Korejské halušky

 Korejské halušky aneb Veselé historky z cest po Jižní Koreji sepsala Dominika Sakmárová, která pochází ze Slovenska. Vystudovala sinologii. Vede vlastní folklórní skupinu a vystupovala v rámci pěveckého uskupení Rusínske trio. V současné době žije s rodinou v rumunské Bukurešti. A píše o svých zážitcích na blogu i Instagramu.

Autorka nám přiblíží život v Jižní Koreji. A to během období celosvětové pandemie. Opět se chopila příležitosti a rozhodla se přestěhovat za prací. Tentokrát cestuje s celou rodinou. Zabydlují se v malém městečku, ale i to má tříproudové silnice a bytovky postaveny hustě u sebe a navíc mnohaposchoďové.

Cestování, které je jinak super, je v době koronaviru trochu méně super. A cestovat v období koronaviru společně s malými dětmi, které jsou schopné olízat snad i podvozek letadla, je jako nastavit si hru na nejvyšší obtížnost. Zkusili jsme to za vás.

Jedná se o již druhou knihu mladé sinoložky. Sakmárová popisuje nejzajímavější momenty v Jižní Koreji, kterou díky tomu lépe poznáváme. Vše je psáno s nadhledem a vtipem. Ukazuje odlišnou mentalitu východu. Dílo pobaví, ale zároveň i poučí. Přibližuje čtenářům kulturní odlišnosti i místní zajímavosti. 

V Koreji pomalu mizí místní tradice, protože se chtějí přiblížit západu a milují vše americké. Je zde hodně velký vliv angličtiny. Budovy se modernizují, vše betonové a hypermoderní. Snaží se být ve všem napřed. Korejci milují zpívání a jídlo, takže u nich vedou restaurace a karaoke. A u toho se nejraději fotí. Jsou to mistři rafinované komunikace. Zaujala mě část o rozmazlování těhotných. V Koreji jsou poporodní centra s all inclusive, masážemi, wellnes, jógou a o děti se starají zdravotní sestry. Jelikož matky si musí odpočinout. A v těhotenství je důležitá hezká dovolená, protože čím krásnější destinace, tím krásnější dítě. No a miminko je zde bráno jako pravý poklad. Všude způsobí pozdvižení. 

Nejedná se o klasický cestopis, nejsou tu popisy turistických destinací, ale nálož komických příhod z Dálného východu. Na více než 70 krátkých kapitolách jsou popsány situace, které autorka prožila během pobytu v Jižní Koreji. V publikaci nenajdeme autentické fotografie z cest, ale nechybí tu různorodé ilustrace od Michaely Ahonem. 

Korea mě docela zklamala, holduje si ve velkém množství plastu. Lidé nechodí ven ani do přírody a na zábavy. K moři jen když je zima a nesvítí slunce. Nelíbila by se mi ani krutá zima v prostorech, kde profukují okna a musí se zaizolovat bublinkovou fólií. Kde topení nevytopí celý byt a navíc je drahé. Korejci mají rádi vše křiklavé, přehnané a světélkující, takže kde co bliká a hraje a to, co nejvíc hlasitě. Vše je komerční i jeskyně musí být vyšperkovaná a se světly.

Je nutné vzít děti, slepice a haluškovač, a až potom je možné odcestovat na druhý konec světa. V Koreji se dá určitě koupit všechno na světě, jen haluškovač, ten neodmyslitelný symbol slovenské kultury, tu věru nemají.

První díl mě osobně zaujal trochu víc, ale to bylo jistě způsobené tím, že Taiwan byl pro mě hrozně fascinující. O téhle zemi jsem toho tolik nevěděla, takže jsem mnohdy byla velmi překvapená a líbilo se mi, že lidé jsou zde milí a ochotní. V dokonce zemi neexistuje vandalismus a všude je čisto a uklizeno. Pro Taiwance je důležité dobré jméno a dbají na doporučení i příkazy. Co je zakázané, od toho se distancují. 

Jedná se o soupis vtipných historek. Takový napůl deník a napůl mozaika obyčejného života. Ukazuje odlišnosti mezi evropskou a asijskou kulturou. Jedná se o svižné vypravování, které pobaví. S nadhledem popisuje místní zvyklosti i zvláštnosti. Dílo zaujme nejen cestovatelské nadšence, ale i ty, kteří se rádi pobaví.

Ukázka:

"Jsme dvojčata!" užasle se rozzářila dcera, jako by tím její kamarádství s Inso nabralo zcela nový rozměr. "Ne tak úplně... Dvojčata přece vypadají stejně," snažila jsem se najít lehce pochopitelnou definici. A to blonďaté, modrooké děvčátko se zadívalo na šikmookou, drobnou Inso s havraními vlasy a uzavřelo celou situaci takto. "Ale, mami, vždyť my jsme úplně stejné."

Hodnocení: 3,9/5

 Velice děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku!