Kniha mě zaujala svojí krásnou obálkou a zároveň anotací. Já si jednou za čas ráda přečtu nějaké to fantasy a osobně mám ráda příběhy, kde vystupuje duch. Ale vlastně nevím, proč si to dělám a čtu taková díla, protože pak je mi vždycky hlavních hrdinů hrozně líto, což se stalo i v tomto případě.

"Promiň. Já jen... víš... nechci se od ní držet dál. Jsem rád v její blízkosti. Rád se na ni dívám, cítím se s ní, jako bych byl naživu." "Ale Rydere, ty nejsi naživu." "Bingo, Sherlocku," zabručím.

Kniha je to poměrně krátká a jednoduchá. Čtenář dostane příběh o dvou osamělých duších, které osud svede dohromady. Je to taková fantasy oddechovka s příměsí romantiky. Přiznám se, že ke konci jsem nemohla dílo odložit, protože mě vážně zajímalo, jak to celé dopadne. A závěr mě tedy překvapil, čekala jsem něco trochu jiného, takže jsem byla hodně dojatá. 

Láska přes hranice světů je určená mládeži, takže já už se neřadím do cílovky. A proto dávám nižší hodnocení, než kdybych byla mladší. Za mě žádné světoborné dílo, které bych si potřebovala znovu přečíst. Ale je to ya literatura, takže dílu vlastně není moc, co vytknout. I když autorka se mohla trochu více rozepsat a ještě prohloubit vztah Rydera a Maggie. Přesto se mi kniha dobře četla a i po dočtení na ni myslím.

Ukázka:

Víte, neudělal jsem, co jsem udělat měl. Nevydal jsem se dál a nevykročil do neznáma, abych započal svou další cestu - ať už jakoukoli. Všechno se to seběhlo tak rychle, že jsem byl příliš rozrušený, abych si promyslel důsledky svého jednání - nebo přesněji řečeno své nečinnosti. V jediné kratičké chvíli jsem padal z lodi a cítil, jak mě náraz pohlcuje chladná voda a jak mi naplňuje plíce, a v další chvíli jsem už nehybně stál po matčině boku, díval se na své mrtvé tělo a všiml si, že má dosud opálená kůže je teď sinalá a rty mají namodralý nádech. Matka se začala třást, zatímco moji dva bratři, táta a instruktor se mě na bahnitém břehu řeku Tryweryn v severním Walesu zoufale snažili oživit. V hloubi duše jsem věděl, že už jsem mrtvý. Jako bych to mohl nevědět? U nohou mi leželo moje vlastní tělo. Díval jsem se, jak mi stlačují hrudník a vhánějí mi vzduch do plic - nebylo to něco, co by si člověk mohl špatně vyložit. 

Hodnocení: 3,4/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!