Silvye a Nick se potkávají v letadle. Dívka využije chvilkového rozptýlení a ukradne Nickovi z ruky hodinky. Ten se jí pomstí a přímo před nosem ji přechytračí a převezme její rozjetou akci. Nemají se v lásce, ale dohromady je svolá společná zakázka. Oběma je nabídnuta zajímavá nabídka skvěle finančně ohodnocena, jelikož půjde o složitý případ. Za úkol mají najít tajný deník Giacoma Casanovy tedy velké legendy. Společná práce se ani jednomu z nich nezamlouvá a tak kují pikle, jak se jeden druhého zbaví. Bojují mezi sebou a předhánějí se. Zdá se, že spolu nemohou spolupracovat, jelikož jsou příliš rozdílní.
Tanga by měla být zapsán jako metoda mučení genitálií na černou listinu porušování lidských práv. Jednou jsem slyšela nějakou dívku říct. „Mám ráda tanga, protože jsou pohodlná.“ Lhala. To vím jistě. Nikomu nemůže být pohodlné mít mezi půlkami nitku.
V ději se střídají dva vypravěči, kteří žijí podovodem - Nick Montecristo a Silvye Coreauová, tedy zcela odlišné osobnosti. Silvye je svůdná zlodějka s velkým nadáním pro jazyky, je to polygotka, která krade, aby splatila dluhy, a často k tomu využívá svoji vizáž. Neomylnému, chladnému, odvážnému, zásadovému puntičkáři Nickovi se povedlo utéct z vězení a teď se skrývá před zákonem. Všechny si drží od těla a práce je pro něj vším. Rád je v akci a má vše promyšlené, navíc je znalcem umění. On je systematický, pozoruje, sbírá a vyhodnocuje informace a věci promýšlí. Ona je nepředvídatelná a často improvizuje.
Mezi těmito dvěma protagonisty od počátku jejich seznámení sice přeskočila jiskra, která přešla v plamen. Přesto mezi oběma probíhají neustálé provokace, podrazy, škádlení, flirtování a není nouze ani o různé dvojsmysly či narážky. Spojuje je neodolatelná přitažlivost, propadají jeden druhému, a přesto se chtějí podvést. Bojí se překročit hranice a zbourat své ochranné zdi. Jeden druhého fascinují a zároveň děsí.
Součástí příběhu jsou i sepsaná pravidla zloděje, tzv. Desetaro, kam se například řadí Nenechat se zatknout, nebo v horším případě zabít, pamatovat si detaily, rozptýlit pozornost a především Nikdy se nezamilovat. Hrdinové se dříve tímto seznamem striktně drželi, ale jejich vzájemné shledání všechno změní.
„Co bych té ženě řekl? Něco jako: Ahoj, já jsem Nick Montecristo, mé skutečné jméno se nikdy nedozvíš. Nebudeš vědět, odkud jsem nebo kam jdu, a s největší pravděpodobností zítra zmizím a nebudu ti moct říct proč, pokud nechceš strávit zbytek života ve vězení s nejvyšší ostrahou. Chceš se mnou žít?“
Autorka na konec knihy přidala tipy na filmy. Felicia Kingsley doporučuje například Chyťte zloděje, nebo Benátky, měsíc a ty. Musím připustit, že žádný zmiňovaný film jsem neviděla, za to mám pár oblíbených písní, které autorku provázely psaním příběhu, řadí se k nim například Britney Spears – Toxic, Harry Styles – Kiwi nebo Ava Max – Torn.
Tohle dobrodružné dílo se částečně odehrává v Benátkách a přináší konspirační teorie, cestu za pokladem a především nebezpečí. Kvůli deníku půjde hrdinům o život. V knize je zmíněna i Česká republika a to konkrétně Duchcov, kde přebýval samotný Casanova.
První pravidlo nezamilovat se je svižným románem určeným převážně ženám. Nejde o žádné přelomové ani překvapivé dílo, které vám utkví v paměti. Bohužel mě osobně příliš nenadchlo. Je to takové klasické romantické vyprávění protkané napětím a dobrodružstvím. Jednoduchý oddechový příběh o dvou podvodnících, které to k sobě přitahuje, i když tomu vzdorují.
Ukázka:
„Tys mě využil. Vzal jsi mi klíčky, když jsem ti tančila.“ „Využil? Tomu vážně nemůžu uvěřit! Ten tanec na klíně mě stál pěkných tisíc liber!“ Nejlépe investovaných tisíc liber v mém životě, ale to jí tak budu říkat. To určitě. „Kazíš mi večer,“ sykne netrpělivě. „Já? To ty jsi ho zkazila mně. Měl jsem dnes večer zaručeně úspěšné rande se sladkou společnicí, ale kvůli tobě jsem tam nešel.“ „S kým?“ Ta potvora si ještě vyzývavě zkříží ruce na hrudi. „S tou polívkou z pytlíku, tou letuškou?“ Její poznámka mi vyrazí dech. Polívkou z pytlíku? „Nijaká, bez chuti, bezbarvá, vlažná, typická nemocniční strava, co zažene hlad, ale nepochutnáš si. Samé vzdychání a obdivné pohledy,“ prohlásí. „Škoda, vypadal jsi jako někdo s vyššími nároky, rozhodně ne ten typ, který se spokojí s první, která mu padne k nohám.“ „Žárlíš?“ provokuju ji a udělám krok směrem k ní. „To by se ti tak líbilo. Někdo jako já je mimo tvoje možnosti.“ „Jestli dovolíš, sám vím nejlíp, co je v mých možnostech, a co ne.“
Hodnocení: 2,8/5
Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!
Žádné komentáře:
Okomentovat