Příběh se odehrává v Oděsinu, který se potýká s brutálními vraždami dvou mladých studentek. Na místním gymnázium se objevil vandalismus a přibývá žertíků a krutých událostí. Všichni jsou neklidní, vrah je dosud na svobodě. A parta mladých kamarádů skrývá tajemství, které je spojuje.
To byla přece její sukně, tu jí manžel daroval na Vánoce,
a halenka, tu si koupila loni v Tescu! Proboha, někdo se mi vloupal do domu,
problesklo jí hlavou. Na klacku, který představoval levou ruku, byla připevněná
černá zbraň. Hlaveň mířila ke spánku. K jejímu spánku.
Parta se po smrti Julči začíná rozpadat, kamarádi mezi sebou
začínají mít tajemství, které postupně odhalujeme. Momentálně je spojuje
rozehraná hra a s tím spojené utajení a adrenalin. Každý pochází z jiného
prostředí z jiných životních podmínek. Takový náhled do lidských osudů, každý
řeší nějaké problémy, vypořádávají se s nimi po svém. Tvrdé rány osudu.
Aleš Šindler je kriminalista, kterému jeho práce přerůstá
přes hlavu. Před smrtí za ní přišla dívka, která žádala o pomoc, její obavy
ovšem nebral příliš vážně a teď cítí vinu a nemůže se přes to přenést. Špatné
svědomí ho tíží a on trpí insomnií. Erik Kadlec žije s matkou závislou na
alkoholu, která ho denně ponižuje a trápí. Žijí v chudobě a on se snaží vymanit
z jejího toxického chování. Bára Vacková se nepřenesla přes nevěru partnera a
nedokáže mu odpustit. Sabina je hvězda školy, která zažila obrovskou ztrátu,
která ji změnila. Její milované dvojče Julča byla zavražděna v parku a vraha se
dodnes nepodařilo vypátrat. Sabina ovšem má svého podezřelého a vymýšlí plán
pomsty. Jonáš roky snášel týrání od despotického otce, který si na své rodině
vyléval zlost. Změnil se a už není jako dřív. Kuba se trápí kvůli lásce, jeho
milovaná dívka se s ním rozešla, kvůli jedné chybě a později byla zabita, on
chtěl celý vztah zachránit. David Vaněk je zdrcený kvůli matčině zdravotnímu
stavu. Patrik všechno pozoruje a Ela setrvává v nefungujícím vztahu. Dominik
utekl z domova, kde ho ponižovali kvůli jeho sexuální orientaci.
Tvrdila, že ji někdo pronásleduje. Byla přesvědčená, že
jí někdo usiluje o život. Před pár lety tu pobíhal pachatel, co znásilnil a
ubodal několik mladých dívek. Ten však seděl ve státní věznici, o čemž ji
vzápětí ubezpečil. Namítla, že by to mohl bát jeho napodobitel. Sepsal s ní
výpověď, ale ona svého stalkera nedokázala popsat.
Příběh se odehrává v jednom místním gymnázium a točí se
kolem party kamarádů. Vypravěči se nahodile střídají a je jich v knize opravdu
hodně, až je to poněkud matoucí – v tom, kdo je kdo. A já se ze začátku v
množství postav ztrácela, ale brzy jsem pochytila souvislosti. Jednotlivých
kapitol je 77 a jsou uvozeny datumem. Příběh nezabírá nějak dlouhý časový úsek,
ale v rámci několika týdnů je celá zápletka rozluštěna.
Já smrt přináší nenávist, lži, naději, výhružky, plány,
pomstu, šikanu, posedlost, manipulace, žárlivost, alkohol, chudobu, zálety,
týrání, drogy či homosexualitu. Poukazuje hned na několik problémů doby a
součástí díla jsou i zprávy.
„Ptala jsem se ho u předtím, jestli o tom něco neví, ale tvrdil mi, že s tím nic společného nemá.“ Ondrovi neušel matčin pochybovačný tón. „Věříš mu?“ „Nevím. Dřív bych mu věřila, ale teď nevím. Změnil se. A přišlo mi, že mi něco tají, že mi neříká úplně všechno. Nikdy se moc nesvěřoval, ale taky mi nelhal.“
Po romantických příbězích jsem se pustila do něčeho trochu
temnějšího. V knize dochází k nahodilému střídání hrdinů. Kdy pokaždé je
vyprávěno o někom jiném a je to docela chaos. Ukázky i z pohledu vraha a
odtajnění jeho minulosti, co ovlivnilo jeho život a zavedlo na scestí.
Kniha mě mile překvapila. Ráda jsem po delší době dala šanci
českému autorovi. Neměla jsem dopředu velká očekávání, ale příběh mě okamžitě
zaujal. Zajímavě zpracované problémy doby, vše zabalené do záhady. Jednalo se o
nepředvídatelné, šokující a navíc čtivé vyprávění. Moje první setkání s autorem
a doufám, že nebude poslední, jelikož styl pane Novotného mi sedl a čtení mě
bavilo a do poslední strany jsem byla napnutá.
Ukázka:
Sabina zůstala na dvě sekundy v transu, než její mozek
vyhodnotil tu děsuplnou, nepokrytou výhružku, která vrazila do jejího vědomí
jako přílivová vlna. Ucítila, jak ji pohlcuje strašlivá předtucha. Splašené
srdce se jí marně dobývalo z hrudního koše. Hrozba! Jasná, výstižná, vykřičník
na konci jen dodával slovům na důraze. Ale pak se dívka pomalu uklidnila.
Myšlenky jí uháněly tryskem vpřed a ztrácely se ve vzpomínkách, jedna stíhala
tu druhou, až o sebe klopýtaly. „Nemůžeš se se mnou rozejít… To tě radši
zabiju…“ „Nikomu o to neříkej,“ řekla kamarádce až mrazivě klidně. „Je dobře,
žes to nikomu jinému neukázala. Jen mně.“ Měla silné tušení, kdo by za tím mohl
být. Víc než to: byla si tím jistá. „Nemůžeš mě opustit… Řekl jsem ti přece, že
toho lituju…“ Stála ke kamarádce zády a vpíjela do sebe obraz, který nabízel
výhled z jejího okna – neutěšenou oblohu se šedomodrým nádechem, jako by den
tímto způsobem protestoval a odmítal začít, stromy v dálce pokryté sněhem
připomínajícím oblaka cukru.
Hodnocení: 4/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Cosmopolis!
Žádné komentáře:
Okomentovat