Ročenka

 Ročenka je další knihou pro mládež od plodné autorky Holly Bourne, která se živila jako vztahová poradkyně, takže své poznatky vtiskla do tohoto díla a příběh tedy vychází ze skutečného života a ukazuje několik problémů doby, a možnosti jak se s těžkostmi vypořádat. Autorčiny příběhy sebou nesou určitá poselství a hlavně poukazují na fakt, že nikdo není sám a nemusíme se bát svěřit se. Autorka napsala skvostnou sérii Klub odložených holek nebo román To se může stát jen ve filmu či Místa, kde jsem plakala.

Jedná se o samostatný příběh plný pomluv, drbů, šikany, dramatu, ale i traumat. Jsme svědky mnohých odporných činů, které si dělají spolužáci navzájem.

Tohle vám nikdo neřekne, ale dát někomu najevo, že vás nezajímá, je jedním z nejmocnějších způsobů, jak ho ranit. Bolí to o to víc, že to děláte nevědomky. Pokud někoho nenávidíte, svým způsobem k němu něco cítíte. Pokud vám někdo ubližuje úmyslně, minimálně máte jistotu, že ho zajímáte dost na to, aby si vás všiml a cíleně vás mučil. Ale nezájem… nezájem a neviditelnost občas bolí ještě víc.

Příběh ze střední školy je vyprávěn z pohledu neviditelné a tiché Paige, která se kvůli strachu bojí ozvat. Je svědkem mnohého bezpráví, ale nic proti tomu neudělá, jelikož se bojí, že nechtěná pozornost by se upnula směrem na ní. Za každou cenu se chce vyhnout ponížení. Ráda by upozornila na křivdy a napravila je, ale nechce být společensky odrovnaná a sražená na kolena. Z těchto hrůz se alespoň vypisuje do deníku, kam píše pravdu o všech incidentech, i když se po škole roznáší něco úplně jiného. Poté, co se hrdinka prvně zamiluje, konečně pomalu nachází svůj vnitřní hlas. Ale je pro ni velmi těžké se otevřít a najít sílu se postavit svým strachům.

Tahle young adult kniha je vydaná pod značkou booklab. Píše se v ní nejen o šikaně na škole, ale i o první lásce. Na konci knihy jsou k nalezení odkazy na profesionální pomoc v případě, že vás potká podobná zkušenost. V takovém případě se můžete obrátit třeba na Modrou linku či Linku bezpečí.

V knize nacházíme mnohé citáty a poznámky k literárním dílům, nad kterými se může čtenář zamyslet. Některé jsou opravdu zajímavé a já osobně si zapsala větu citovanou z díla Vánoční koleda - Ani sebevětší lítost nemůže odčinit to, jestliže člověk promrhá i jen jedinou z příležitostí, které mu život dá.

„Proč nikdy nic neřekneš?“ Protože ty nechceš nic slyšet, pomyslela si. Protože pokaždé, když promluvím, tak se naštveš, pomyslela jsem si. Protože cokoli, co řeknu, bude použito proti mně, pomyslela jsem si. Protože na mě nezáleží.

Paige Vickersová je tichá, nepochopená, osamělá, zapomenutelná, neoblíbená dívka, bez kamarádů, která žije s despotickým otcem, který si na ni vybíjí zlost. Touží po jeho uznání, náklonosti, ale místo toho ji neustále zraňuje. Paige proplouvá životem, ale nenechává za sebou žádnou stopu, někdy má pocit, že ani neexistuje. Chtěla by po sobě zanechat určitý odkaz, dát vědět, že žije.

Píše do školních novin a nyní pracuje na školní ročence, kterou ovládly královny ročníku, které šikanují ostatní a připomínají jim věci, na které by raději chtěli zapomenout a propagují sami sebe a přiživují svoji popularitu.

Mně ale neuniklo nic. Lidi si mě nevšímali, ale já si jich všímala a viděla jsem všechny ty odporné věci, co jeden druhému dělali, a nechtěla jsem, aby upadly v zapomnění. Sice jsem měla moc velký strach na to, abych je otiskla ve školních novinách, ale aspoň jsem si je psala do těchhle sešitů.

V knize jsou vyobrazeny části z připravované ročenky- zhodnocení jednotlivých ročníků, ale i části z toho, jak vše proběhlo doopravdy. Jedná se o ukázku toho, jak děsivá někdy umí škola být a jak snadné je se stát jednou z obětí, nebo tím, kdo jen přihlíží. Nechybí zde krutost, přihlouplé drby, nevšímavost, nespravedlnost, šikana či urážení.

Ročenka nám nabízí nahlédnutí do života hrdinky, která mlčela a tutlala pravdu, výměnou za klidný život. V knize je nakousnuto několik otázek, určitě jde o dílo, nad kterým je potřeba se zamyslet. Ukazuje, že nejste sami, kdo řeší nějaký problém. Důležité je se nebát o tom mluvit. Nakousnuta je i problematika rodinných vztahů. Jak toxické je žít v nefungující rodině, jak je neúnosné žít s někým, kdo na vás útočí, koho se bojíte a raději kolem něj chodíte po špičkách.

Jde o další dívčí román od mé oblíbené americké autorky Holly Bourne. Opět se jedná o dílo ze středoškolského prostředí, ve kterém krásné, ale nebezpečné, jedovaté a nenapravitelné královny ročníku ztrpčují druhým život. Ponižováním ostatních si zvyšují vlastní sebeúctu. Příběh vychází ze života, chvílemi je romantický, jindy dojemný a rozhodně čtivý. Ale za mě stále vede série Klub odložených holek, jelikož to bylo takové nejlehčí čtení a zároveň nejvíce zábavné.

Ukázka:

Strategie, jak zvládat nesmírnost neustálého bytí ve své vlastní sólo společnosti, se časem naučíte. Pravidlo číslo jedna: rozptylování je kámoš. Snažte se pořád mít poblíž něco na rozptýlení – zapnutou televizi, puštěnou hudbu, knihu, pokud jdete někam ven. Nikdy neseďte sami se svým tichem, protože právě v takových chvílích vás zachvátí samota a začne se vám stýskat po společnosti lidí. Pravidlo číslo dvě: nelezte na sociální sítě. Je to jako sebepoškozování, dívat se na všechny ty neosamělé lidi, jak si žijí neosamělé životy, honí se za zážitky a starají se, aby na ně nikdo nezapomněl. Vědět, co tihle lidi dělají ve škole, bohatě stačí, není potřeba vědět, co podnikají mimo školu, vylepšené svůdnými barvami nejrůznějších filtrů. Pravidlo číslo tři: pokud máte den blbec, kdy se cítíte prázdní a k ničemu a máte dojem, že se prostě jen vsáknete do nicoty a nikomu nebudete chybět, připomeňte si, že takhle se cítí většina lidí, i ti, co chodí ven a fotí si skupinová selfíčka. Připomeňte si, že je lepší být sám než si nechat ubližovat. Je lepší být sám než v místnosti plné lidí, kteří se mohou obrátit proti vám.

Hodnocení: 3,8/5

Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!