Lískový les

Lískový les je dobrodružným dílem opředeným řadou tajemství plný zlověstných příběhů s tajemnou atmosférou.  Tahle chvílemi temná kniha s mrazivými momenty je psána v mezích young adult a je tak stvořená pro mládež, která si nepotrpí na romantické slaďárny.

Althea Proserpinová - snílek žijící v ústraní v temném, hlubokém lese, má řadu fanoušků obdivující její dílo plné temných příběhů. Místo pobytu téhle hvězdy je opředeno tajemstvím, stejně tak kniha, která pozvolna mizela z pultů knihkupectví a nyní je jí nemožné sehnat. Altheina vnučka Alice je posedlá jejím hledáním, láká ji nejen samotná podivuhodná kniha, ale i babička, kterou nikdy neviděla. Žije jen se svoji matkou, s kterou cestují z místa na místo, protože je jim v patách smůla. Jednoho dne Alicina matka zmizí a hrdinka je tak nucena čelit minulosti a odhalit srdcervoucí tajemství. Lískový les si na ni už brousí drápy.

S nadšením a neutuchající vervou, které je schopné jen malé děcko, jsem prolézala skříně a pevně doufala, že v nich najdu tajné dveře vedoucí do pohádkové země plné mluvících zvířat a cukrátek rostoucích na stromech.

Důležitou roli hrají v knize mé oblíbené pohádky, které jsou zde skvěle zakomponované. Lískový les je vlastně fantasy příběhem, ve kterém se snoubí více dalších povídaček, legend a vyprávění.  V díle se objevují zlověstná znamení, neurčitá vodítka a čtenář neví, co si má myslet.

Tenhle magický příběh mě velmi mile překvapil. Mám ráda fantasy knihy, pohádkové příběhy, magii a netypické hlavní hrdinky (Alice se vymyká klasickým předlohám, je vzteklá, vzdorovitá a ukňouraná) a v Lískovém lese jsem tohle všechno objevila a ještě něco navíc – dusivou, tajemnou atmosféru s nečekanými momenty. 

„Neměla si někdy pocit, že celej tvůj život je jenom nějakej film, ve kterym hraješ svoji bezvýznamnou roli? Ztrácíš čas tím, jak to udiveně sleduješ a přesvědčuješ se, jak parádně ti to jde. A pak se jednoho dne probereš a docvakne ti, že všechno je to skutečný? To, co se ti děje, je doopravdy, a lidi kolem tebe taky a ty už to nemůžeš jenom sledovat, ale musíš najednou začít jednat?“

Autorka sice mohla některé skutečnosti lépe objasnit, mnohé scény byly trochu přitažené za vlasy a těžko uvěřitelné. Konec byl navíc poněkud uspěchaný a nedotažený. Mrzelo mě, že částem, na které se čtenář těší celou dobu, kdy se hlavní hrdinka konečně dostane do pohádkové říše, bylo věnováno na můj vkus málo času. Ale jinak šlo o napínavě zpracovaný příběh, z kterého chvílemi mrazilo. V knize je několik překladových chyb a chvílemi kniha působila chaoticky, ale i přes určité nedostatky se příběhu nedá odepřít jeho čtivost a poutavost. Já se do příběhu zcela ponořila a jeho čtení jsem si užila.

„Možná si myslíš, že máš pádnej důvod tam jít, ale věř mi – nic nestojí za to, co by tě tam čekalo.

Na zadní straně knihy jsou vyjmenovány tituly jako Harry Potter, Alenka v říši divů nebo Sirotčinec slečny Peregrinové, které mají navnadit čtenáře. Nejsem zastánce této reklamy, podle mě je snad lepší, když je kniha originální, než že je podobná jinému dílu. Každopádně v dnešní době je v podstatě každé dílo něčím inspirované, je těžké přijít s něčím zcela odlišným. Pokud jde jen o drobnou inspiraci (jako tomu bylo v tomhle případě), je všechno v pořádku.

Lískový les byl rozhodně nepředvídatelný, což se mi na něm velice líbilo. Absolutně jsem netušila, co mě čeká v další minutě. Jde o gradující dílo se zajímavým námětem.  Lískový les je skvělým společníkem na dlouhé zimní večery. Kdo má rád tajemné knihy, tak si určitě přijde na své. V knize se proplétají vzpomínky a časové dimenze. Je to čtivá jízda.

Ukázka:

V řádu několika sekund se to zvětšilo asi na velikost jestřába a zaútočilo to na onoho muže. Pták vztekle kloval svoji oběť do krku, ta brzy ztratila vědomí a zhroutila se na chodník. Dravec se usadil na mužově hrudi a doširoka roztáhl svá černá křídla. Bezděky jsem pohlédla na dívku v černém a jen taktak potlačila výkřik. V nastalé panice jsem drapla Finchovu ruku a naprosto ohromená sledovala odehrávající se podívanou. Katherininy černé vlasy získaly nadpozemsky rudý nádech a její mrtvolně bílá pleť byla najednou obyčejně lidsky růžová. Rty se jí skoro až komicky zkroutily a jizva téměř úplně zmizela. 

Hodnocení: 4,1/5

Velice děkuji Knihy Dobrovský za poskytnutí recenzního výtisku vydané v edici nakladatelství Omega!