Libby McKenzieová se po letech vrací do svého rodného města. Zažila v životě velké ztráty a bolesti a nyní si potřebuje zahojit své rány. Hrdinka je svatební fotografka a její práce ji tentokrát zavede do dlouho uzavřeného historického sídla Woomort. Jeho majitelka se rozhodla usedlost zrekonstruovat a opravit. Libby tak dostala nabídku spolupráce. Hrdinka postupně zapadá do nové komunity, místní si ji brzy oblíbili, ale někteří až podezřele moc.
„Bojíš se zapustit kořeny.“ „Už jsem je jednou zapustila, vzpomínáš? Nikdy ale nerostou moc hluboko.“ „Mohly by, kdybys jim v tom nebránila.“
Libby dlouho nemá odvahu se postavit tváří tvář pravdě a oddaluje pátrání v otcově pozůstalosti, aby nalezla své pravé kořeny. Nakonec nalézá dopis, který vše změní. Hrdinka byla adoptovaná a doposud neznala totožnost svých biologických rodičů.
Autorka své dílo opět zasadila do její milované Virginie, kulisou se stává venkovské sídlo s nádhernými zahradami, kterému dominuje skvostný skleník, na kterém se podepsal zub času. Autorka použila budovu plnou mnoha vzpomínek se silnou rodinnou historií. V závěru nechybí recepty, tentokrát na sladké. Zjistíme zde postup na pečení koláče z podmáslí, citrónového či šachového koláče nebo výrobu Glazurové polevy.
„Někdy člověk nemá na
výběr mezi tím, co je správné a co špatné. Občas si musí vybrat to nejlepší z
nejhorších řešení a doufat, že to dobře dopadne.“
Minulost se tu střídá s přítomností. V knize skáčeme v letech. Sledujeme události roku 1943, které byly poznamenané válkou, rok 1994, ale i současnost roku 2020. Opět je zde propletená a zamotaná rodinná historie, která čeká na své odhalení.
V části z minulosti poznáváme statečnou Sadie, která se skrývá před zákonem, jelikož je hledaná pro vraždu. Čtenář postupně zjišťuje, jaké skutky vedly k této nehodě. Dívka neměla lehký život, pocházela z chudých poměrů a byla považována za problémovou dívku ze Zapadákova. Ovšem bohatá panička Olivie, která žije v zlaté kleci, v ní spatřuje spojenkyni a přátelskou osobu. Ale nečekané události změní oběma ženám osud.
Staré sídlo je příběh o krásném starém domě a zarostlém skleníku, ve kterém se odkrývají mnohá tajemství. Hrdinka, která se po letech vrací do rodného města, nezná otce a tak pátrá po svých předcích a zabydluje se v novém domě.
Skleník byl postavený
proto, aby přinášel plody. Ale tím, že byl tak dlouho zanedbaný, už dávno žádné
plody nedával a stal se jen prázdným reliktem z minulosti, se kterým bude víc
starostí, než je záhodno.
Staré sídlo je opět skvostný ženský román z pera Mary Ellen Taylor, která má talent popisovat velice zajímavé příběhy, které mají hloubku. Jedná se o ideální oddechové čtení, příběh je opravdu poutavý a čtivý. Dojemné, romantické a milé čtení o hledání pravdy, smyslu života a složitých rodinných vazbách.
Nedávno jsem četla i další román od autorky a to Dům v zátoce, který vypráví o nečekaném dědictví, kdy dívce připadne bývalý lovecký zámeček. Oba příběhy jsou skvostné a je těžké vybrat, který byl lepší. Jedno vím ale jistě, moc ráda bych se pustila do čtení dalších autorčiných děl.
Ukázka:
„Vy se o Woodmont
staráte už tolik let?“ Elaine pokynula rukou ke dvěma bílým houpacím křeslům,
na která se obě usadily. „Prarodiče mi to tu odkázali, když mi bylo asi jako
vám, možná jsem dokonce byla ještě mladší. Tahle usedlost se vždycky převáděla
na nejstaršího z další generace, v té době jsem však byla jediná, kdo z Carterů
zbyl. O zahrady v té době pečoval otec Ginger, a když začal být nemocný, neměla
jsem to srdce ho příliš zatěžovat. Dělal toho čím dál méně, a když zemřel, už
jsem ho nikým nenahradila. Několik let jsem nečinně přihlížela, jak to tu
příroda postupně ovládá.“ „Dnes vypadají zahrady úžasně.“ „za to můžu poděkovat
Coltonovi. Když mi před dvěma lety zavolal a zeptal se mě, jestli bych pro něj
neměla nějakou práci, vytrhl mi trn z paty.
Hodnocení: 4,4/5
Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!
Žádné komentáře:
Okomentovat