Hned v úvodu poznáváme zlomeného válečníka Nerghana dříve hrdého a uznávaného po celé říši. Mohl být symbolem pro znovuzrození minotauřích hodnot, ale propadl pomstě. Už se necítí být hrdinou, má v sobě jen obrovskou zlost. Během svého běsnění nalezl v domě zrádce malou minotaurku zraněnou a zesláblou. Zželelo se mu ji a vzal ji s sebou. Ona k němu vzhlíží a stal se jejím vzorem. I když si to v jeho rozpoložení možná nezaslouží, jelikož se upnul k likvidování svých nepřátel.
"Můj otec vždycky říkával, že legendy jsou bohatstvím každého národa," prozradil jí jednou u ohně. "Prý se v nich skrývá odvěká pravda, moudrost a ponaučení."
Čtenáři postupně poznávají mladého hrdinu a zjišťují, co ho přivedlo na scestí. Nerghan býval čestný, oddaný a nejlepší bojovník v celé říši. Býval hrdý na svou víru, která tradiční zákony považovala za zkostnatělé a toužil po jejich změně. Nerghan se pyšnil silnou osobností - vyložený vůdce, který měl obnovit zašlou slávu minotaurů. Na jeho bedrech mu ležela záchrana národa, ale osud si pro něj připravil tvrdou zkoušku.
Autorka dílo pojala jako poctu fantasy devadesátých let, na kterých autorka vyrůstala. Není to vyloženě moderní příběh, založený na akci. Zuzana Hartmanová si vybrala netradičního hlavního hrdinu, toho na okraji společnosti, který měl zachránit svět, ale ten si s ním tvrdě pohrál. Minotauři se u autorky objevili již v dílech Noční labuť a Perutě noci.
Nerghanova neochvějná víra v jejich konání byla tím, co sigurovi dávalo naději, že jejich národ dojde dřívější velikosti - že povstane z popela do úsvitu nové éry.
Kniha má přes 340 stran a je složená ze čtyř zpěvů, čtyř meziher, předzpěvu a dohry, navíc jsou uvnitř úryvky z básní i refrémy písní. Nechybí ani mapa celého Accadu, která je netradičně umístěná na konci knihy. Autorka si pro čtenáře připravila i něco navíc - bonusové materiály jako je soundtrack ke knize, ilustrace, zákulisní informace o příběhu či více o minotaurech a jejich kultuře.
Líbí se mi, že autorka minotaurům stvořila vlastní kulturu, tradice, zákony i hierarchii. Minotauři jsou čestní, silní, paličatí, odhodlaní, houževnatí a zdatní bojovníci. Nemají pochopení pro slabost, nikdy nebrečí. Odmalička jsou trénovaní, aby vyhrávali v soubojích, tam získávají čest, slávu i úctu. Bojují s lidmi, jako národ se blíží k vymření. Jestli se nezmění zajeté pořádky.
Kniha na mě působila až bezútěšně, dopředu víme, jak to s hrdinou nakonec dopadne. Takže je to smutné čtení. Příběhu se nedá upřít, že v čtenáři dokáže vzbudit emoce. Mně osobně mnohokrát ukáply slzy. Především u násilí na dětech - z toho je mi vždycky nesmírně úzko.
"Dojít věčné slávy čestnou smrtí v bitvě je vše, co si každý minotaur přeje." "Skutečně? Nechtěli by spíš dožít se svými rodinami?" opáčil Nerghan. "Neopakují všichni slova o čestné smrti jen proto, že se to od nich čeká? Co když to tak v hloubi srdce doopravdy necítí?"
Pro mě jde o první knihu od autorky. Líbilo se mi, že vytvořila originální magický svět nesoucí název Accadu plný bojujících minotaurů, ve kterém dochází ke střídání časových rovin. Vždy na začátku dlouhých částí je napsáno místo, kde se koná děj a datum, aby se čtenář mohl zorientovat v ději. Vracíme se do minulosti a sledujeme, jak se vše postupně skládá do jednoho celku.
Kosti pod mechem jsou povedenou českou fantasy, která určitě zaujme svoji obálkou. K protagonistům jsem si chvíli hledala cestu, ale brzy jsem se začetla. A mnohé části byly opravdu emotivní. Nejzajímavější pro mě ovšem byla samotná kompozice, která nahodile doplňuje kousky informací dohromady, aby na konci vše zapadlo na své místo. V téhle hrdinské fantasy se hodně bojuje, romantická linka je tu úplně okrajově. V ději se setkáme se zradou, legendami, rituály, nepokoji, tajemstvím a svoji velkou roli hraje i vyhnanství. Je to temné a šokující vyprávění, které bude mít pokračování.
Ukázka:
Chápal, že se stal dívčiným vzorem - naplňovalo ho to pýchou i obavami. Jenže Una byla tak nevinná, tak tvárná... Těšilo ho, že může někomu předat svou vizi světa - takového, jaký si pamatoval, jaký by podle něj měl zase být. Až příliš si uvědomil, co tím způsobil, udělal z dívky svůj odraz, a tím pádem vyvržence - někoho, koho současný svět už nepřijme. Una se něj příliš upnula. Ovšem Nerghan musel připustit, že je to vzájemné. Připoutal ji k sobě zcela záměrně. Nalhával si, že je to tím, jak je šikovná a jak mu pomáhala, ale pravda byla daleko jednodušší: Una dokázala mírnit jeho bolest.
Hodnocení: 4/5
Velice děkuji nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku!
To vypadá zajímavě
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsem začala více číst české autory. :)
Vymazat