Čajovna v Tokiu

Čajovna v Tokiu aneb cesta za omamnou vůní sakur a tradičním čajovým obřadem je šestým dílem milé série Romantické útěky od autorky Julie Caplinová, která si potrpí na dobré jídlo, které si nejraději vychutnává při poznávání cizích zemí. Při své práci procestovala již celou řadu zemí a právě tyhle toulky se staly inspirací pro sepsání této milé série. Služební cesty ji umožnily potloukat se po Evropě a ochutnat nejrůznější gastronomické pochoutky a tyto vjemy použila do svých děl.

Fiona je autorka populárního cestovatelského blogu a výborná fotografka, která vyhrála soutěž. Ta ji zajistila na 14 dní mentora v Japonsku, který ji pomůže zorganizovat vlastní výstavu. Shodou okolností se jím stává úchvatný Gabriel Burnett, který ji před lety zlomil srdce. Uzavřená dívka během prohlídek zajímavých míst postupně znovu nachází ztracené sebevědomí. A její nadšení mění i samotného arogantního, sebestředného, znuděného cynika Gabriela.

V romantickém příběhu se střídají dva vypravěči. Fiona, která dříve žila v online světě a byla zavřená ve své bublině a sebelítosti. Nepomohli jí k tomu ani úzkostné stavy její matky, která se přehnaně bojí a je na dceři závislá. Fiona byla uzavřená před světem, zažila šikanu a neúspěch, ale nyní je rozhodnutá věnovat se tomu, co jí baví a zároveň zkoušet nové věci. A pak tu máme Gabriela, který je znuděný životem, ztratil zápal pro focení a nic ho netěší. Ze začátku Fionu přehlíží, nemá snahu ji učit, ale pak v něm probudí touhu.

„Blog mi pod rukama vyrostl… jako Alenka v říši divů. Původně jsem prostě navštěvovala místa, která mě zajímala, udělala jsem tam fotky a napsala o výletě článek na blog. Jenže pak mě lidé začali sledovat a PR společnosti mi najednou posílaly pozvánky na různá místa.

Příběh ukazuje zemi kontrastů. Klid a míru spolu s tradicemi a obyčeji se snoubí s moderní, hektickou dobou. Čteme o chrámech i mrakodrapech, obřadech i neonech. Kniha nabízí cestování, čtenáři například navštíví horu Fudži, Skytree – nejvyšší věž světa nebo budou součástí prohlídky Tokia známého svou rušnou křižovatkou. Přiblížena je i kultura, nechybí čajový obřad či rozkvetlé okrasné třešně – sakury. Zmiňovaná je i móda – kimono či gastronomie, Japonci kladou důraz na kvalitu přísad i způsob jak se pokrm připravuje.

Od autorky jsem četla pouze Pláž v Chorvatsku a Hotýlek na Islandu. Čajovna v Tokiu je podle mého názoru nejlepším dílem Romantických útěků a to z důvodu toho, že se jedná o nejzajímavější prostředí. Japonsko je čarovné a autorka mě rozhodně nalákala na jeho návštěvu. Snoubí se zde moderna s tradicí. Pokud jste četli Kavárnu v Kodani, jistě vás potěší, že postavy z příběhu se objevují i zde.

Díky knize jsem navštívila mnoho netypických míst, které rozhodně stojí za návštěvu a hlavně mi bylo nabídnuto nepřeberné množství lahůdek, z kterých se mi sbíhaly sliny. Nevím, jak to autorka dělá, ale přenesla na mě atmosféru Tokia a já jsem alespoň tímhle způsobem mohla vycestovat.

„Chci, abyste se dnes jenom rozhlížela a nasávala atmosféru. Žila přítomným okamžikem. Fotografové se často schovávají za fotoaparátem a pak tvoří plytké, povrchní snímky. Dobrý fotograf umí nahlížet do hloubky.“

Je pravda, že romantická linka nebyla ničím výjimečná, chyběla mi pořádná jiskra mezi protagosnity a změna charakteru protagonistů byla poněkud rychlá a těžko uvěřitelná. Ale zase mě bavilo téma – fotografování a blogování. Strhla mě atmosféra, popisy jídel, ale především tradic.

Čajovna v Tokiu je oddechový ženský román, který oživují japonské výrazy například šoji – posuvné dveře, matcha - mísa nebo tatami – rohože. Dílo s sebou nese i určitá poselství - nic není navždy a měli bychom si užívat tady a teď.

Pro fanoušky této oblíbené série mám dobrou zprávu, nakladatelství Grada již chystá další díl nesoucí název Chata ve Švýcarsku, který čtenáře zanese do zasněžených vrcholků Alp k hrnku horké čokolády. A samozřejmě nebudou chybět trable s láskou.

Ukázka:

„Wabi sabi nás také učí, že nic není navždy a my bychom si měli všechno užívat tady a teď. Třešňové květy se oslavují nejen pro krásu, ale také pro pomíjivost. Zítra můžou být pryč. Krása spočívá v okamžiku, kdy se na ně díváš. Proto je pro Japonce tohle období tak důležité. Příroda je nádherná, ale nemůže ti patřit navždy.“ Fiona přikývla. Byla to nádherně sentimentální slov a naprosto ji očarovala. Haruka rozpřáhla ruce, jako by chtěla obejmout zahradu. „Je životně důležité udělat si čas na přírodu. Dává nám sílu. Dobíjí nám baterky, uzemňuje nás. Vrací nás zpátky ke kořenům, můžeme do ní utéct před stresem moderního života. V Japonsku dokáže být práce opravdu stresující. Lidé pracují spoustu hodin a mají velmi málo dovolené. Proto je důležité, aby si našli čas na přírodu, hledali v ní sami sebe a obdivovali ji.“ „To je hezká filozofie,“ prohodila vlídně Fiona.

Hodnocení: 4/5

Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!