Zvrácený cirkus

Poslední číslo je prvním dílem temné fantasy série od americké autorky Hayley Barkerové, která se při psaní nechala inspirovat svým strachem z rostoucí vlny kriminality a nenávisti vůči etnickým menšinám v Anglii.

Kniha zaujme nejen mrazivým dějem, ale taktéž záhadným a především nebezpečným prostředím cirkusu. V knize dochází ke kolizi dvou odlišných skupin ve společnosti. Existují Čistí, kteří trpí iluzí, že jsou nadřazenou rasou a Drekové, kteří dennodenně musí snášet nelidské zacházení.

Skvěle vystavěný děj, který začíná i končí napínavě. Při čtení jsem se opravdu nenudila. Ve vyprávění se střídají dva vypravěči, z odlišných světů. On je Čistý, vyrůstal obklopený bohatstvím, pochází z prominentní rodiny, takže měl vždy všeho dostatek. Ona je Drek, odmalička nemá dostatek jídla ani svobodu, je s ní zacházeno jako s majetkem a pro pobavení druhých nasazuje svůj život.

Málokterý Drek v cirkusu to dotáhne až do dospělosti, takže skoro všichni jsou hodně mladí, ale většina vypadá mnohem starší, než doopravdy je. Každá tvář, i toho nejmenšího z dětí, je zbrázděná starostmi a vyčerpáním a mnoho z nás má jizvy a stará zranění.

Poslední číslo je děsivé v tom, že se zaměřuje na lidskou nenávist a opovržení, s kterými se společnost opravdu potýká. Poslední číslo ukazuje, jak snad se dá dav zmanipulovat a překroutit základní morální pravidla. Lidé mnohdy neprověřují informace, které získají a automaticky je berou za své.

Kniha přináší napínavou atmosféru i skličující momenty, u kterých přestanete dýchat. Je to dechberoucí, kruté a temné. Z tohoto díla vás mnohokrát zamrazí, mnoha postavám budete fandit a trpět spolu s nimi. Budete kroutit hlavou nad nespravedlností a zvráceností společnosti a uzoufáte se z podmínek, ve kterých jsou Drekové nuceni žít.

Už nemůžu jít dál s davem, nemůžu tudy jen tak procházet jako všichni ostatní, aniž bych cokoli řekl, aniž bych cokoli udělal. Čas, kdy jsem jen tak stál a vyčkával, je pryč. Teď je načase jednat.

Jde o silný místy dojemný příběh, který mohu jen doporučit. Podobné ražení příběhu odehrávající se v cirkusovém prostředí jsem ještě nečetla. Příběh se mi vryl do paměti a přiměl mě přemýšlet o společnosti jako takové. Určité momenty jsou pro zamyšlení jako stvořené, což si myslím, že bylo jedním z důvodů, proč autorka tuto knihu napsala.

Od Posledního čísla bylo těžké se odtrhnout, jde o poutavé dílo s pochmurnými, krutými a především nečekanými momenty, kvůli kterým jsem měla mnohokrát blízko k slzám. Pokud nejste příliš citlivé duše, vyžíváte se v dramatických scénách, oblíbili jste si temné světy s krutými zákony nebo vás fascinuje cirkus je pro vás tato kniha tou pravou společnicí, která bezpochyby zažene nudu.

Ukázka:

Někdy závidím koním, když je vedu na noc do jejich stájí a dívám se do jejich něžných temných očí. Nenesou ono tíživé břímě strachu a bolesti jako my. Neznají lítost, ani strach, ani zlost, které my cítíme. Jim nikdo nevypráví, že jejich předkové byli kdysi svobodní a že svět nevypadal vždycky tak, jako teď. Že to není správné, aby žili takhle v kleci a lidé je nutili se předvádět. Nestýská se jim po jejich rodinách, netrápí je starost, co s nimi asi je, a necítí obrovský zármutek pokaždé, když někdo zemře. Kdykoli se snažím přemýšlet o budoucnosti, nevidím nic než černou díru. Cítím chlad. Chlad, který se mi usadil tak hluboko pod kůží, že se ho už nejspíš nikdy nezbavím.

Hodnocení: 4,5/5

Opravdu velice děkuji Knihy Dobrovský za poskytnutí recenzního výtisku!