čtvrtek 23. prosince 2021

Hrdin(k)a 21.století



Hrdin(k)a 21.století je prvotinou vydanou v roce 2020 českou mladou autorkou Ivetou Supovou. Jedná se krásně zpracované dílo menších rozměrů protkané několika ilustracemi, které se rozkládá na skoro sto stranách, autorka si opravdu dala záležet na grafickém zpracování.

Dílo je psáno lehce, vtipně, sarkasticky, ale nejlepší na něm je, že nese určité poselství. Jedná se o takový hravý styl psaní. V knize se objevuje například bio strava, fairtrade, lokální obchod, veganství, ekopohon, výpary, udržitelnost, klimatické změny, třídění, zerowaste aneb zamítni, co nepotřebuješ, zredukuj, zužitkuj, zrecykluj, zakompostuj. Rozhodně čtenáře čeká řada zajímavých témat.

V knize se nachází návod, který vyzývá k přečtení, zanechání stopy, ať už odpověďmi nebo zapsáním nějakým poznámek, či podtržením významných slovních spojení a posledním krokem, je předání či poslání publikace dál, ať otevře oči další duše.

Pomoc druhým. Každý správný hrdina po ní prahne. Proč? Není to proto, aby si dal na instáč srdcervoucí selfíčko v charitativním outfitu s berličkou v zubech a babičkou na klíně s jedním cílem – přinutit k pláči dojetím a následné soví bombardaci domu zamilovanými dopisy všechny právě menstruující ženy.

Dílo se zabývá hned několika problémy doby, autorka se v jednotlivých kapitolách vyjadřuje například k vděčnosti. Člověk by se měl radovat z maličkostí, hledat potěšení a prostě mít radost, že je na světě. Tímhle se já snažím řídit už delší dobu. Nebrat vše za samozřejmost, ale za dar. Zaujala mě i část o dobrotě/sobectví - dobrovolnictví, hledání smyslu života či pomáhání druhým. Ke zlepšení dne může pomoci úsměv, dobré slovo, drobnost, pohlazení, objetí či dobrý skutek.

Hrdin(k)a 21.století mě donutila zamyslet se nad závislostí nad chytrými telefony. Je smutné, že dnešní děti už si moc nechodí hrát ven na hřiště, ale radši hrají online hry, koukají na videa či chatují. Zasáhla mě i otázka šikany, na základní škole jsem si prošla složitým obdobím a člověk si často neuvědomí, jak jeho poznámky mohou druhého ranit. A mě osobně trvalo, než jsem přijala sama sebe i se svými nedostatky. Každý jsme originál a nesmíme se nechat připravit o sebedůvěru společností, které po nás chce, abychom byli superženami.

  • Na čem jsi závislák?
  • (na druhou stranu účtenky si to napiš, hrdě zrecykluj, až se toho zbavíš.)

Samostatnou kapitolou pro mě je konzumerismus – tedy tendence nadměrně nakupovat a hromadit předměty a prožitky za účelem zvyšování osobního štěstí, což se musím přiznat, je mým velkým problémem. Ráda nakupuji, dělá mi to radost, ale rozhodně bych se měla zamyslet nad tím, zda opravdu všechno potřebuji. Takže chci začít nakupovat s rozmyslem a nebýt tak nenasytná. Ale je mi jasné, že to bude obrovský boj, ale pokusím se na mém hromadění věcí zapracovat.

V závěru knihy nalezneme volné listy (prázdné stránky) určené pro poznámky čtenáře, pokud tedy má něco na srdci. Dílo obsahuje řadu básní a otázek, z nichž ta nejdůležitější zní - nechat vše při starém nebo s tím něco dělat. Navíc je zde hned několik doporučení od samotné autorky na pár dokumentů, které mají moc změnit u lidí pohled na svět. Například A Plastic Ocean – Oceán plastů nebo třeba Green Desert – Zelená poušť. Navíc jsou zde doporučovány i indiánské knihy jako je škola Malého stromu, Indiánská cesta nebo Jak žít dobře, zdravě a ekologicky šetrně.

Ta, která sebe ráda má, nenechá si od přírody zadek vymrskat. Radši ruku v ruce s ní kráčí, žádné pilule polykat neráčí. Místo nich do úst zdravou potravu vkládá, páč ví, že z ní tělo i nálada její se skládá.

Já osobně musím hrozně moc poděkovat autorce za poskytnutí tohoto recenzního výtisku. Poslala mi balíček, který byl popsán citáte z Atlasu mraků. Uvnitř se nacházel krásný náramek, adresovaný konkrétně mě a nechyběla ani záložka. Mohlo by se zdát, že jde o takovou jednohubku, kterou máte během chvíle přečtenou, ale já jsem dílo četla postupně a jednotlivé kapitoly jsem si kouskovala, abych se po jejich přečtení nad nimi zamyslela.

Ukázka:

Holka z města, přesvědčená, že svého budoucího prince na bílém koni v bílém bavoráku oslní leda v nejtrendovějším outfitu (nechtěj vidět) a s řádnou porcí paštiky (make-upu) na obličeji s cílem zneviditelnit to nejaktivnější sopečné pohoří na planetě. Přidej rovnátka a pubertální vlasorost (továrnu na olej) a máš i po těch posledních zbytcích sebevědomí. Útěchu jsem hledala všude kolem. Obchody byly jedním z míst. Aspoň malá dávka radosti denně. Jó, to byl matroš. Jen to vždycky nějak rychle odeznělo. No neva.

Ještě jednou moc děkuji samotné autorce za poskytnutí recenzního výtisku!!!! 

Žádné komentáře:

Okomentovat