úterý 1. prosince 2020

Láska ve světě lichých ponožek

Láska ve světě lichých ponožek je ženským románem, který vychází v oblíbené edici 7 lásky a napsala ho zručná francouzská autorka Marie Vareilleová, která se zaměřuje na romantické příběhy. Úspěch jí přinesl již její debut Můj život, můj bývalý a jiné kalamity. Autorka ráda čte, píše, nepohrdne dobrým vínem ani hořkou čokoládou.

Od autorky jsem četla již její předchozí román, který taktéž vyšel v edici 7lásky, nese název Někdy je hezké, že mě miluješ a tenhle dojemný, milý příběh jsem si okamžitě zamilovala. A proto pro mě bylo jasnou volbou sáhnout po autorčině dalším díle. Marie Vareillová dává svým knihám hloubku a podle mého názoru jsou tím nejlepším, co edice 7lásky nabízí. Protože nejde jen o prvoplánovou klišoidní romanci, ale Vareillová přidává ještě něco navíc a to čtenáře jistě mile překvapí.

Hlavní hrdinka se stěhuje do Francie, aby začala úplně od začátku. Potýká se s psychickými problémy a úzkostnými stavy. I přes velkou snahu nemůže v novém prostředí zapadnout a najít si práci. Finanční zásoby nejsou bezedné a tak se jako tonoucí stébla chytá a uvrtá se do podivného projektu na párování ztracených ponožek. Který hodlá po celém světě spojovat ztracené ponožky, aby už nikdy nemusely být sami. Takový absurdní obchodní záměr, ale Alice se vrhá na palubu rozjetého vlaku a doufá v lepší zítřky.

„Tedy, celý život žijete bok po boku se svou spřízněnou ponožkou, spolu jste prošly pračkami, sušičkami, spolu jste ustály nekalou konkurenci žabek, přežily léta zavřené ve skříních a… „Smradlavejch Teniskách?“ navrhne Reda.

Hlavní hrdinka utíká před minulostí.  Alice je uzavřená, úzkostná, zdrženlivá, rezervovaná osoba, která se kolem sebe vybudovala silnou zeď. Zraňující minulost ji drtí jako ostnatý drát a kvůli ní nemůže normálně žít.

Láska ve světě lichých ponožek je kniha s pomalejším rozjezdem, od které čtenář ale ve výsledku dostane více, než očekává. Jedná se o čtivý, chvílemi melancholický, dojemný, příběh o sourozenecké lásce a vyrovnávání se se ztrátou.

Nejedná se o typickou oddechovka, i když se v začátku příběh tváří jako klasická romantická kniha pro ženy, nenechte se zmást. Promění se v dojemnou smršť plnou překvapení. A přinese s sebou silný emotivní zážitek. Je to dílo, o kterém budete po dočtení přemýšlet, protože toho v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá.

Dílo oživují textovky, deníkové zápisky z dětství hlavní hrdinky, které přibližují dětství Alice a Scarlett. Dvě sestry, každá jiná, ale drží při sobě  – Alice je prvorozená a vychvalovaná, vždy ji rodiče nadržovali a pak je tu Scarlett, kterou vlastní matka považuje za nehodu. Stala se z ní potížistka a rebelka.

„Čísla mám ráda, protože mluví jasně. Matematická rovnice nedává žádný prostor náhodě, štěstí nebo něčemu nepředvídatelnému. Žádné zklamání, jen jediný možný výsledek. Čísla vlastně vždycky říkají pravdu.“

Taktéž hudba v příběhu hraje důležitou roli a tak na úplném konci autorka přidala čtenářům seznam geniálních písniček, které začínají pomalu a pak se zrychlí.

I když mi v začátku trvalo se sžít s úzkostlivou hrdinkou trpící obsedantně kompulzivní poruchou, kterou trápí záchvaty paniky, během pár kapitol mě její nelehký život uhranul. Příběh postupně přibližuje různé roky. Odhaluje hrdinčinu minulost a i to jak ovlivnila přítomnost. Jsou odkrývány pomocí zápisků z diáře od roku 2011 do roku 2012. Opravdu povedené, silné, dojemné dílo, které na čtenáře jednoznačně zapůsobí.

Ukázka:

Fáze číslo 1: Dny, které následují po plánovaném pracovním milování, jsou jedna dlouhá kalvárie, kdy za spermii prožívám její závod na cestě k mé děloze. V duchu ji povzbuzuju mocnými pokřiky jako nějaká ujetá roztleskávačka a představuji si, jak sebou mrská se startovním číslem 1 na zádech a bravurně vybírá zatáčky, aby předběhla všechny kamarády ze třídy. Mezitím si moje nemožné vajíčko s přihlouplým úsměvem hopsá vejcovodem a hledá spřízněnou spermii, ale nejspíš se mu na ni nepodaří nikdy narazit

Fáze číslo 2: Vymýšlím si nevolnost, únavu, bolestivé vazy a půlnoční chutě na čokoládový fondán se šlehačkou (uznávám, že ten poslední bod nemusí být nutně nezvratným důkazem těhotenství. Která normální bytost by skoro pořád neměla více či méně intenzivní chuť na čokoládový fondán se šlehačkou?).

Fáze číslo 3: Jsem přesvědčená, že jsem těhotná, jsem protivná na Olivera (to hormony), jím za čtyři (pro případ, že by to byla trojčata) a přestávám si kupovat tampony (na příštích devět měsíců je určitě nebudu potřebovat), to vše do chvíle, než si udělám těhotenský test den před datem pravidelné menstruace (na kterou, sakra, už nemám tampony).

 Hodnocení: 4/5

Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!

2 komentáře:

  1. Z téhle knihy jsem byla nadšená. Nečekala jsem to a o to víc mě obsah knihy dostal. :)
    Pěkná recenze.

    OdpovědětVymazat