Kniha má přes 300 stran a odehrává se ve vzdáleném Novém Zélandu, kam bych se v budoucnu ráda podívala. V ději, jak už jsme zvyklí, se střídají dva vypravěči. Tentokrát více prostoru dostávají rugbysta Henry a tatérka Yumiko.
28 letý Henry je dalším členem rugbyového národního týmu. Dokonce byl označen za nejužitečnějšího hráče All Blacks. Už léta je sport jeho život, a i přes velký tlak médii stále stojí za svým bývalým kapitánem Jackem, s kterým se pořád vídá. Nikdy neměl žádnou vážnou známost a potrpěl si na úlety. S jeho nejlepším kamarádem Carlem se rádi vsází. Tentokrát Henry nečekaně prohrál a musí se nechat potetovat. Což by nebylo nic tak hrozného, kdyby hrdina neměl panický strach z jehel. Je mužem slova, takže se svým strachem musí bojovat.
Vytřeštila jsem na něj oči. "Cože?" On chce... on by chtěl... mám ho kreslit nahýho? Svléknul by se přede mnou? Panebože! Já nechci! Ale prd, jasně že chci! Jo!
Yumiko si přivydělává prací v tetovacím salónu, kde i uklízí, aby měla na studium ve významné umělecké škole. Je to malá čertice, která se o sebe umí postarat. Kvůli tyranskému otci utekla z domova, aby si mohla jít za svými sny. A daří se jí, její obrazy se prodávají v galerii a navíc nově získala tetovací koutek u svého šéfa.
Jedná se o volné pokračování série, ve které se hlavním hrdinou stává vedlejší postava z předchozích částí. Naštěstí se neloučíme ani se starými a oblíbenými protagonisty. Autorka nám znovu dovolila nahlédnout do jejich životů.
Postavy se ve vypravování střídají a odhalují svůj osobní život. Čtenáři se dočkají i ukázek z minulosti, ve kterých autorka přibližuje složitý vztah Yumiko s rodinou. Její despotický otec jí zakazoval studium i koníčky. Podle jeho zpátečnického názoru má být jen spořádanou ženou v domácnosti. Neustále se nad ni povyšoval a o to víc se hrdinka chtěla vzepřít.
Tohle musím vyhrát, prostě musím. Přesně to jsem si opakoval, když jsem ležel s hubou zarytou v zemi a s prázdnýma rukama.
První kniha mě hrozně mile překvapila. Vůbec jsem nečekala, že se od české autorky dočkám tak čtivého vypravování. Byla jsem zprvu skeptická, ale zároveň zvědavá. Ráda podporuji české autory, ale většinou jsem zklamaná. To ovšem není případ této série. Jedná se o čtivé, hravé a poutavé čtení, ve kterém nechybí vrcholový sport, láska, boj i přátelství. Haka za lilii je pro mě pořád nejlepším dílem, pak Tanec za odpuštění a Tetování za trest za mě zatím nejslabší, ale pořád hodně dobré. Předchozí hrdiny jsem si prostě více oblíbila a téma tetování mě tolik nezaujalo.
Moc se mi líbí obálka knihy, kterou má opět na svědomí grafička Zuzi Maat. Dílo se nevyhne problematice rasismu, předsudků, patriarchátu a já osobně hodně prožívám povýšenecké chování mužů nad ženami, takže jsem se při čtení trochu rozčílila. Na druhou stranu je dobře, když dílo dokáže v čtenáři vzbudit nějakou emoci. Tahle romantická kniha je ideální jako oddechové čtení. Jednoduchý děj se dobře čte a rozhodně si nenechám ujít autorčinu další knihu.
Ukázka:
"Omluvy jsou k ničemu, když je nemyslíš vážně. To už je poněkolikáté, cos nedávala při vyučování pozor a místo toho sis čmárala!" Není to čmárání, je to kresba, umění a je to úžasný. Miluju to a pro mě to má mnohem větší význam, než by on mohl pochopit. Máma seděla vedle něj a ani nepípla. Jen čekala, až se rozjedeme k domovu. "Co to bylo tentokrát? Drak? Pavouk, nebo zase ta pošahaná kaligrafie?" Nelíbila se mu má tvorba. Jsem možná puberťák, ale nemyslím si, že by to byla zase taková hrůza. Podívala jsem se na svůj blok, který stále svíral v ruce. Držel ho tak pevně, že mu zesvětlaly klouby. Pak v něm začal listovat. "Prosím, ne," natáhla jsem se ze zadního sedadla dopředu, abych si ho vzala, a v tu ránu jsem dostala ránu přes prsty. "Au," zaskučela jsem a svou ruku stáhla. Nečekala jsem, že mě přetáhne mým vlastním blokem.
Hodnocení: 3,6/5
Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!
Žádné komentáře:
Okomentovat