pátek 3. března 2023

Příběhy z Akademie lovců stínů

 Příběhy z Akademie lovců stínů jsou sbírkou povídek z oblíbeného světa plného hrdinů. Sepsala je nejen autorka Cassandra Clare, ale i Sarah Rees Brennan, Maureen Johnson a Robin Wasserman. Jedná se young adult příběhy plné hledání sebe sama, lásky, hrdinství, nespravedlnosti, nebezpečí i napětí.

Hlavní postavou je Simon Lewis, který ztratil své vzpomínky a tím i sám sebe kvůli démonické amnézii. Má pocit, že všechny zklamal, když si na ně nepamatuje. Rád by byl takový, jakého ho chtějí mít, ale necítí se jako ten slavný hrdina, o kterém mu vypráví. Nepřipadá si výjimečný a je pro něj neuvěřitelné, že měl tak krásnou přítelkyni Isabellu či úžasnou kamarádku Clary. Pro něj jsou to cizí lidé, a tak se rozhodne přihlásit se na akademii lovců stínů, aby našel sám sebe a se stal tím starým Simonem, kterého všichni milovali a zasloužil si tak jejich lásku. Hrdina tedy usilovně cvičí a nebojí se tvrdé dřiny a řádného výcviku a postupně se mu vynořují střípky vzpomínek. 

"Já nejsem tvůj přítel, Isabelo!" vykřikl. Zbledla jako stěna. Simona samotného zděsilo, jak ošklivě jeho slova vyzněla. "Chci říct, že nemůžu být tvůj přítel, Isabelo," zkusil se opravit. "Já nejsem on - ten kluk, který byl tvým přítelem. Ten chlap, kterého chceš."

Simon býval obyčejný kluk, který se stal upírem a nyní se cvičí na lovce stínů. Za svůj život toho tedy stihnul opravdu hodně. Jelikož patřil mezi podsvěťany, nehází všechny do jednoho pytle, ale zastává se jich. Vnímá tu velkou nerovnost a nespravedlnost. Tresty za porušení kodexu jsou podle něj zastaralé a i některé názory. Navíc zákony jsou tvrdé a rád by to změnil. Kromě toho řeší i problémy s láskou. Odehnal od sebe Isabellu, jelikož měl pocit, že milovala jeho dřívější verzi, ale bolí ho z toho srdce. Ovšem tahle válečnice bojovnice se nevzdává. A tihle dva se snaží k sobě znovu najít cestu.

Jedná se vlastně o takovou speciální část, která se týká všech sérií jako jsou mé oblíbené Nástroje smrti či Temné lsti. Tudíž v díle vystupuje opravdu hodně známých postav, o kterých se fanoušci dozví zase něco navíc.

"Neměla moc štěstí v lásce," pokračoval Mark. "I to může krása přinášet. Kráse se nedá věřit. Krása ti může proklouznout mezi prsty jako voda a pálit na jazyku jako jed. Krása může být zářící stěnou, která tě odděluje ode všeho, co máš rád."

Na tohle dílo stejně jako na všechny ostatní příběhy ze světa lovců stínů jsem se moc těšila. Ústřední postavou je úžasný Simon Lewis, který ztratil paměť a neví, kým byl. Jde o literaturu v žánru LGTTQ+. Sama autorka Cassandra Clare velice ráda poukazuje na fakt, že na sexuální orientaci nezáleží a velmi ráda zakomponovává nejrůznější romantické pletky do svých děl bez ohledu na pohlaví i rasu. Zobrazuje různé formy lásky a hodně se v knize řeší právě sexuální orientace a vyznání se ze svých citů.



Dílo má přes pět set stran a nabízí kromě povedené obálky i pěkné grafické zpracování. Před každou povídkou na čtenáře čeká mimo jiného i komiks ukazující o čem daná část vlastně bude. Příběhy doplňují jiné knihy a je to takový autorčin přídavek, který osvětluje některé skutečnosti.

"Náš osud, to je akumulace tisíců každodenních rozhodnutí. Můžeme se změnit, ale nikdy nevymažeme to, čím jsme byli," Zvedla prst, aby ho umlčela, jako by věděla, že se chce hádat. "To, že na ta svá rozhodnutí zapomeneme, je nezruší, světlomilče. Uděláš dobře, když si to zapamatuješ."

Těchto deset povídek ze světa lovců stínů se stává epilogem Nástrojů smrti, se kterými se tedy fanoušci mohou rozloučit. Celou knihou je protkán hlavní příběh o mém oblíbeném hrdinovi Simonovi, který je prokládám nejrůznějšími dalšími příběhy a vypravováním, které doplňuje osudy dalších hrdinů napříč autorčinými sériemi. Dozvíme se například o tom, jak Robert Lightwood spolupracoval s Valentinem, nebo o původu Helen Blackthornové či začátku přátelství mezi Jamiem Herondalem a Matthewem. Nechybí ani Divoký hon. Čtenáři se tedy opravdu mají, na co těšit. 


Ukázka:

Nechtěl zůstat v jejich blízkosti. Nevěřil, že by snesl ten věčný výraz zklamaného očekávání v jejich tvářích - především pak ve tvářích Isabely a Clary. Pokaždé, když ho potkaly, jako by od něj něco očekávaly. A on pokaždé selhal. Bylo to jako sledovat někoho, kdo kope tam, kde ví, že zakopal něco vzácného, kope a kope a uvědomuje si, že ten poklad je pryč. A přesto kope dál, protože představa, že o ten poklad přijde, je hrozná. Asi. Možná. Možná. To on byl tím ztraceným pokladem. Možná kdysi byl takový, jakého jej chtěli vidět. A vadilo mu, že už to tak není. To bylo ono tajemství, které se před nimi snažil utajit a pořád se bál, že se to provalí. Teď musel ještě přečkat tohle poslední sbohem a pak jim nepřijde na oči tak dlouho, dokud se nestane lepším - dokud se nepřiblíží tomu, co v něm všichni chtějí vidět. Pak už z něj nebudou zklamání a nebude jim připadat divný. Zapadne.


Hodnocení: 4,5/5

Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!

Žádné komentáře:

Okomentovat