Máš větší cenu než tisíc dokonalých tónů

Tisíc dokonalých tónů je samostatným románem v žánru young adult, který chytne za srdce. Jde o emotivní dramatický příběh plný bolesti a odříkání. Tahle kniha vypráví o domácím násilí, které je pácháno v rodině.

Beck Keverich není jako ostatní  15 letí chlapci. Jeho život definuje klavír.   Celý jeho den je naplánovaný, má svůj řád - rutinu. Nemá kamarády, žádný osobní život, ani ve škole nevyniká. Nemůže si dovolit žádné rozptýlení.  Matka si na synovi kompenzuje neúspěchy v kariéře.  Klade na něj vysoké nároky a nerealistické cíle. Je nucen neustále hrát na klavír a cvičit. Beck se touží osvobodit, vymanit se z teroru, ale chybí mu odvahu. Je v okovech, chce být svobodný, ale bojí se vzepřít, tak o tom jen fantazíruje. Ale, jak dlouho se něco takového dá snášet, kolik toho  ještě vydrží?

Je snadné nechat se unášet životem se zavřenýma očima přijetím nenávisti -  dokud do něj někdo nevrazí a nedonutí ho, aby vzhlédl a uvědomil si, jak ho život izoluje rozbitými střepy, zatímco všichni ostatní tančí. Je to k zadušení. Je to nefér.

V knize hraje důležitou roli hudba. Není to tuctový příběh pro mládež, právě naopak. Autorka vložila do jednotlivých kapitol mnoho utrpení a nespravedlnosti. Nejde tolik o samotný děj, jako o psychické rozpoložení hrdiny -  jeho touhy, temná přání nebo třeba děsivé sny. Kniha mě překvapila tím, kolik emocí je v ní obsaženo a  jak jsou vykreslena muka hlavního hrdiny.

Drsný začátek vás okamžitě vtáhne do děje a konec vás znovu rozruší. Autorka si hraje s city  čtenáře, stejně jako s hrdiny. Vyobrazuje život hlavního protagonisty jako jedno velké utrpení. Celá kniha je proložena německými slovy, především hrubými nadávkami. V díle Tisíc dokonalých tónů najdeme šílenství, strach, trápení, beznaděj, depresi, ale i naději.

Příběh přináší zajímavé postavy a netypické charaktery, které jsou skvěle vykresleny. Úplně jsem před sebou viděla ztrápeného Becka, který se vypořádává s noční můrou, ve kterou se změnil jeho život. Jeho matka je vykreslená jako monstrum, kdysi talentovaná a úspěšná umělkyně, z které se stala krutá, nesmiřitelná despota. A pak tu máme Augustu, která je jako víla z jiného světa, nenosí boty, je nabitá dobrou náladou a denně bojuje proti nepráví a zachraňuje zvířátka. V knize se nachází opravdu velká různorodost charakterů.

„Dám ti radu, kterou si zapamatuj, Junge. Když neřekneš dobrý den, nebudeš muset říct sbohem.“

Příběh není rozsáhlý, přesto obsahuje vše, co by měl mít. Jsem ráda, že Drewsová neprotahovala děj a nestvořila třeba sérii, což je v poslední době nejen u young adult literatury rozšířený zlozvyk autorů.

Jedinou výtku vidím ve vyprávění v er-formě, která mi k tomuhle dramatickému příběhu neseděla. Kdyby to vyprávěl sám hlavní hrdina, kolem kterého se stejně točil celý příběh, nepůsobily by věty typu  -„On se tomu usmívá, je skoro šťastný,“ tolik rušivě a příběh by byl navíc mnohem niternější a dojemnější.

Tahle kniha pro mládež chytí za srdce a vryje se čtenářům do paměti. Jde o dojemné vyprávění, ve kterém je bez příkras vyobrazeno soužití s tyranem. Ukazuje to, jaký vliv má výchova na jedince, jak je ovlivňuje.

Ukázka:

Teror nezajistí výkon – v tom je celý problém s Maestrem. Ona neodpouští žádnou chybu. A co je horší? Bezchybné provedení nepřinese blahopřání nebo zmrzlinu na oslavu. Místo toho jsou tu deprimující tvrdé povely, jak se stále potřebuje zlepšovat. Možná, že kdyby Maestro řekla, „zahrál jsi to dobře, „celý svět by explodoval. Ale i když Beck nenávidí vystoupení, přinášejí alespoň malé výhody. Je tu naděje, že mu některý za soutěžících popřeje štěstí, že mu porotce podá ruku, že se ozve šepot jako „působivé“ nebo „tohle je talent, který má budoucnost,“což je ovšem, jak Beck ví, lež – Maestro ho udržuje v pravdě, že selže - , ale stejně je hezké to slyšet. Hezké, protože když předstírá, že nenávidí hudbu, hudba je jeho součástí. To je on.

Hodnocení: 4,1/5

Děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!