Moje neuvěřitelné sestry

 Moje neuvěřitelné sestry jsou ženským románem z početné edice 7lásky. Příběh o letním rodinném sídle, o setkání v Provenci, lásce, slzách i smíchu pod jednou střechou sepsala Adèle Bréau francouzská novinářka, spisovatelka a blogerka. Vystudovala literaturu a nyní zastává pozici šéfredaktorky internetového magazínu pro ženy Terra Femina. Dohromady sepsala již třináct románů, z toho tento je první, který se dočkal českého překladu.

Dílo vypráví o rodinných vztazích a třech odlišných sestrách – Mathildě, Violettě a Louise, které se svou matkou a svými dětmi tráví společně léto. Tentokrát to bude první rok bez otce, který se odstěhoval k milence. Tudíž dochází ke zcela nové neočekávané situaci, s kterou se všichni vypořádávají po svém. A na povrch postupně vyplouvají i ta nejhlubší tajemství.

Radost ze setkání se sestrami se nevyhnutelně mísí se zakrývanou bolestí, která ji zachvátí pokaždé, když je zmínka o minulosti, zatímco všechny urputně hrají roli, která je jim přiřazena.

Kniha je vyprávěna z pohledu hlavních hrdinek příběhu, vedle sester se této role ujímá i Jeanne – matka dívek, která nyní prochází krizí, po mnoha letech manželství, ji opustil manžel a odešel za její nyní bývalou kamarádkou. Tato zrada ji velice zasáhla a bolí ji srdce. Na druhou stranu Jeanne nyní získala nově nabitou svobodu. Dříve se cítila odstrčená, neměla čas na sebe, byla především matkou a manželkou. Nyní chce začít znovu a podle svého.

Louisa nejmladší z dívek se nikdy neodstěhovala z rodného kraje a liduprázdného města a zůstala tak na blízku rodičům. Je obětavá, ctnostná, starostlivá ošetřovatelka, o kterou má okolí strach, co se týká milostného života.

Violetta je rozvedená žena, která si prošla terorem. Nyní se s bývalým manželem handrkuje o společnou dceru. V rodině patří za intelektuálku, která se rozhodla začít najednou podnikat a dělat s keramikou, což ji naplňuje.

Mathilda je despota, která si zakládá na řádu a řízení. Ze sester je nejhezčí a je považovaná za svůdnici. Všichni se jí bojí, potrpí si na svoji vizáž i luxus. S manželem si žijí v pohodlí se dvěma malými dětmi.

Nikdo ji nedokáže rozhodit tak jako její sestry. Starší sestry, její hrdinky z dětství, idolky, bez nichž by byla zcela jistě jiná, než jakou se stala, i když si mnohokrát říkala, jestli jí jejich rady a výtky nejsou spíš ke škodě.

Příběh je navíc ozvláštněn o pohled Clarrisi, což je dcera Violly, tudíž je čtenáři nabídnut dětský pohled na celou situaci. A autorka nám zprostředkovává, jak děti vidí problémy dospělých.

Na příkladu tří sester je krásně vidět, že každý projevuje lásku jinak. Při čtení máme možnost nahlédnout do různých životních příběhů. Lidé si často své trápení nechávají pro sebe, nejsou k sobě navzájem upřímní a tají svá nejhlubší tajemství místo toho, aby se svěřili. Dílo ukazuje, jak mocná je opora rodiny, jak se člověku uleví, když se svěří se svým trápením.

Moje neuvěřitelné sestry nabízejí i ukázky z minulosti a ukazují vzpomínky na dětská léta. Vidíme, co se v průběhu let změnilo a co zůstalo naopak stejné. Sestry Carpentierovi sice mají odlišné povahy i názory, ale spojuje je sesterské pouto. Dílo přináší sounáležitost, úzkost, rozbouřené vztahy, závist, neshody, jízlivé poznámky, ale i lásku.

Rodinný příběh, který rozesměje i dojme. Jedná se o letní odpočinkové nenáročné čtení. Ženský román o jednom společně prožitém létě a několika skrývaných tajemstvích. Dílo nabízí témata jako

sexuální orientace, první láska, domácí týrání, ponižování, sebeúcta, nevěra, otázky zdraví. Prostě takový mix lidských problémů.

Ukázka:

Violetta se sice může každý den radovat, že nadobro skoncovala s Michelem, ale stejně si nemůže pomoct, když je řeč o téhle nové rodině, kterou tak rychle dokázal vytvořit, prožívá něco, co nedokáže pojmenovat. Žárlivost to být nemůže, už ho nemiluje. Hrdost? Nesmyslná touha udržet netknutou pošetilou vášeň, která je zanesla tak daleko? Zármutek, když vidí, že musela v životě obrátit list, uvědomění, jak čas nelítostně plyne a odnáší tělesná potěšení a brblání novorozeněte? Clarisse bude dvanáct let. A když se jednoho dne, když vesele plnily myčku, jakoby nic zmínila o existenci Maryline, Violetta překvapivě zapomněla na minulost. Na křik, na knedlík v krku, když se v zámku otočil klíč, na zastřený pohled a nepovedený vtip, který sloužil jako záminka pro výčitky, pořád ty samé, na otázky, které nechápala, točila se jí z toho hlava, na touhu, aby to už skončilo, aby se bouřka vzdálila, protože když se bouře uklidní, obecně to znamená, že je už pozdě.

Hodnocení: 3,7/5

Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!