Enigmatické variace

Enigmatické variace jsou dalším milostným románem od působivého autora Andrého Acimana, který je autorem esejů False Papers, pamětí i editorem projektů. Navíc přednáší srovnávací literaturu v New Yorku, se svojí rodinou žije na Manhattanu. Proslavil se zejména hořkosladkým dílem Dej mi své jméno, které bylo dokonce zfilmováno.

Díla Andrého Acimana jsou vždy pozoruhodné, tentokrát mě zaujal i samotný nevšední název díla, jehož inspirací je skladba Edwarda Elgara tvořená 14 krátkými hudebními portréty skladatelových přátel.

Opět jde o vztahový román v žánru LGBT, který si ani tentokrát na nic nehraje a působí opravdicky. Znovu jde o osobní a intimní zpověď hrdinů. Dílo je plné citů, myšlenek a nejrůznějších zajímavých citátů vycházejících ze života.

A přece tu jedno léto touto nepravou láskou, který všechna změnila, jenže nikam nevedla, začal a skončil můj život, v tomto domě, který už neexistuje, v tomto desetiletí, které tak rychle zmizelo. Kvůli tobě jsem takový, jaký dnes jsem, Nanni.

Kniha není tvořená jednotlivými kapitolami, ale pěti částmi, které jsou naprosto odlišné. A zabývají se jiným druhem lásky a rozdílnými city. První příběh ukazuje cestu za minulostí a za dávnou láskou. Vzpomínky z dětství se prolínají s prohlídkou starých známých míst v současnosti.

Paolo trávil v dětství prázdniny na malebném ostrově San Giustiniano. Osamělý mladík zde potkal spřízněnou duši. Postupně objevoval své touhy a přání. Po letech se vrací na místo, kde se ztrácí ve svých vzpomínkách a hledá ztracené. Kdysi ho okouzlil Giovanni mnohem starší mladík, pohledný a navíc šikovný truhlář. Osamělý Paolo konečně získal osobu, které se může svěřit a v jeho dílně trávil více a více času a učil se řemeslu.

Další část je věnována nevěře, žárlivosti či touze po vzrušení. A následující část například popisuje zalíbení, utajená vášeň, okouzlení, souznění, či skrývání citů. Popisuje všímání si detailů na tom druhém, shromažďování informací o svém idolu.

Každá část je prostě úplně jiná a týká se jiných romantických eskapád. Čtenář objevuje opravdu celou škálu různorodých citů.

Kdy spolu začali spát? Teprve nedávno? Minulý týden? Minulý měsíc? Vydrží to? Kdo to je? Jak ho poznala? Měla i jiné? Rozhodla se v určitém a hmatatelném okamžiku, že přejde most a vydá se na druhou stranu? Nebo se to všechno, jak se říká, prostě stalo?

Kniha ukazuje různé aspekty lásky, která má mnoho podob. Krásně popisuje, jak lidé neustále touží, váhají a trápí se. Vynořuje se spousta otázek jako - Hodíme se s partnerem k sobě? Je dotyčný pro mě dost dobrý jsem já dost dobrá pro něj? Palčivé otázky napadají všechny z nás. Protože - co by kdyby.

Autor poodhaluje první lásku, ale i tu spontánní, impulzivní, kterou zažijeme jednou za život. Aciman často používá řečnické otázky a zabývá se myšlenkovými pochody hrdinů více než na dialogy. Umí si hrát se slovy a dílo je tak poetické. Ukazuje rozdíl mezi milováním a zamilovaností, mezi poblouzněním i osudovostí. Bolest se zde mísí s nadějí.

Enigmatické variace toho nabízí hodně - touhu, překročení hranic, poblouznění, promrhané roky, intenzivní city, náhodná setkání, rozpustilé, škádlení, očekávání, loučení i shledání.

Ovšem příběh to není pro každého, já osobně si neustále k autorovi hledám cestu. Jeho díla jsou totiž hodně zaměřená na lásku a hodně intenzivní. Více než děj jsou pro Acimana důležité pocity a city. Dočkáte se tedy vylévání srdce, ale nedostanete žádný napínavý akční příběh, ale romanticky laděné vypravování v žánru LGBT. Autor je navíc dost otevřený, takže román je určený pro ty, kteří nemají předsudky.

 

Ukázka:

Proč by si mě měl pamatovat? Znal mě jako dvanáctiletého kluka, teď mi bylo dvaadvacet a měl jsem plnovous. A přece jsem za ty roky nezapomněl na tu sílící úzkost, jež se mě zmocnila pokaždé, když jsem se bál a zároveň doufal, že na něj na pláži nebo ve městě narazím. Nedoufal jsem ve skutečnosti, že právě to pocítím, až dnes ráno dojdu k jeho dílně? Ten strach, tu paniku, to stažené hrdlo jako kdysi, které mohlo uvolnit jen vzlyknutí a které se sevřelo, už když se na mě zadíval déle, než jsem mohl snést. Upřeně se dívá, až vás to rozčiluje a chcete si jen najít nějaké klidné místo, kde byste se mohl vyplakat, protože kvůli ničemu jinému, ani kvůli propadnutí ze zkoušky z latiny a řečtiny, ani kvůli tomu, že na vás někdo zle ječí, se necítíte tak zbitý a zničený. Všechno jsem si to pamatoval. Zvlášť tu touhu plakat a touhu vidět ho, protože to čekání a doufání bylo nesnesitelné, to, jak jsem si přál všechno na něm nenávidět, protože stačil jeho letmý pohled, a najednou jsem byl naprosto vystresovaný a nemohl jsem se usmívat ani smát a nic mi nedělalo radost.

 Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!