Poslední absolvent

 Poslední absolvent je druhým dílem připravované trilogie Scholomancie. Tuhle povedenou fantasy sérii má na svědomí má oblíbená americká autorka Naomi Noviková. Ta vystudovala anglickou literaturu na Brown University a je držitelkou magisterského titulu z informatiky z Columbia University. Byla jedním z vývojářů pracujících na tvorbě počítačové hry Neverwinter Nights: Shadows of Undrentide, než se rozhodla, že se raději zaměří na psaní knih. Je vdaná za podnikatele a spisovatele Charlese Ardaie. Žijí v New Yorku na Manhattanu. Její první román Drak Jeho Veličenstva, který uvádí sérii Temeraire, je alternativní historií napoleonských válek ve světě, kde žije mnoho draků, kteří jsou využíváni ve vzdušném boji. Cenu Nebula získala v roce 2016 za román Ve stínu hvozdu. Noviková je vášnivou čtenářkou fantasy literatury a má ráda historii – nejraději období Napoleonovy éry.

 Oba jsme talenty, jaké se objeví jednou za generaci. Je sice trošku zvláštní shoda okolností, že jsme ve škole právě ve stejnou dobu a že jsme oba poměrně extrémní případy, ale já jsem si celkem jistá, že se tím vyrovnává nějaká nerovnováha.

 V tomhle temném prostředí čarodějné školy se potkali školní hrdina Orion Lakea - ochránce slabých, který zachraňuje a brání studenty před monstry. Ovšem tím narušuje rovnováhu a o to víc jsou potvory hladovější a dravější. A zlá, hrubá, vzteklá Gadriel se zvláštním nadání pro masovou destrukci. Která má podle děsivého proroctví přinést zkázu. Nikdy nezapadla, všichni se jí báli, neměla kamarády, ale to se minulý rok změnilo.

Galadriel se dostala do čtvrtého ročníků je stále nepředvídatelná nebezpečná přírodní síla, ale snaží se držet na správné cestě a vzdorovat osudu. Z outsiderky si stala významnou a obávanou čtvrťačkou a konečně si našla kamarády a tudíž má spojence, s kterými si může krýt záda. Na druhou stranu má někoho, koho může ztratit. Všechno dobré v životě ji přinesl Orion Lake, který momentálně řeší existencionální krizi. Přestože hrdinka dostala od matky vzkaz, že se od Oriona má držet dál, nemůže si pomoci a táhne ji to k němu.

Série Scholomancie mě okamžitě zaujala svojí úžasnou obálkou. Moc se mi líbí, jak autorka vystavila magický svět. Kromě prostředí mě zaujala i samotná tajemná atmosféra místa i různé charaktery postavy.  Příběh je psán v žánru young adult. Je plný akce, vtipu, nebezpeční, příšer, strachu, teenagerů, kouzel, tajemství i proroctví.

Přesto ale chtěla nějak získat dost many na své fungování - je k tomu vystavěná. A já jsem ji zkřížila plány. Následkem toho mi jde škola po krku a všichni kolem mě to odnášejí se mnou.

Poslední absolvent přináší prostředí drsné čarodějné školy s mnoha pravidly, kde nejsou žádní učitelé, ale jen chodby plné nejrůznějších nebezpečných tvorů, kteří čekají na svou oběť. Studentům jde každý den něco nebo někdo po krku. Zažívají hotová muka, ale stejně je to bezpečnější než venku, kde je vraždících tvorů mnohem víc. Škola, aby fungovala potřebuje oběti, aby chránila nadanější zbytek. I ona potřebuje manu a tím, že v posledních měsících se zachránilo tolik studentů, narušilo proces rovnováhy. A škola se zlobí.

Měla jsem přátele. To mi přišlo ještě neskutečnější než fakt, že jsem dokázala přežít až do čtvrtého ročníku. A za tohle všechno, do poslední tečky, jsem vděčila Orionu Lakeovi. Bylo mi úplně jedno, jakou cenu zato budu muset zaplatit. 

Kniha vypráví o přípravě na nejtěžší zkoušku a to závěrečnou, u které je velké nebezpečí, že studenti nepřežijí. Většinou se polovina ročníku nedostane k promoci, protože zůstanou jen ti nejsilnější. Zbývá posledních pár týdnů na to se připravit a sehnat, co nejvíce many. Všichni vymýšlejí strategii, jak přežít, klidně porušují pravidla, či ubližují druhým, aby si zachránili svou kůži. Studenti prostě myslí sami na sebe. A hrdinka musí vynakládat velké úsilí, jelikož po ní jde sama škola. Chce pomoci nejen sobě a tak trénuje a cvičí, aby se v den D dostali ven, co nejvíc lidí.

V knize najdeme mapu Scholomancie jak příčný řez tak i půdorys, který nám poslouží k lepší orientaci v ději. Čtivé, vtipné, temné a dojemné dílo nabízí originální styl psaní, takový vzletný. Autorka dovede uvěřitelně popsat hrdiny, rychle vytvořit strašidelnou atmosféru i odlehčit děj lehkým humorem. Na téhle knize mi tak nějak sedlo všechno, jakoby autorka všemu dala tu správnou míru. Bohužel netypický styl psaní nikdy nesedne každému, a pro někoho může být zdlouhavý, nepomůžou tomu ani dlouhé kapitoly. Ale podle mě se jedná se o fascinující a nápaditý svět a navíc poutavé čtení.

To je první pravidlo: když se tady něco zvrtne, člověk se stará jen o to, jak vyváznout se zdravou kůží. Dokonce to ani není sobecké. Když se člověk pokusí pomáhat ostatním, nejenže přijde o život sám, ale cestou ještě nejspíš stačí zkazit to, co pro svou záchranu dělají oni.

V díle kromě napětí a příprav na závěrečné zkoušky nechybí trocha romantiky. A čtenáři se zase o něco víc dozvědí o fungování školy. Kniha je složená z poměrně dlouhých kapitol. A i když má příběh přes 400 stran, přála jsem si, aby byl delší. Poslední absolvent se s námi loučí v extrémně napínavé a srdcervoucím momentu a já už se extrémně těším na poslední část série, která by naštěstí měla vyjít již na podzim. 

Ukázka:

Člověk nestojí o záhadná a nevysvětlitelná doporučení od někoho, o kom ví, že jedná v jeho nejlepší zájmu a že jeho úsudky jsou neomylně pravdivé, spravedlivé a správné. Buď vám ten někdo poradí, abyste udělali to, co chcete udělat tak jako tak, nebo vám doporučí pravý opak, v kterémžto případě si musíte vybrat: buď se tou radou budete neochotně řídit jako malá holka, když ji dospělí nutí čistit si zuby a chodit spát v rozumnou dobu, nebo ji budete ignorovat a zasmušila pokračovat v tom, co děláte, jen si přitom budete neustále uvědomovat, že vás to vede přímou cestou k bolesti a hrůze. Pokud se ptáte, kterou z těch dvou možností jsem si vybrala já, tak mě nejspíš neznáte, protože bolest a hrůza je mi zjevně souzená. Ani jsem o tom nemusela přemýšlet. Ten mámin vzkaz byl jistě dobře míněný, ale nebyl dlouhý: Holčičko moje, mám tě ráda, odvahu, a drž se dál od Oriona Lakea. Celou tu větu jsem přelétla jediným pohledem a okamžitě jsem lístek roztrhala na kousíčky, přímo tam na místě mezi chumlem malinkatých prváků. Snědla jsem ten kousek s Orionovým jménem a zbytek jsem rozdala.

Hodnocení: 4,5/5

Velice děkuji nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku!