Ocelová liga

 Ocelová liga aneb Vítejte na Akademii smrtících umění je fantasy od české autorky Adély Rosípalové. Která kromě toho, že odmalička píše, ráda čte, výletí, hraje na klavír, nebo kouká na animáky. Autorka na poli literární tvorby není žádným nováčkem a její díla Lásky čas nebo Zlomky nekonečna si mnozí čtenáři velmi oblíbili.

Tentokrát se dostáváme do smyšleného světa Daecie složeného z pěti svobodných republik. Kde na neutrálním místě a v utajení sídlí Akademie smrtících umění. Vychovávající elitu národa, ty nejlepší diplomaty, špióny, obránce, ale i zabijáky. Je velkou ctí zde studovat a studenti po celý rok pilně sbírají body z různých předmětů, ať už je to šerm, lukostřelba, chemie nebo třeba box. Procházejí tvrdým výcvikem a na základě umístění v ligách dostanou adekvátní zaměstnání. Vrcholem celého studia je Ocelová liga, ale ne všichni se dostanou k vytouženému cíli.

."Především vám chci připomenout, proč tu jste vy. Za co tu jste. Nevím, kdo z vás měl motiv k její vraždě, zda je Lattara nechtěnou obětí, nebo to byla vina situace, či cokoli jiného. Je mi jasné, že to byl někdo z vás."

Já osobně mám ráda knižní trend dark academia (tedy akademické prostředí s ponurou atmosférou) a těšila jsem se na další temné a mystické fantasy navíc s detektivní zápletkou. Obálka se nadmíru povedla, je vážně podmanivá a anotace mě nalákala. Těšila jsem se, až si přečtu o partě zabijáků v nelítostné škole, kde se bude bojovat, intrikovat a zabíjet. 

Nápad (se v autorčině hlavě zrodil v roce 2016 při poslechu skupiny Dymytry a dokonce dvě kapitoly z knihy se jmenují podle veršů z jejich skladeb) i svět mi sednul. Ani mi nevadilo, že se autorka rovnou vrhla do děje bez úvodního vysvětlování. A společně jsme byli ihned součástí vyšetřování a hledání viníka. Jelikož během slavnosti Ersity zemřela studentka posledního ročníku Livia Lattara. A vrah se stále ukrývá mezi studenty a uniká spravedlnosti.

Možná proto tolik nesnáším nevědomost. Aspoň teď to všechno můžu mít pevně ve svých rukách, když už mi minulost proklouzla mezi prsty.

Bohužel jsem se musela hodně soustředit a snažit, abych se rychle vyznala v neotřelých jménech a neobvyklých přezdívkách. Ze začátku jsem se tedy v ději ztrácela, pak se točil kolem vztahů a upadala akce. Celkový zážitek z knihy velmi vylepšil překvapivý konec. Který jsem nečekala a přinesl vítané zpestření a vzpruhu. Ale zanechal ve mě otázky.

Příběh byl místy uspěchaný, jindy vleklý, chvílemi brutální, ale hlavně se točil kolem hlavního hrdiny Vituse Asadera, který si liboval v bolesti, zažíval utajený vztah, nepamatoval si svoji minulost a hledal odpovědi. Dílo má méně než 300 stran. Ale většinu prostoru dostávají vztahy na úkor akci. Myslím, že potenciál tentokrát nebyl úplně naplněn. Vůbec by nevadilo rozvést vyšetřování, zaměřit se víc na nebezpečné úkoly či předměty ve škole. 

Jedná se o samostatný román inspirovaný světem  starověkého Říma s prvky LGBTQ+. V díle nechybí sexuální scény, paranoia, podezření, konspirační teorie, obviňování, tajemství i nebezpečí. Ať už mám k Ocelové lize jakékoli výhrady, nelze ji upřít, že díky šokujícímu konci o příběhu přemýšlím ještě teď.

Velice děkuji Humbook blogerům a nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku!