Měla pocit, že je to láska.
Amelie byla vytržená ze svého starého života, s rodinou se přestěhovali do jiného města a ona byla nucena opustit své kamarády i milovaného přítele. Ocitá se v novém prostředí, má strach ze zapadnutí a neustále bojuje s nervozitou. Hlavní hrdinka je plachá, tichá, stydlivá, nesmělá a nemá ráda pozornost, ale kvůli muzice je odhodlaná vše překonat. Postupně se jí daří nejen v hodinách výchovy, ale brzy se i skamarádí.
Vše změní Reese Davies na první pohled okouzlující a pohledný hudebník, který Amelii okouzlí. Bohužel časem se odkrývá jeho temná stránka a to, že je sebestředný kluk, který si libuje v podkopávání sebevědomí druhých, rád ostatní shazuje, viní z nezdaru druhé a je odtažitý a zlý.
Co bolí víc – mučit se smutnými vzpomínkami, nebo těmi šťastnými? Každá kapitola se odehrává na jiném místě, prostě tam, kde hrdinka plakala například na zastávce autobusu, ve školní jídelně, v klubu, v hudebně nebo na mostě. Hrdinka se vrací po stopách vlastního příběhu a odhaluje, co bylo špatně na jejím vztahu. Jelikož absolutně nerozumí tomu, co se mezi nimi stalo.
Hrdinku ovládly intenzivní city a pobláznily ji. Amelie měla přesto všechno snahu se mu zavděčit, necítila se zmanipulovaná ani ovládaná. Ignorovala poplašné signály a ztratila sebe samu a zanedbala kamarády. Zůstal ji jen toxický, nezdravý vztah a v hlavě má plno otázek. Cítí se zrazená, rozbitá, ublížená i zlomená.
Jedná se o young adult knihu vydanou pod značkou booklab. Přináší zamyšlení nad tím, co je láska, zda opravdová láska tolik bolí, zda se má tolik trpět.
Na konci knihy je k nalezení kontakt na linku bezpečí, ať se čtenáři klidně ozvou, pokud se jim stalo něco podobného a chtějí se svěřit nebo poradit.
Protože člověk to
nikdy dopředu neví, co? Nikdy nevíš, jestli nějaký konkrétní okamžik tvůj život
zlepší, nebo ho roztrhá na kousky a ty ještě pochčije.
Příběh o plačící dívce, která ztratila sama sebe. V knize Místa, kde jsem plakala se střídá přítomnost s minulostí. Taktéž se mísí šťastné a smutné vzpomínky. Hrdinka mapuje svá rozhodnutí a snaží se pochopit, co udělala špatně, co se pokazilo. Kniha byla čtivá, dojemná a velice chytlavá. Příběh na mě velmi zapůsobil. A opět mi dokázal, že Holly Bourne je nesmírně talentovaná autorka, která navíc píše díla s poselstvím. Díla, která mají smysl a ukazují, že vše se dá nějak řešit, navíc zvyšují sebevědomí a jsou poučná .
Hudba hraje v ději důležitou roli. Amelie je nesmírně talentovaná hraje na kytaru, zpívá a dokonce sama i skládá písničky. Její talent okouzluje i na soutěžích.
Jde o dívčí román od mé oblíbené americké autorky Holly Bourne, která se živila jako vztahová poradkyně, takže své poznatky vtiskla do tohoto díla a příběh tedy vychází ze skutečného života a ukazuje několik problémů doby, a možnosti jak se s těžkostmi vypořádat. Hlavně poukazuje na fakt, že v tom nejsme sami a nemusíme se bát svěřit se. Autorka napsala skvostnou sérii Klub odložených holek nebo román To se může stát jen ve filmu.
Ukázka:
Teď sedím na té samé
lavičce, ale z té zimy už necítím zadek. Jsem na tom samém místě, a nejradši
bych nějakou červí dírou sáhla zpátky v čase, abych mohla sama sebe ukonejšit,
pohladit se po zádech. Vztáhnout ruku v rukavici, jako by to doopravdy bylo
možné, jako bych se svého minulého já mohla dotknout. Otřít té holce slzy,
odhrnout ji vlasy za ucho a pošeptat jí, aby nedělal ty věci, co se chystá
udělat. Věci, které mě dovedly až sem, které ze mě udělaly prázdnou skořápku se
zmatkem v hlavě. Tady to začalo. Pokud se mi ty tečky povede pospojovat, možná
to začnu chápat. Protože zatím to nechápu vůbec. Nic z toho, co se za uplynulý
půl rok odehrálo, nedává žádný smysl. Nechápu, jak jsem se chovala, kolik jsem
toho ztratila, proč to tolik bolí. Je to zmatek nad zmatek. Tahle lavička je
první puntík. První místo, kde jsem kdy plakala na veřejnosti.
Hodnocení: 4/5
Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!
Podle anotace i obálky mě kniha hodně zaujala. :)
OdpovědětVymazatUrčitě stojí za přečtení. ;-)
Vymazat