Jedná se o hřejivé čtení, které je plné pátrání po jednom
neobyčejném rukopisu, který urazil dlouhou a především zajímavou cestu. Rukopis
se stal nejen dobrým rádcem, ale během let měnil životy čtenářů.
Představte si, že mystérium kolem Vašeho rukopisu sílí a brzy si vyžádá přítomnost skutečného Hercula Poirota, aby došlo k rozluštění toho, čemu od nynějška říkám „záhada pokoje 128“…
Kniha je ideální pro milovníky
psaného slova, celý příběh je vlastně tvořen jen dopisy, kdy si jednotlivý
adresáři svěřují se svými problémy, starostmi, ale i radostmi. Důležitou roli
zde hraje i vytříbený jazyk a v textu se objevují i zastaralá slova. Ale
především spisovné, až poetické vyjadřování, které bohužel již v mnoha dílech
nenajdete.
Anna-Lis objevuje v Paříži roku 2016 rozpracovaný rukopis, který
ji naprosto uchvátil a rozhodne se ho vrátit autorovi. Po mnoha letech se tedy
srdceryvný příběh vrací zpět majiteli a odkrývá přitom staré rány. Text, který
má na čtenáře velký vliv, během let několikrát změnil majitele, ale hrdinka je
rozhodnutá objevit osobu, která dopsala konec rukopisu a začíná tak bláznivá
honba.
Já vím, že na mě ta kniha čekala a na pláži se objevila proto, aby
mi umožnila znovu najít vlastní cestu a někam se posunout. Někdy bývá mezi
knihou a čtenářem zřetelné spojení, které nemůže být jen dílem náhody.
Postupně se jde po stopách
těch, kteří román četli. Otvírají se dlouho zavřené dveře, hrdinové se zbavují
zábran, na povrch se dostávají utlačované city. Stále více a více protagonistů je
zapojeno do dopisování. Dochází k setkáním, která by jinak neproběhla, vše
se vzájemně propojuje a lidské příběhy ožívají na stránkách dopisů, které
putují od jednoho odesílatele k druhému.
Čtení rukopisu i hledání pravdy mění životy a spojuje dohromady
spoustu různorodých lidí, kteří by se jinak nepoznali. Jde o krásnou ukázku
toho, jak kniha dokáže lidi propojit.
To jsou tedy, milý Sylvestre, mé čtenářské dojmy. Snad Vám pomohou
k odhodlání román dopsat, protože věci, které necháváme nedokončené, nás
provázejí životem jako chronická bolest, na níž nezabírají ani ta nejlepší
analgetika.
Na čtenáře čekají mnohé životní příběhy různých protagonistů.
Nehorší je litovat něčeho, co člověk neudělal. Třeba taková nevyznaná láska nás
může pronásledovat celý život. Proto je důležité překonat strach a zariskovat -
Žijeme jen jednou!
V tomto díle naleznete mnoho citátů, povzbudivých i laskavých
slov. Objevíte, jak velkou moc může mít kniha, kterou přečtete. Mnohé příběhy mají
sílu změnit i samotné čtenáře.
Kromě velké slovní zásoby, jazykové vytříbenost, z které je cítit
autorčino zapálení pro literaturu - vybočuje dílo i netypickou formou
vypravování, tedy jednotlivé kapitolky jsou tvořeny jen psanými dopisy.
Cathy Bonidanová je francouzská učitelka, která se literární
tvorbě věnuje od 14 let. Původně psala pod pseudonymem Mel Pilguric, když začínala
na internetu, zveřejňovala svá díla. Později byly její příběhy i vytištěné, ale
to už pod autorčiným pravým jménem. Debutem se stala kniha Vůně čemeřice a
Román z pokoje 128 je autorčinou druhou vydanou knihou.
Ukázka:
Bez dovolení do něj vstoupil a připsal mu zakončení, které je
obdivuhodné, ale jsem si jista, že na hony vzdálené tomu, jaké byste vytvořil
sám. Když o tom tak píšu, zasnila jsem se nad představou, co by se stalo, kdyby
se takoví dva lidé setkali: Vy, člověk velmi zjitřené citlivosti, a on, skvělý
vypravěč, schopný vždy neomylně užít to správné slovo na správném místě.
Některá setkání se ale uskutečnit nemohou, a tak svět možná přichází o
mistrovská díla…
Pěkná recenze. :) Mě překvapivě forma dopisování velmi sedla a díky tomu kniha dostala naprosto jiný rozměr. Přišlo mi zajímavé sledovat psychologii postav, právě díky jejich nitěrnému vylévání srdce v dopise. :)
OdpovědětVymazatDěkuji za pochvalu. Rozhodně autorka vytvořila díky dopisům originální a dojemný příběh. :)
Vymazat