Můj brácha se jmenuje Jessica

Můj brácha se jmenuje Jessica je knihou pro mládež vydanou nakladatelstvím Slovart pod značkou booklab. Jde o originální a nevšední námět zabývající se sexualitou a problematikou genderu.

Tuhle knihu má na svědomí John Boyne tedy autor bestselleru Chlapec v pruhovaném pyžamu. Tenhle irský spisovatel napsal i Historii samoty, Skrytou zuřivost či Žebřík do nebe. Mnohdy píše o tématech, které úplně nezná, ale díky spisovatelské roli se o nich mnohé dozví. Skrze tvorbu poznává a snaží se porozumět. Často píše o osamělých a izolovaných dětech, kteří touží někam patřit. Sám autor zažil strach z reakce okolí. Bál se přiznat, že je gay. Zážitky z vlastního dospívání promítá do svých děl, která odkrývají lidská trápení.

Knihu s podobným tématem jsem ještě nečetla, a proto jsem se na samotný transgender příběh hodně těšila. Zajímalo mě, jak si autor s tímhle citlivým tématem poradí a jak ho předá čtenářům. A rozhodně jsem nebyla zklamaná.


A když řekla transgender, udělala prsty ve vzduchu uvozovky. „Ve skutečnosti se prostě jenom snažíš být odlišný, padělat vlastní identitu. Teenageři to dělají v jednom kuse. Když já byla v tvém věku, tvrdila jsem, že chci být soukromý detektiv, jednoduše proto, že jsem přečetla příliš mnoho knih od Nancy Dreweové.“

Jason byl velký brácha Sama, jeho skála, vždy ho chránil a staral se o něj. Byl nejlepší z fotbalového družstva, všemi oblíbený a chodil s tou nejhezčí holkou ze školy. Ale pak se své rodině začal odcizovat, změnil se, začal být tajemný a nedůtklivý. Tížilo ho jedno velké tajemství, které už déle nechtěl držet v sobě a tak ho vypustil na světlo. Jason se přiznat, že cítí, sám sebe vnímá jako dívku. Pro všechny to byl obrovský šok. Rodiče se rozhodli nově vzniklou situaci vyřešit tím, že ji vytěsní a schovají se před pravdou a budou dělat, že neexistuje. Objevil se strach o reputaci, co by na to řeklo okolí. Jak by vše ovlivnilo rozjetou kariéru. Čtenář tak sleduje, jak se všichni hrdinové po svém vyrovnávají s novou skutečností.

Vypravěčem je Sam tedy mladší bratr Jasona, který se necítí v klučičím těle sám sebou. Nevšedně zvolený mladý hrdina vypráví příběh ne z pohledu člověka potýkající se ze změnou pohlaví, ale z pohledu nic netušící rodiny. Prezentuje pocity zmatku a šoku. I blízcí takového člověka jsou ovlivněni a musí se vyrovnat s novou situací. A každý to dělá po svém.
Kniha je psána s citem a Boynovi se povedlo, že děj je autentický a mnohdy velice dojemný. Autor ví, jak zahrát na city čtenáře a díla z pohledu malých kluků mu opravdu jdou. Příběh je to poměrně krátký a zabírá jen deset kapitol. Ovšem autor v nich obsáhl vše potřebné a dílo tak není ani nijak uměle natahované, naopak je čtivé a poutavé.

„A když říkám, že si o tom promluvíme, až se vrátím, chci tím říct, že se o tom nikdo z nás do konce života už ani slovem nezmíní, rozumíte?“

Sam je ještě dítě, ale vnímá, co se kolem něj děje. Na vlastní kůži zažívá šikanu ze strany spolužáků. Kvůli bráchovi se mu smějí. Je terčem posměchu a přitom vnímá, že to není jeho vina. Je zmatený a stejně tak Jason, který bojuje se svými vnitřními démony. Navíc lidé dokáží být krutí a tak se roznášejí drby, fámy a hrdinové narážejí na nepochopení.

Lidí, kteří se potýkají s podobnými problémy je mi opravdu líto, protože i když je dnešní doba brána za pokrokovou, tak se najdou zpátečničtí lidé, kterým předsudky zatemnily mozek. Nejen díky tomu se mi příběh zaryl do srdce, nic podobného jsem dosud nečetla a bylo opravdu zajímavé podívat se pod pokličku tohoto tématu. Je zde krásně popsaná touha být tím, čím chcete, touha zapadnout, někam patřit a nevybočovat z davu.
V knize Můj brácha se jmenuje Jessica se setkáváme s předsudky, frustrací, pohrdáním i nepochopením okolí. Důležitou roli hraje strach - z toho se svěřit, z reakce okolí, z neznámého.

Ukázka:
„Narodil jsem se jako kluk, ale vždycky jsem si říkal, že někdo udělal chybu. Bůh nebo tak. Jako by to tělo, které mám, nebylo to, které bych měl mít. Pravdou je, že jsem si vždycky myslel, že jsem ve skutečnosti holka. Celý život jsem v sobě ty pocity potlačoval a až do nedávna jsem o nich s nikým nemluvil. Myslím, že jsem měl strach. Strach z toho, co by to mohlo znamenat. Ale teď už z nějakého důvodu žádné obavy necítím. Chci tomu rozumět. Chci přijít na to, jak být to 'já', které si myslím, že jsem, a chci mít možnost žít takový život, jaký bych měl žít.



Hodnocení: 4,4/5

Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!