neděle 26. prosince 2021

Obyčejné lhářky


 Obyčejné lhářky jsou ženským románem od Louise Guyové, což je australská spisovatelka, která dříve pracovala v marketingu, personalistice a filmové produkci. Nyní se již naplno věnuje své vášni a během šesti let napsala dvacet románů, což je úctyhodný výkon. Píše nejen pro dospělé, ale i pro děti. Žije s manželem a dvěma syny na pobřeží Queenslandu. Ráda vyráží do divočiny – třeba pozorovat klokany. Guyová má i spoustu dalších zálib například pluje na kajaku, plave, chodí na túry, provozuje horskou cykloturistiku a čte.

Hlavní hrdinky jsou obyčejné ženy. Manželky. Matky. Lhářky. Každodenní stres, neúspěchy a životní problémy je dostaly do pasti, z které neví, jak se dostat. A čím dál více se zaplétají do propletené sítě lží.

„Promiň. Mám dojem, že jsem ve stavu permanentního šoku nebo v nějakém divném snu. Nejdřív ty změny ve městě, pak naši coby podnikatelé a teď ten tvůj jiný stav. Mám pocit, že jsem v nějaké jiné rodině. Jak to, že mi nikdo neřekl, co je tu nového?“

Kniha nás seznamuje s dvěma hlavními protagonistkami – Emmou Wilsonovou a Lucií Andrewsovou. Tyto dvě zcela odlišné hrdinky, pocházející z rozdílných společenských vrstev i prostředí. Za normálních okolností by se nejspíš nikdy nepotkali a už vůbec by se neskamarádily. Ale hrou osudu se potkají na veřejně prospěšných pracích.

Emma je bohatá, okouzlující a znuděná. Má na první pohled vše, sexy manžela, luxusní byt, je zaopatřená, ale hrozně se nudí. Připadá si jako v kleci. Nemá práci ani děti a tak je neustále zavřená doma. Je takovou ozdobou, dokonalou hostitelkou, ale to ji nestačí. Bydlí v úžasném honosném sídle a může mít, na co si vzpomene. Ale chybí jí určité vzrušení, které nachází při krádežích zbytečných věcí. Adrenalin ji totiž dává pocit, že žije.

„Platila jste za toto zboží, paní Wilsonová? Pokud ano, ukažte mi prosím účtenku.“ Emma zavrtěla hlavou. „Ne, omylem jsem odešla z obchodu, aniž bych zaplatila. Bohužel mi neumožnili vyrovnat účet teď.“ „Prosím, vyprázdněte všechny přihrádky vaší kabelky.“

Její život je řízený, hlídaný a rutinní. Manžel má navíc složité rodinné zázemí, odstěhoval se a o příbuzných nechce o nich slyšet. Emma vše plně respektuje, ale tím se zároveň odcizila od té své a mnoho let neviděla příbuzné.

Lucie přišla o milovaného manžela a navíc má problémy s výchovou syna, který ji v nejmenším nerespektuje a stává se čím dál více problémovým. Navíc musí řešit nedostatek peněz. Berličkou se pro ni stává víno.

Městu je špatně z toho, že bohaté ženy jako vy mrhají časem policie i soudu. Bydlíte ve velkých domech, jezdíte v nóbl autech, máte kadeřnice, stylistky, kuchařky i uklízečky, a v důsledku toho nemáte co dělat. A nudu zaháníte tím, že kradete v obchodech. Nejenže tím krátíte majitelům obchodů a akcionářům zisk, ale obchody musí zvyšovat ceny, aby si vynahradily ztráty. To má dopad na pracující lidi, pro které je to tam pak drahé.

Společně strávené chvíle na veřejně prospěšných pracích hrdinkám otevřou oči. Člověk se více otevře cizím lidem, jelikož před blízkými se více stydí. Uvidí věci, které neviděly a především se rozhodnou změnit svůj život, který je nenaplňoval. Rozhodnou se postavit se čelem svým démonům. Autorka svým dílem upozorňuje na některé neduhy doby.

Dojemné, ale i zábavné čtení. Hravý příběh s veselou růžovou obálkou popisující životní karamboly a pády. Obyčejné lhářky jsou příjemnou oddechovkou vycházejícího z běžného života. Je to takový

skvělý relax. Děj je navíc jednoduchý, takže u něj čtenář nemusí moc přemýšlet, ale zároveň je zajímavý, takže udrží čtenářovu plnou pozornost. Jedná se o milé čtení, které sedne především dámám.

Ukázka:

Jan zaváhala, pak se sklonila a otevřela myčku. „Mám trochu starost o Noaha.“ „Proč?“ „Říkal, že vás tuhle večer stavěla policie, že se bál. Vždycky se leknu, když se děti něčeho děsí.“ „O nic nešlo. Jela jsem jen o trochu rychleji. A ten policista byl docela hodný, zvlášť na Noaha. Nevím, proč ti říkal, že se bál.“ Jan přestala uklízet použité nádobí do myčky a narovnala se. Zabodla oči do Lucie. „Nevyděsil ho policajt, ale ty.“ „Já?“ „Tvrdil, že ses na něho zlobila, než vás ten policajt zastavil, žes na něj křičela a ublížila mu.“ „Cože?“ Lucii vyhrkly slzy. „Já jsem mu neublížila. Zvýšila jsem na něho hlas, aby přestal vyvádět, to je všechno. Víš, že bych mu nikdy nic neprovedla.“ Jan se na ni mlčky dívala. „Jan, nikdy bych mu neublížila, to přece víš.“

Hodnocení: 3,4/5

Velice děkuji nakladatelství  Grada za poskytnutí recenzního výtisku!

 

3 komentáře:

  1. To nevypadá vůbec zle, až jednou nebudu vědět, do jaké knihy se pustit, možná tuhle vyzkouším :)

    OdpovědětVymazat
  2. Na knihu se nechystám, ale recenze je super. :)

    OdpovědětVymazat